Bitva o vykradenou banku

Dlouho očekávané projednávání první průběžné zprávy vyšetřovací komise, která se zabývá situací kolem IPB, začalo fraškou. Sociální demokracie jménem své místopředsedkyně Petry Buzkové požádala, aby jednání bylo neveřejné.

Předseda vlády Miloš Zeman žádost podpořil s tím, že vláda o IPB jednala na neveřejném zasedání a v případě veřejného projednávání zprávy komise ve sněmově by členové vlády nemohli sněmovnu informovat o tomto jednání ani o zprávě Bezpečnostní a informační služby k IPB. Proti neveřejnému jednání byli zejména poslanci za ODS a KDU-ČSL.

Podle Vlastimila Tlustého jsou ve zprávě pouze informace, které nepodléhají žádnému stupni utajení a jejichž zveřejnění neohrozí další postup vyšetřování. Informace, které jsou utajeny atd., budou dále ověřovány, nemohou být v této zprávě obsaženy.

Sněmovna nakonec žádosti sociální demokracie vyhověla. Než však začalo vlastní jednání, rozdal předseda komise Miroslav Kalousek text zprávy novinářům.

Co obsahuje zpráva

Na úvod zpráva otevřeně říká, že aktivní účast vlády ČR a ČNB při jakémkoliv řešení situace v IPB byla v červnu 2000 vynucenou nezbytností. Nečinnost by ve svých důsledcích znamenala katastrofu pro finanční systém a ekonomiku země. Informacemi o konkrétních příčinách této situace a konkrétní odpovědnosti jednotlivých osob a institucí se však vyšetřovací komise zatím nezabývala. Hodlá je zkoumat v dalších etapách vyšetřování.

Podle zprávy poté, co žalobou minoritního akcionáře byla zablokována možnost navýšení základního jmění IPB a nemohlo tak být dosaženo příznivější kapitálové přiměřenosti banky, bylo odpovědným orgánům státu i rozhodujícím vlastníkům banky zřejmé, že řešením je vstup strategického investora za aktivní účasti státu. Aktivita a MF ČR se soustředila na jednání s akcionáři IPB a potenciálními investory, kteří sami projevili zájem.

Zpráva se hodně věnuje tzv. Pařížskému dokumentu, tedy materiálu, který 30. 5. 2000 prezentoval generální ředitel ČSOB Pavel Kavánek a prezident belgické banky KBC Remi Vermieren při osobním jednání v Paříži guvernéru centrální banky Josefu Tošovskému a ministru financí Pavlu Mertlíkovi, ve kterém jménem ČSOB prezentuje připravenost převzít IPB, deklaruje vhodnost spojení IPB a ČSOB v rámci bankovního sektoru ČR a navrhuje možné varianty řešení.

Pavel Mertlík nepopírá, že s oběma pány na téma možného spojení IPB a ČSOB koncem května v Paříži hovořil. Námětem schůzky však nebyl přímý kapitálový vstup KBC, respektive ČSOB do IPB. Na otázku, proč ke schůzce došlo v Paříži odpověděl, že v té době se tam konal významný bankovní kongres, kterého se jednotliví aktéři schůzky zúčastnili a že při jejich časově náročném programu bylo pro ně jednodušší sejít se v Paříži než na území ČR.

Zpráva dále konstatuje, že v první polovině června interní materiály ČNB, určené jako podklad pro jednání bankovní rady, výrazně preferují variantu kooperativní jako variantu mnohem méně nákladnou pro veřejné finance a mnohem méně rizikovou. Podle zprávy až do jednání předsednictva vlády, které dne 15. 6. 2000 zasedalo za přítomnosti guvernéra ČNB, několikrát usilovala o kooperativní variantu. Členové předsednictva vlády však kooperativní variantu shledávali pro vládu neúnosnou, neboť podle svědeckých výpovědí považovali jednání akcionářů IPB za vydírání.

Vláda nakonec v noci z 15. na 16. června podpořila zavedení nucené správy v IPB. Učinila tak na základě materiálu s názvem Návrh postupu při řešení situace v IPB. Zpráva konstatuje, že tento vládní materiál byl zpracován v sekcí bankovního dohledu. Jeho předkladateli byli ministr Mertlík a guvernér Tošovský. Členové vlády příslušné informace a analýzy k jednotlivým variantám neměli k dispozici dříve, ačkoliv tyto informace objektivně existovaly a byly zpracovány. Materiál, jehož přijetí predikuje zátěž na státní rozpočet, dále podle zprávy nebyl ani zpracován ani připomínkován odborným věcně příslušným úsekem ministerstva s výjimkou konzultace ministra financí s náměstkem Janotou. Obsahem materiálu byly jednotlivé varianty řešení s návrhem usnesení doporučující nekooperativní variantu, tedy zavedení nucené správy.

Po jednání vlády dne 16. června bankovní rada rozhodla o zavedení nucené správy a o jmenování Petra Staňka nuceným správcem. Jak zpráva konstatuje, nucený správce ve své výpovědi popřel, že rychlý prodej podniku by mu byl zadán jako úkol a že by byl srozuměn s tím, že bude postupovat podle předem připraveného schématu. Svědecké výpovědi a písemné podklady, kterými komise disponuje (zejména svědecká výpověď regulátora, rozhodnutí bankovní rady ze dne 16. 6. 2000, hmotná zainteresovanost obsažená v pracovní smlouvě a rozhodnutí bankovní rady), však podle zprávy svědčí o tom, že jeho výpověď je nepravdivá. P. Staněk je v současnosti na dovolené a ke zprávě komise se zatím nevyjádřil. Podle zprávy pak ministr financí před vyšetřovací komisí uvedl, že s rozhodnutím, kdo je strategickým partnerem IPB, byl seznámen až 19. 6. 2000 (tedy v den prodeje IPB) při podpisu smlouvy o prodeji podniku nuceným správcem.

Zbyteční démoni

V týdnu, kdy probíhal run na banku, se vláda nutně musela nějak rozhodnout. Události se řítily příliš rychle. Nedémonizujme proto materiál, který vláda měla k dispozici, protože jeho objektivita v každém případě nutně musela být jen částečná. Nezapomínejme ani, že o vyhlášení nucené správy nemůže rozhodnout vláda, ale bankovní rada centrální banky.

Mezi zavedením nucené správy a prodejem podniku IPB ČSOB neuplynuly ani tři dny. Každému je zřejmé, že nucený správce nemohl o této transakci rozhodnout sám. Je rovněž nepravděpodobné, že by ministr financí nevěděl, komu bude banka prodána. Rozpory v jednotlivých výpovědích, pokud je pravdivá samotná zpráva vyšetřovací komise, by však neměly být přeceňovány. Jak je nutno okolnostem, za kterých byla IPB prodána, věnovat pozornost, přece jen nelze zapomenout, že v té době probíhal run na banku, že banka nebyla schopna dostát svým závazkům, že ve zprávě auditora bylo uvedeno, že opravná položka na ztráty z úvěrů a na snížení hodnoty investičních cenných papírů by měla být navýšena o částku, která významným způsobem převyšuje vlastní jmění banky. Z tohoto důvodu účetní závěrka za rok 1999 nezobrazuje věrně majetek, závazky a vlastní jmění banky. Jinými slovy: prodej byl až následkem dřívějších jevů. A je nutno se zaměřit zejména na objasnění toho, co pádu IPB předcházelo.