Čas práce, čas odpočinku

PŘESTÁVKY V PRÁCI

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po čtyř a půl hodinách (dosud po pěti hodinách) nepřetržité práce pracovní přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci, a to i bez přerušení provozu nebo práce, zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo. Zaměstnavatel může po projednání s příslušným odborovým orgánem stanovit přiměřeně dlouhou přestávku na jídlo. Začátek a konec těchto přestávek stanoví zaměstnavatel s předchozím souhlasem příslušného odborového orgánu.

Zatímco podle současné právní úpravy se započítává do pracovní doby přestávka na jídlo a oddech, od 1. ledna 2001 se už započítávat nebude. Tím se stanovená týdenní pracovní doba zkrátí o 2,5 hodiny týdně. Jde ovšem pouze o změnu formální, která nepřinese zhoršení postavení zaměstnanců. Přechodné ustanovení totiž zároveň stanoví, že v důsledku nezapočítávání přestávek na jídlo a oddech do pracovní doby nesmí dojít ke snížení mzdy. Tato změna je nutná k tomu, aby byla dodržena maximální předepsaná délka týdenní pracovní doby 48 hodin včetně práce přesčas v souladu s čl. 6 Směrnice č. 93/104/EC. Přestávky na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci směny.

Článek 12 Směrnice ES č. 94/33/EEC, o ochraně mladistvých při práci, požaduje poskytnout přestávku v práci mladistvým, činí-li jejich pracovní doba 4,5 hodiny. Pro zjednodušení právní úpravy se bude poskytovat přestávka na jídlo a oddech nejdéle po 4,5 hodiny práce jednotně pro všechny zaměstnance.

Podle nového § 89 odst. 5 ZP se nebudou přestávky v práci započítávat do pracovní doby. To souvisí se splněním požadavku čl. 6 Směrnice ES č. 93/104/EC, aby délka týdenní pracovní doby včetně práce přesčas činila maximálně 48 hodin pro každé období sedmi po sobě jdoucích dnů. Ani tato změna neznamená pro zaměstnance zhoršení pracovních podmínek. Přestávka na jídlo a oddech bude nadále poskytována ve stejném rozsahu, nebude se však započítávat do pracovní doby (doba odpočinku, která je v současné době započítávána do pracovní doby, zvyšuje její rozsah). O dobu odpočinku se touto změnou pracovní doba zkrátí - zaměstnanec však bude v zaměstnání stejnou dobu jako dosud, včetně doby "napracování" přestávky.

V souvislosti s touto úpravou nesmí dojít ke zkrácení mzdy, neboť zaměstnanec fakticky odpracuje pro zaměstnavatele stejnou dobu jako dosud.

NEPŘETRŽITÝ ODPOČINEK

Změna ust. § 90 odst. 1 ZP uvádí do souladu českou úpravu s čl. 3 Směrnice ES č. 93/104/EC, který požaduje poskytování "denního odpočinku", a to vždy v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Kromě toho se odstraní možnost nesprávného postupu při praktické aplikaci současného ustanovení (současná dikce umožňuje poskytování odpočinku mezi dvěma směnami později než v rámci 24 hodin).

Nová úprava zkrácení nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami (§ 90 odst. 2 ZP) sleduje splnění požadavku čl. 17 odst. 3 Směrnice Rady č. 93/104/EC, aby při zkrácení doby odpočinku byly vždy poskytnuty rovnocenné náhradní doby.

Důsledkem obou uvedených změn bude větší ochrana zaměstnance jak z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tak z hlediska jeho dalších oprávněných zájmů. Dosavadní právní úprava umožňuje zkrátit dobu odpočinku mezi dvěma směnami (§ 90 ZP) a při práci přesčas (§ 97 odst. l ZP), nestanoví však žádné náhradní doby.

Případné odchylky od obecné právní úpravy budou moci být v souladu s § 5 ZP upraveny pro zaměstnance v dopravě zvláštním zákonem. Na zaměstnance v oboru spojů a energetiky se bude vztahovat obecná úprava pracovní doby.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu je v současné právní úpravě stanoven v nižším rozsahu, než jaký požaduje Směrnice Rady č. 93/104/EC v čl. 5. Z tohoto důvodu bude zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin.

Rovněž tato změna představuje větší ochranu zaměstnanců, zejména v režimech s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby. Zároveň se ruší § 5 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce, které nyní obsahuje úpravu odchylného poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu.

Při odchylkách v poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu je nově uložena zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci rovnocenné náhradní doby odpočinku v souladu s čl. 17 odst. 3 Směrnice ES č. 93/104/EC. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.

V některých případech (§ 92 odst. 3 ZP) může zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období dvou týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.