VŠFS: Studentům neplníme hlavy zbytečnostmi

Jak již samotný název školy napovídá, specializujete se především na oblast správy a financí...
Název školy může být vskutku pouhou nápovědou, protože kdyby měl zahrnout všechny vyučované obory, tak hlavičky našich dopisních papírů budou zabírat několik řádků a na vizitky se to prostě nevejde. Takže - první vyučované obory byly zaměřeny na finance a veřejnou správu. V současné době poskytujeme vzdělání na bakalářském a současně i navazujícím magisterském stupni v oborech Finance a finanční služby, Řízení podniku a podnikové finance, Pojišťovnictví, Veřejná správa, Aplikovaná informatika. Pouze nový studijní obor Marketingová komunikace máme zatím akreditován jen pro bakalářský stupeň.

O který z těchto Vámi jmenovaných oborů mají studenti největší zájem?
Nejvíce studentů se hlásí na obor Řízení podniku a podnikové finance a stoupá zájem o obor Marketingová komunikace. O obory ostatní je zájem dlouhodobě stabilní. Zajímavé je, že většina studentů si volí kombinovanou formu studia, na prezenční se hlásí přibližně jen třetina.

Vysokých škol s ekonomickým zaměřením je u nás celá řada. Proč by měl zájemce o ekonomické studium zvolit právě Vysokou školu finanční a správní?
Existuje pro to více dobrých důvodů. Především nabízíme studijní obory s vysokým potenciálem budoucího širokého uplatnění pro absolventy, většinou štědře honorovaného, což je, to nepopírejme, jeden z podstatných důvodů, proč se k nám hlásí neustále větší počet studentů. Pokud si tito lidé platí nemalé školné, pak rozhodně vědí, že se jim tato jejich investice vyplatí. A bereme-li nákup vzdělání jako obchodní transakci svého druhu, která má generovat pozdější zisk, pak motivace pro volbu naší školy je zcela pochopitelná, zvláště když vezmeme v úvahu, že u nás učí celá řada renomovaných, významných osobností.

Zájemce, myslím, oslovuje i promyšlený systém vzdělávacích programů plynule na sebe navazujících, počínaje bakalářským a magisterským studiem s možností paralelně studovat manažerské studium BSBA a MBA, až po postgraduální kurzy v rámci celoživotního vzdělávání. Důležitou roli sehrávají při rozhodování studentů pro naši školu i sdílené hodnoty, které jsme přijali a k jejichž výčet je veřejně přístupný na internetu. Takové hodnoty, jakými jsou důvěryhodnost, profesionalita a odbornost, svoboda názorů a jejich prezentace, vstřícné, partnerské a přátelské vztahy, respekt, loajalita a odpovědnost vůči studentům i škole, myslím, mladé lidi oslovují.

Musí zájemce o studium na vaší škole splnit nějaká kriteria, například udělat přijímací zkoušky?
Některé podmínky stanoví zákon, například splněnou maturitu, nostrifikaci vysvědčení ze zahraničí. Přijímací řízení ale probíhá jinak než na veřejných vysokých školách. Místo stresujících testů plných pouhé faktografie, máme motivační rozhovor. Aby si studenti sami udělali základní představu o tom, co by měli při příchodu na naši školu umět a znát, nabízíme několik „selftestů“. Na nich si uchazeči sami prověří základní znalosti potřebné pro studium, a pak se rozhodnou, jak si případné mezery doplní.

Snažíte se nějakým aktivním způsobem zajistit dostatečný počet uchazečů o studium na vaší škole, nebo to není třeba a hlásí se vám jich dostatek?
Starý bonmot tvrdí, že i Bůh potřebuje reklamu. Soukromá škola, i když už má jistý věhlas a svojí velikostí je, jako ta naše, nepřehlédnutelnou, musí se samozřejmě i přesto odpovídajícím způsobem prezentovat. I proto, že uchazeč potřebuje čistě praktické informace o obsahu studia, organizaci přijímacího řízení atd. Chválabohu již dávno nejsme, ale vlastně jsme nikdy ani nebyli, v situaci, že bychom se museli zájemcům o studium podbízet. Věřte, že pociťuji trapnost a stud, jsem–li svědkem více či méně nepokrytých pokusů nabízet studium na školách s podporou slibu, že tam vystuduje každý a bakalářem udělají snad i klokana. K nám přichází více než třetina nových studentů na doporučení našich absolventů, jejich rodičů a přátel. Hodně zájemců o studium si školu vyhledává internetem, potom se přijdou přesvědčit na dni otevřených dveří. Počty studentů pravidelně rostou, blíží se naplnění kapacit, takže rozhodně nemám důvod si v tomto směru stěžovat.

Pojďmě k samotné výuce. Asi jedním z nejtěžších úkolů vysoké školy je nastavit správně profily absolventů tak, aby potom v praxi bez problémů nalezli zajímavé uplatnění. Zdá se, že univerzity – zejména technického zaměření – začínají brát plnění tohoto zadání velmi vážně. Co soukromá vysoká škola?
Jakákoliv vysoká škola, tím spíše soukromá, dnes vstupuje do ostré konkurence. Vysoké školy většinou dobře vědí, jaké jsou požadavky na trhu práce ve vzdělanostním segmentu, který nabízejí. Samozřejmě, že se pak snaží stanovit takové profily absolventů s odpovídajícími studijními programy, aby této poptávce vycházely maximálně vstříc. To je ale jen základ. Já, jako zájemce o vysokoškolské studium, bych se při svém rozhodování jenom na deklarovaný profil absolventa nespoléhala. On totiž papír unese všechno. To je jako mít noty nějakého hudebního díla - ty si konec konců může také opatřit každý. Ale z hlediska posluchače jde o to, jaký požitek z provedení té skladby získá. Noty jsou jen značky v partituře. Podstatná je jejich interpretace, nastudování, umění hráčů i dirigenta - mám-li hovořit za nás manažery. I sebegeniálnější kompozici vám interpreti mohou zhatit, a i když je vypískáte, stejně už to nemá žádný praktický smysl, protože vám to nevrátí ztracené peníze a čas.

Myslím, že my jsme profily absolventů naší školy postavili velmi zodpovědně, vycházíme z tzv. deskriptorů Boloňského procesu. Studentům rozhodně nenabízíme nějaké, jak se říká, „prošlé zboží“. Ale já si na naší škole cením hlavně toho, že máme kvalitní, vysoce motivované učitele, že máme odborníky, kteří dokáží udržovat obsah i design studia na úrovni, kterou vyžaduje praxe. S výběrem vysoké školy je to jako s nákupem drahého a sofistikovaného softwaru. Skutečně dobrý je jen ten, který perfektně plní svoji funkci, který jeho producent pravidelně upgraduje a nabízí širokou nabídku plug in a také je user friendly. My totiž máme své studenty rádi, jednáme s nimi jako s váženými klienty, s úctou a respektem. A na to, až vysloví svá „studijní přání“, nečekáme. Naopak, aktivně od nich tento typ informací požadujeme.

Strefit se do potřeb zaměstnavatelů – což jsou také vaši klienti či zákazníci – to znamená je dobře znát. Navíc to pak může ovlivnit významně úspěch absolventů na trhu práce. Co pro to může škola udělat? Vyžaduje to nějakou zpětnou vazbu?
To je samozřejmé. Když se rozhodneme koncipovat nějaký obor, díváme se, zda na trhu už podobný existuje, a co by se z toho dalo použít i pro naši praxi. Nemá smysl dělat vše od začátku a úplně jinak, jen abychom se od konkurence odlišili. Naše škola má logický zájem připravovat absolventy pokud možno i pro konkrétní podniky - partnery – kteří s námi spolupracují. My se s těmito partnery radíme, ptáme se jich, co očekávají, že naši absolventi budou umět, aby u nich byli zaměstnatelní. Tuto zpětnou vazbu využíváme i k určité aktualizaci a doplňování studijních plánů.

Jedna věc je definovat, jak by měl vypadat úspěšný absolvent, kterého zaměstnavatel bude považovat za kýžený talent. Druhá pak upravit výuku, přípravu studentů. Jak na to jdete?
Takže mi prvně dovolte poznámku k tomu talentu… Talent je, alespoň já to tak chápu, jedinec mimořádně somaticky či intelektuálně vybavený pro nějakou činnost, obor. Nejsem si jistá, jaký je jejich podíl v populaci, ale domnívám se, že kdyby naše vysoké školy vzdělávaly pouze talenty, změnily by se rázem v jakési obskurní ústavy, po kterých by bloumali osamělí jedinci. Praxe ukazuje, že perfektně vzdělanostně připravení absolventi, byť by i museli talent nahrazovat výkonností, vyšším studijním úsilím, mohou být pro zaměstnavatele nebo pro založení či vedení vlastní firmy cennější, než onen tzv. mimořádný talent. Takže sem bych nějaké dělítko příliš nekladla.

Pokud jde o to, jak by měl absolvent vypadat, otázka tak, jak je položena, nabízí poněkud kontroverzní představu, že když někdo „nějak vypadá“, mohou si ho i splést s kýženým talentem. To je samozřejmě možné, ale jde spíše o výjimku, než o pravidlo. Týká-li se dotaz, řekněme, vzdělanostního, intelektuálního profilu absolventa, jeho osobnostního založení, pak bych to snad vyjádřila takto: Zaměstnavatel vás, obrazně řečeno, bude nosit na rukou, pokud vyjma odpovídajících odborných znalostí budete disponovat všemi kompetencemi, které vaše pozice v podniku vyžaduje, když budete dostatečně kreativní, abyste uměl stanovit rozvojové záměry a efektivní cesty k jejich dosažení, když se vám neroztřesou kolena, budete-li samostatně rozhodovat o nějakém projektu, protože škola vás na takové situace dokázala dobře připravit. Praemonitus - praemunitos, tedy Předem varován, lépe vyzbrojen, říkali už staří Římané. Takže je-li řeč o vzdělávání, tak jenom taková škola, která vás připraví na skutečnou praxi, a to slovo skutečnou podtrhuji, může aspirovat na důvěru zaměstnavatelů, že jim poskytne, jak vy říkáte - kýžené zaměstnance. Myslím, že v takovém případě nedojde ani k měření míry talentu.

Odpověď na druhou část vašeho dotazu – totiž jak jdeme na úpravu výuky a přípravu studentů, není žádným tajemným know how. Já už jsem na to, myslím, částečně odpověděla v úvodu. Ale mám-li vyslovit meritorně – jak na to… My samozřejmě také, jak už bylo řečeno, výuku inovujeme, či, chcete-li, upravujeme. To je naše zodpovědnost, vidět alespoň do blízké budoucnosti. Pořád si klademe jednoduché otázky – patří či nepatří ta či ona znalost k tomu, co by měl student znát? Co je a co není zbytečné? Jak to přispěje ke studentově budoucí kariéře? Každá inovace prochází pečlivým vážením pro i proti. Prostě se snažíme neplnit našim studentům hlavy zbytečnostmi, ale poskytnout jim za jejich peníze kvalitní vzdělání.

Někdy mám dojem, že zaměstnavatelé by chtěli od vysokých škol věci nereálné - hlavně si stěžují na to, že absolventi neznají dobře cizí jazyky a nemají tzv. soft skills. Řadu znalostí a dovedností by však studenti měli získat už na školách nižších stupňů. Jaký je na to Váš názor?
Především si myslím, že chtít od absolventa vysoké školy znalosti cizích jazyků není nereálný požadavek, ale naprostá samozřejmost. Máte pravdu v tom, že slušně jazykově vzdělán by měl být už absolvent základní, resp. střední školy a je také pravda, že k nám přicházejí uchazeči o studium, jejichž jazyková průprava je prostě strašná! Takže každoročně posilujeme katedru jazyků a snažíme se angažovat takové pedagogy, kteří jsou schopni naučit naše studenty solidním jazykovým znalostem někdy i navzdory jim samotným. Postupně také zavádíme moderní interaktivní studijní podpory. Nakonec – studenti samotní vědí, že na manažerských pozicích, pro které jsou připravováni, už nejde jen o to, rozumět a dohodnout se v cizím jazyce, ale také o to být respektován společensky, a tedy mít možnost zaujmout odpovídající roli i v mezinárodním týmu. Mlčte tři hodiny na golfu se svým zahraničním partnerem, protože neumíte cizí jazyk, a jenom z té trapnosti a ostudy se budete léčit velmi, velmi dlouho, o případných efektech pro váš byznys ani nemluvě.

Pokud jde o tzv. měkké dovednosti, o kterých se zmiňujete, tam si myslím, že trvá-li zaměstnavatel na tom, aby jimi jeho zaměstnanci, resp. nově přijímaní absolventi vysokých škol disponovali, tak už to není nic výjimečného. Takto profesionálně vybavení zaměstnanci dnes v podnikových týmech nepředstavují jakousi luxusní přidanou hodnotu, ale standard. Vzhledem k tomu, že svět bankéřů, podnikatelů, manažerů, vysokých státních a firemních úředníků, které u nás připravujeme, je hlavně světem komunikace, klademe důraz na výcvik tzv. měkkých dovedností, tj. soft skills. Budujeme dokonce poloprofesionální televizní studio, ve struktuře předmětů se začínáme dotýkat i múzických sfér, takže naši absolventi by měli být nejen perfektními specialisty v rámci oboru, ale i dobrými vyjednavači, moderátory, řečníky a diskutéry, a, což je pro nás velmi důležité, i kultivovanými lidmi, vybavenými odpovídajícími kompetencemi společenského chování. Myslím, že když bude zapotřebí vybraně konverzovat na recepcích, tenise či golfu, což berte nejen jako pokus o humor, ale i odhad  budoucí životní reality našich absolventů, dokáží se bavit i o jiných tématech, než o počasí.   

Přesto mnozí lidé zastávají názor, že studenti na soukromých vysokých školách procházejí úspěšně studiem zcela automaticky, neboť si zaplatili školné. Jakým způsobem na podobná tvrzení reagujete?
Abych řekla pravdu, dost alergicky a vzhledem k četnosti podobných dotazů někdy už i trošku rozhořčeně. Možná, že jsou soukromé školy, kde přivřou nad studijními výkony posluchačů oči. Jsem ovšem toho názoru, že podobné chování školy je iracionální, v podstatě hloupé a sebezáhubné. Podobné postupy implikují nízkou náročnost na kvalitu absolventa, a hlavně, nevěřím, že „produkt“ podobné vzdělávací shovívavosti najde své místo na jakékoliv dobré pozici, pokud ji samozřejmě nezíská nekonkurenčním způsobem. Mám na mysli protekce všeho druhu, kde bych se vsadila, že firma, která si dovolí podobnou personální politiku, brzy skončí.

Na Vysoké škole finanční a správní budeme studentovi, který má studijní problémy, pomáhat, jak se říká - do roztrhání těla, samozřejmě má-li dotyčný o takovou podporu aktivní zájem. Ale všechno má své hranice. Vždyť kdybychom poskytovali diplom vyloženým hlupákům, ohrožujeme náš goodwil a ten se získává velmi, velmi těžce. Takže zadarmo, mám tím na mysli bez odpovídajícího výkonu, rozhodně nikdo nic, alespoň na naší škole, nedostane.

Na závěr mi dovolte položit dotaz tak trochu provokativní. Kolik na svých studentech vyděláváte?
Já to za provokaci nepovažuji, na takový dotaz máte právo. Vysoká škola finanční a správní je obecně prospěšnou společností a výsledky jejího hospodaření jsou veřejně přístupné. Pokud snad narážíte na to, že vykazujeme již několik let zisk, svědčí to o tom, že pracujeme profesionálně. Jako o.p.s. (obecně prospěšná společnost - pozn. red.) veškerý vykazovaný zisk musíme použít ke svému vlastnímu rozvoji. Jen za posledních 5 let investovala škola cca 36 miliónů korun do rekonstrukcí a vybavení, což nás zařadilo mezi nejmodernější vysoké školy v ČR. Skvělé výsledky hospodaření umožňují také zaměstnávat vynikající osobnosti a profesionály na všech úsecích činnosti školy, vyplácet studentům prospěchová stipendia, podporovat zahraniční výjezdy studentů i pedagogů, podporovat i mimoškolní aktivity studentů atd. atd. Všechno pro zvýšení kvality naší činnosti, všechno pro naše studenty a zaměstnance.

Děkuji za rozhovor
Lukáš Buřík, Finance.cz

Bohuslava Šenkýřová vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze obor filozofie, politická ekonomie. Dále si prohlubovala vzdělání např. na fakultě ekonomie a obchodu na univerzitě v Římě. Absolvovala i celou řadu stáží v Itálii, ve Švýcarsku, Rakousku a Německu. Spolupracovala s firmou Andersen Consulting, v Komerční bance pracovala v oblasti vzdělávání zaměstnanců. V roce 1993 byla spoluzakladatelkou Bankovní akademie a v roce 1999 Vysoké školy finanční a správní, které je v současnosti rektorkou. V roce 2000 byla finalistkou soutěže Manažer roku. Hovoří plynně italsky a rusky, částečně anglicky a německy. Svůj volný čas věnuje cestování, fotografování, čtení a hudbě. Je vdaná, má dvě děti.