Výše daně rozhoduje o zálohách na daň z příjmů

Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu tzv. zálohového období. Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období (bylo-li daňové přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání) do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.

O výši a frekvenci placení záloh rozhoduje poslední známá daňová povinnost. Čím vyšší byla daň v předchozím období, tím vyšší budou zálohy a také se zvýší frekvence placení těchto záloh. Za poslední známou daňovou povinnost se pro stanovení periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje rovněž částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období.

Po skončení zdaňovacího období, za něž je podáváno daňové přiznání, se zaplacené zálohy na daň započítávají na úhradu skutečné výše daně. Při změně poslední známé daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období se zálohy do té doby splatné nemění.

Kdo a v jaké výši platí zálohy na daň?

Zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč.

Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 00 Kč, platí zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. První záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období a druhá je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období.

Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši 25 % poslední známé daňové povinnosti. Zálohy jsou splatné čtvrtletně a to do 15. dne třetího, šestého, devátého a dvanáctého  měsíce zdaňovacího období.

Zaměstnanci mají výjimku

Poplatník, u něhož základ daně tvoří součet dílčích základů daně (z podnikání, ze zaměstnání, z kapitálového majetku…), zálohy neplatí, pokud je jedním z nich i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (zaměstnání), ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň. Toto ovšem platí pouze v případě, že základ daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, jako dílčí základ daně, je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně.

Činí-li dílčí základ  daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl zaměstnavatel  povinnost srazit zálohy na daň, méně než 15 %, platí se zálohy z celkového základu daně. Pokud je tento dílčí základ vyšší než 15% ale méně než 50% platí se zálohy v poloviční výši.

Poplatník zálohy neplatí

Poplatník není povinen platit zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy, nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností; tyto skutečnosti poplatník musí oznámit správci daně.

Placení záloh, jak již je zřejmé z textu výše, se nevztahuje na příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, nemá-li poplatník současně jiné příjmy podrobené dani.  Pro úplnost je třeba uvést, že zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků je ze zákona povinen srážet plátce daně, což je v tomto případě zaměstnavatel.

Jak platit zálohy

Zálohy na daňovou povinnost hradíte místně příslušnému finančnímu úřadu. Zálohy na daň lze platit:

• bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet správce daně,
• v hotovosti
  • prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet správce daně,
  • osobám pověřeným správcem daně výhradně přijímat od daňových dlužníků platby na daň v hotovosti

Zdroj: Zákon o daních z příjmů