Letní dobroty na grilu

Velký výběr litinových grilů najdete v každém hobbymarketu. Můžete zvolit různé velikosti – nejmenší, na který se vejdou asi tak dvě krkovičky, připomíná miniaturní bubínková kamínka a je celolitinový. Největší z litinových grilů má délku kolem jednoho metru a má pochromovaný rošt. Tyto grily ve tvaru žlabu se však poněkud obtížně zapalují, protože dřevěné uhlí nebo brikety neleží na provětrávaném roštu, takže ohniště nemá tak dobrý tah. Kdo se však naučí zapalovat uhlí pomocí pevných či tekutých podpalovačů, může počítat s tím, že za půl hodiny bude mít ohniště připravené k přípravě masa. Velmi nízké ceně odpovídá také konstrukce grilů – závity vyřezané nahrubo do litiny drží tenké nožky z poplastovaných trubek, takže grilu nesvědčí časté rozebírání a skládání. Podobné grily s plechovým ohništěm jsou určeny ke grilování jen několikrát za rok, protože plech hůře snáší teplotu dřevěného uhlí a v porovnání s litinou nemá takovou životnost.

Design mezi krby
Pokud nás kromě praktického užitku zajímá i design, můžete zvolit například z řady grilů Barbecook. Elegantnímu válcovému tělu z nerezové oceli zajišťuje stabilitu kruhový podstavec, horní část tvoří násypka na dřevěné uhlí a kvalitní rošt. Na válcové noze, která zároveň tvoří jakýsi komín, najdeme uzavíratelné otvory, pomocí nichž se reguluje tah pod vrstvou rozžhaveného uhlí. Díky tomu by měl gril zajistit pracovní teplotu do 15 minut po zapálení. Na výběr jsou modely stojící, ale i pojízdné s kolečky, případně s odkládacím stolkem.
Samostatnou kapitolu tvoří kulové grily, které jsou vynálezem Američana George Stephena. Ten si už někdy v padesátých letech minulého století oblíbil přípravu jídel na grilu, jenže původní přístroje ve tvaru jednoduché mísy ho neuspokojily. Vadily mu špatné vlastnosti při větším větru a nemožnost regulace teploty uhlí. Proto na grilovací mísu připevnil poklop a uhlí začal sypat na rošt tak, aby bylo možné pomocí otvoru umístěného pod roštem regulovat přívod vzduchu. Odhořelé části propadávají otvorem dolů a prach se jednoduše vymetá do hliníkového popelníku. Tyto přístroje se vyrábějí v několika velikostech, ve stojícím i lehce přenosném campingovém provedení.
Některé grily na dřevěné uhlí fungují na principu nepřímého ohřevu a umožňují i pomalé douzení v teplém kouři. K hlavnímu tělesu je připojen menší válec, kde hoří dříví a zahřívá grilovací prostor na pracovní teplotu. Podle volby teploty se pak určí, zda se griluje takzvaně nepřímo nebo u modelů s komínkem udí. Při nepřímém grilování nepřicházejí suroviny do styku s plameny a výběrem dřeva lze ovlivnit vůni masa.

Pohodlný plyn
Podle odborníků se grilování na dřevěném uhlí hodí spíše pro toho, kdo chce samotný proces považovat za jakýsi obřad spojený s roztápěním uhlí – kolik zaručených historek a zaručených návodů o tomto procesu koluje! Kdo si grilovaná jídla během sezony připravuje několikrát týdně, případně si nechce dělat starosti s věčným uklízením popele, měl by se poohlédnout po plynovém grilu. Ten pracuje tak, že plynový hořák velmi rychle (většinou do čtvrt hodiny) rozpálí lávové kameny, od nichž se ohřívá jídlo na roštu. Většina grilů má navíc dva na sobě nezávislé hořáky, takže pokud pořádáme grilovací odpoledne, není třeba pracně po dobu několika hodin udržovat oheň, abychom uctili postupně příchozí. Po ukončení grilování se kameny vyčistí jednoduše tak, že se nechá gril na 15 minut běžet na plný výkon. Nevýhodou je nutnost za jeden až dva roky koupit nové kameny a také plechový hořák při hodně intenzivním používání obvykle nevydrží o mnoho déle než dvě sezony.
Kdo přechází z klasického grilu na lávový, může být překvapen, že (subjektivně vnímaný) výkon je nižší. Protože gril daleko citlivěji reaguje na vítr, teprve teď pochopíme, proč výrobci vybavují grily poklopem – zvyšuje se tak teplota grilování, omezuje se přístup kyslíků, takže odkapující omastek nemá tak velkou snahu vzplanout.
Plynový gril lze také využít jako zdroj tepla pro jiné tepelné způsoby úpravy masa. Na rošt lze umístit kamennou desku, nechat ji rozehřát a plochá masa grilovat na ní. Tento způsob ale není příliš ekonomický, rozehřátí trvá velmi dlouho (vzhledem k tomu, že si lávový gril pořizují lidé, kteří se nechtějí zdržovat pomalým rozpálením klasického na dřevěné uhlí). Kdo chce upravovat maso jako na tálu, může si pořídit ocelovou desku, nejlépe z nerezu, která se rychle rozpálí. Pak lze kombinovat různé technologie přípravy: kuřecí křidélka a ryby se grilují přímo na roštu ve speciálních kleštích, karbanátky, krkovičku a další plochá masa na desce.

Příruční elektřina
Pokud zrovna nepatříme mezi grilovací maniaky, kteří jsou ochotni zastavět polovinu balkonu nebo terasy velkým stojacím grilem, ale přesto si občas chceme dopřát pečenou dobrůtku, vyplatí se nám koupit malý stolní elektrický gril. Ten stráví většinu času někde hluboko v zásuvce kuchyňské linky, kde nezabere příliš místa, ale když přijde návštěva, může zpestřit příjemný večer. Elektrické grily bývají vybaveny nepřilnavým povrchem, prodávají se i varianty kombinující grilování na kameni s možností ohřívat zároveň několik druhů omáček ve stylu fondue. Tyto přístroje bývají primárně určeny pro použití v interiéru, za teplého suchého počasí ale určitě „nachytáte“ mnoho lidí, kteří je použijí i při venkovním stolování. Jejich výkon však nebývá velký, proto se za chladnějšího a větrného počasí může příprava jídla nepříjemně zpomalit.

Raději krb?
Pokud místo terasy nebo balkonu disponujeme celou zahradou, možná se zhlédneme v zahradní kuchyni s krbem včetně místa pro grilování. Zhotovení takové zahradní sestavy můžeme zadat stavební firmě, zvolit však můžeme i jednodušší zahradní krb s komínem, který dokonce může obsahovat i prostor pro uzení. Drtivá většina z nich bývá z lisovaného betonu, ceny během různých akcí klesají až k pětitisícové hranici. Nejlevnější modely však mívají betonové ohniště, kam nemá přístup vzduch. Trvanlivější a kvalitnější mají ohniště ze šamotových ohnivzdorných cihel s litinovou mřížkou, pomocí které dostává ohniště pořádný tah.