Kandidátské státy EU: Litva

Časovému posunu v zahájení oficiálních jednání o přistoupení odpovídá i současný průběžný stav jednání u jednotlivých pobaltských zemí. Jestliže Estonsku se již v rámci jednání podařilo uzavřít 13 kapitol (celkem jich je 31), pak Litvě a Lotyšsku se to podařilo u 5 kapitol. Litva měla ke konci portugalského předsednictví (30. 6. 2000) předběžně uzavřeny následující kapitoly: Statistika (kapitola 12), Malé a střední podniky (16), Věda a výzkum (17), Vzdělávání (18), Společná zahraniční a bezpečnostní politika (27). Vzhledem k současnému vývoji úvah o termínu budoucího rozšíření Evropské unie směřujícímu k roku 2005 však lze říci, že momentální stav počtu uzavřených kapitol není zcela klíčový, poněvadž i země, které zahájily svá jednání o přistoupení s dvouletým zpožděním, budou zřejmě mít dostatek času na jejich dokončení. Z pohledu Litvy je proto velmi důležité, jaké je hodnocení stavu její připravenosti na vstup do Evropské unie ze strany Evropské komise a od podzimu tohoto roku i hodnocení některých dalších institucí Evropské unie.

Loňská Pravidelná zpráva Evropské komise vyzněla pro Litvu vcelku příznivě, především v oblasti plnění Kodaňských politických kritérií. Litva je hodnocena jako země, která naplňuje Kodaňská politická kritéria, přičemž Evropská komise ve své zprávě zdůraznila potřebu věnovat i nadále pozornost boji proti korupci a pokračování reformy soudnictví. V oblasti plnění politických kritérií je proto možné konstatovat, že Litva se v podstatě nachází na úrovni těch kandidátských zemí, které jsou označovány jako nejžhavější kandidáti na vstup do Evropské unie.

Z hodnocení Kodaňských ekonomických kritérií Evropskou komisí je však naopak patrné zaostávání Litvy za zeměmi, jako je Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Česká republika, ale také další pobaltskou zemí - Estonskem. Na rozdíl od uvedených zemí Evropská komise nadále nepovažuje Litvu za fungují-cí tržní ekonomiku schopnou vyrovnat se ve střednědobém období s konkurenčními tlaky a tržními silami v rámci Evropské unie. Evropská komise ve své Pravidelné zprávě nicméně ocenila určitý pokrok, jehož se podařilo Litvě dosáhnout ve snaze o vytvoření fungující tržní ekonomiky a posílení domácí konkurenceschopnosti.

Jako nejvýznamnější nebezpečí pro litevskou ekonomiku identifikovala Evropská komise problémy fiskálního deficitu a deficitu běžného účtu platební bilance. Pokračování narůstání těchto deficitů by mohlo výrazně ovlivnit prozatím křehkou makroekonomickou stabilitu Litvy. Doporučení Evropské komise proto směřují k tomu, aby Litva urychleně pokračovala v realizaci svého vlastního programu strukturálních reforem, zvláště pak reformy sociálního systému a privatizace.

Jde především o dokončení privatizace bankovního sektoru a nastartování restrukturalizace spojené s privatizací v energetickém sektoru. Realizací těchto kroků by mělo také dojít ke zvýšení dosavadního podílu soukromých podnikatelských subjektů na tvorbě hrubého domácího produktu (prozatím 70 %).

Litva by se rovněž měla snažit o pokračování reorientace svého zahraničního obchodu z nestabilních trhů bývalého Sovětského svazu na vnitřní trh Evropské unie a ostatní rozvinuté trhy.

Evropská komise ve svém celkovém hodnocení Kodaňských ekonomických kritérií zdůraznila nezbytnost posílit investice do rozvoje dopravní infrastruktury a zároveň i investice do zvyšování vzdělanosti a kvalifikace pracovní síly. Právě realizace těchto investic je Evropskou komisí považována za nezbytný předpoklad toho, aby Litva byla do budoucnosti atraktivní zemí pro příliv přímých zahraničních investic, bez kterých se transformující země střední a východní Evropy nemohou reálně obejít.

Přestože dosavadní výhrady Evropské komise k fungování litevské ekonomiky jsou bezpochyby výraznější než u již zmíněných zemí, nelze vyloučit, že úspěšná a rychlá realizace naznačených reforem je může velmi rychle odstranit (v obdobné situaci se nacházejí i další kandidátské země - Slovensko či Lotyšsko). Pokud by se tak skutečně stalo, pak lze předpokládat, že v období kolem roku 2005 bude před branami Evropské unie stát vysoký počet kandidátů připravených na vstup (možná až 10 zemí).

Zda by tento počet byl pro Evropskou unii přijatelný, je otázkou. Pokud by se všechny země měly stát plnohodnotnými členy najednou, tak asi stěží. V případě, že by se jednalo o členství ve vícerychlostní Evropské unii (zůstává pochopitelně otázka související s naplněním obsahu pojmu vícerychlostní), tak je vstup všech deseti zemí současně možný.