Jak jsme na tom po deseti letech

Úvodní slova jsou vlídná - vzpomeňte si, jak bylo před deseti lety zle! -, ale detailnější rozbor vlastního průběhu transformace bývá obvykle dost krutý. Nelichotivé jsou různé žebříčky a porovnání, která nás řadí na přední místa strašidelností, jako je korupce a hospodářská kriminalita, nebo na poslední místa v obsazování perspektivních oblastí nové ekonomiky, kde východní Evropa (tedy i my, v tom si většina statistik na detaily nehraje) zaostává dokonce i za regionem Afriky a Středního východu.

Nejostřejší kritika transformačních omylů zazněla tradičně od bývalého šéfa ekonomických poradců prezidenta Billa Clintona a bývalého hlavního ekonoma Světové banky Josepha Stiglitze, který teď údajně hraje klíčovou roli ve volebním štábu Al Gora. Prezident Světové banky James Wolfensohn při své úvodní pražské tiskové konferenci o Stiglitzovi řekl, že ho považuje za jednoho z největších světových odborníků na ekonomiku rozvoje. Stiglitz hovořil na zvláštním semináři, na jehož pořádání se podílela Česká národní banka. Guvernér ČNB Josef Tošovský hovořil o lekcích z transformace jinde, v prestižní výroční přednášce nadace Per Jacobsson (v loňském roce dostal při takové příležitosti slovo prezident Evropské centrální banky Willem Duisenberg). Jiný okruh posluchačů oslovil i premiér Miloš Zeman, který byl přiveden Jamesem Wolfensohnem jako hlavní řečník před účastníky seminářů Světové banky. Na Pražském hradě pak jednali bankéři na shromáždění Mezinárodního finančního institutu a na naše banky došlo přirozeně také. Z rozložení karet je zřejmé, že někde se servítky nebraly, někde se víc hájila minulost a někde víc současnost. Příležitostí k zamyšlení bylo přesto dost.