Když se z pracovní příležitosti stane hrozba

Podle červnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění současnou úroveň nezaměstnanosti považuje polovina národa za přiměřenou, druhá polovina ji vidí jako příliš vysokou. Ještě před třemi lety přitom nezaměstnanost hodnotilo jako příliš vysokou 77 procent lidí a přiměřená se zdála 17 procentům, nyní jsou názory vyrovnané. Česká ekonomika šlape, což nalévá lidem optimismus do žil.

Děláme, co můžeme

Uvedený výzkum poukázal i na další zajímavé výsledky, resp. mínění veřejnosti. Skoro dvě třetiny respondentů uvedly, že v místě jejich bydliště je možné najít práci, ale je těžké najít práci vhodnou. S tím nezbývá než souhlasit. Málokdo si splní svůj dětský sen a stane se např. kosmonautem. Možná i proto, že v našich podmínkách není o tuto profesi příliš velký zájem. Proto lidé zpravidla dělají to, co mohou, nikoliv co chtějí.

Poněkud překvapivým výsledkem je skutečnost, že třetina dotázaných se domnívá, že většina nezaměstnaných nemá zájem pracovat. Že by pouhá třetina lidí takto smýšlela? Podíváte-li se na diskuse na internetových stránek na téma „nezaměstnanost či práce“, pak příspěvky téměř všech účastníků jsou obdobné a dají se shrnout do jedné věty: „Práce je dost a kdo chce dělat, ten si práci najde“. Záleží nejen na dosavadní praxi uchazeče, jeho znalostech či šikovnosti, ale také touze učit se novým věcem a schopnosti přizpůsobit se.

Když se nabídka míjí s poptávkou

Je pravda, že v současnosti u nás funguje hned několik personálních agentur a desítky serverů, které si na nedostatečný přísun nových pracovních míst ze strany zaměstnavatelů nemohou stěžovat. Na trhu jsou profese a zaměstnavatelé, kteří se sháněním kvalifikované pracovní síly nemají problémy. Ovšem jsou i takové profese, které se dlouhodobě potýkají s nedostatkem pracovníků. Není se však co divit, s rostoucími nároky na technologii se zvyšuje i poptávka, která začala převyšovat dostupné kapacity kvalifikovaných pracovních sil. A nemusí jít jen o vysokoškolsky vzdělané programátory. Obdobné problémy hlásí průmyslová výroba, stejné jsou i na postech řidičů autobusů či kamionů. Ani poptávka po šikovných a zručných řemeslnících není dlouhodobě příliš uspokojována.

Tuzemský pracovní trh totiž nesužuje ani tak nedostatečná nabídka pracovních příležitostí, ale spíše odlišná struktura pracovního trhu z hlediska právě nabídky a poptávky. V systému učňovského školství jsou již několik let značné trhliny a nefunguje, tak jak by měl, resp. tak jak si pracovní trh žádá. Namísto řemeslných oborů jsou na středních školách otvírány stále nové podnikatelské a ekonomické obory se zaměřením na marketing, management a další v současné době populární segmenty. Každému dítku je vtloukáno do hlavy, že maturitou udělá díru do světa a v budoucnu nebude mít nouzi o pracovní nabídky. Opak je však většinou pravdou. Právě středoškoláci s maturitou mají mnohdy větší problémy najít uplatnění, než lidé bez maturity. Teplá a dobře placená kancelářská místa mají totiž omezenou kapacitu.

Běhání pro razítka vysiluje

Zvláštní kapitolou jsou některé problematické regiony s dvoucifernou mírou nezaměstnanosti, ve kterých se jen těžko shání vhodné uplatnění, a to bez ohledu na druh profese. Právě v nich nezaměstnaní namísto tolik potřebnému pracovnímu elánu a píli spíše podléhají odevzdanosti a skepsi. Přidáme-li k tomu výpověď pro nadbytečnost a několik zamítavých žádostí o další práci, už jsme jen nepatrný krůček od samotného nezájmu pracovat. Dojíždění do několik kilometrů vzdáleného zaměstnání je pro většinu takových lidí nepřijatelné, zvláště pokud cifra na výplatní pásce jen stěží překročí minimální mzdu. V těchto případech je pro mnohé především dlouhodobě nezaměstnané přijatelnější sedět doma a sem tam zajít na úřad práce. Jednou za čas je také zapotřebí přijít k potenciálnímu zaměstnavateli a s utrápeným výrazem ve tváři jej požádat o razítko, které spíše než o nezájmu ze strany zaměstnavatele svědčí o nezájmu „uchazeče“. Po několika letech nicnedělání se pak práce stává hrozbou, nikoliv příležitostí.