Ze země se totiž rozhodla odejít společnost Eastern Sugar, která v rámci pravidel daných reformou vrátí svou výrobní kvótu Bruselu za stanovenou kompenzaci. Český národní limit na produkci 454.000 tun cukru tak klesne zhruba na 352.000 tun. Zmírnit tento propad může příležitost ostatních domácích výrobců přikoupit od EU dohromady kvótu zhruba zhruba 20.000 tun.
I tak ale domácí produkce v roce 2007/08 podle odhadů meziročně klesne skoro o 100.000 tun přibližně na 375.000 tun. Proti roku 2005/2006, než začala reforma platit, jde o propad o 185.000 tun. Domácí spotřeba cukru se podle odhadů pohybuje kolem 380.000 až 400.000 tun cukru.
Podle předsedy Českomoravského cukrovarnického spolku Oldřicha Reinbergra se Česko stane dovozcem cukru během jednoho až dvou let. Jaký to bude mít dopad na ceny na domácím trhu, lze podle něj těžko odhadovat. "Obecně lze říci, že když v něčem republika není soběstačná a není domácí konkurence, vede to spíš ke zvyšování cen," uvedl. Na druhou stranu unijní reforma je založena na snižování zaručených cen cukru a cukrovky a chtěla vyvolat zlevňování.
Čeští spotřebitelé to ale pocítili jen loni, kdy průměrná cena krystalového cukru na pultech meziročně klesla o 1,7 koruny na 21,7 koruny. Za sedm měsíců letoška již opět stoupla na průměrných 22,1 koruny.
Reforma by měla během čtyř let snížit produkci cukru v EU asi o čtvrtinu, tedy o pět milionů tun, aby se unie zbavila nadbytků. Jejím jádrem je snižování zaručených cen cukru během čtyř let skoro o 40 procent a obdobné výrazné zlevnění cukrovky. Z trhu by tak měli odejít nekonkurenceschopní výrobci, kteří svou kvótu mohou vrátit unii za kompenzaci z restrukturalizačního fondu. Omezení produkce ale zatím nepostupuje podle představ Bruselu a ve hře je další plošné krácení kvót.
Zatímco dříve mohly domácí cukrovary výrobu nad přidělený limit vyvážet na trhy mimo EU, ovšem bez dotace, v rámci reformních změn jsou exportní možnosti silně omezeny a nadprodukci lze využít například na průmyslové zpracování, třeba na výrobu biopaliv.