Francii zklamal nižší růst ekonomiky

Koncem prvního pololetí soudila většina analytiků, že hrubý domácí produkt vzroste letos ve Francii o téměř čtyři procenta. Mezinárodní měnový fond (MMF) v polovině srpna zvýšil svou prognózu růstu světové ekonomiky o půl bodu na 4,7 procenta a pro Francii předpověděl vzestup o 3,5 procenta. Především o tuto prognózu se francouzští vládní činitelé ve svých úvahách opírají a tato očekávání promítly i do přípravy rozpočtu na rok 2001.

Letní měsíce a zvláště počátek podzimu se však ukázaly být mnohem méně příznivé, na což reaguje citlivě především francouzská veřejnost. Ekonomický růst v prvním pololetí se pohyboval kolem 1,5 procenta, což naznačuje, že za rok 2000 bude dosaženo nejvýše tříprocentního vzestupu hrubého domácího produktu. Nejnovější odhady proto hovoří o slabém překročení tří procent.

K tomu se přidává skutečnost, že nezaměstnanost, která se v prvním pololetí snižovala měsíc od měsíce, nyní stagnuje a stejně tak domácí poptávka, která byla v prvním pololetí významným motorem růstu. Barometr důvěry francouzské veřejnosti v další ekonomický vývoj se v posledním měsíci dal do prudkého pohybu dolů, pesimistická očekávání nabývají na intenzitě a nikterak nesledují názory premiéra Lionela Jospina a ministra hospodářství a financí Laurenta Fabiuse. Ti si pro posílení konjunkturního vývoje nejvíce slibují od snížení daní, které by mělo přinést fiskální redukci o 120 miliard franků.

Nejedná se samozřejmě o konjunkturní obrat, při němž by recese vystřídala současný pohyb vzhůru, nicméně expanze se zpomaluje. Není to úkaz specifický pouze pro Francii, poslední údaje dokládají, že se týká celé zóny euro, ve Francii je však markantní vzhledem k tomu, že po řadu měsíců byla její ekonomika na špici evropského hospodářského vývoje.

Analytici Francouzské národní banky zdůrazňují především dobré výsledky zahraničního obchodu, vývoz zboží a služeb by měl v letošním roce stoupnout o 13 procent, což je nejvíce od roku 1960. Ovšem jeho další expanze nebude podle těchto názorů pokračovat v tak intenzívní míře. Dynamika francouzského exportu nebude ani tak záležitostí poptávky, ale spíše nabídky, totiž možnosti francouzských podniků vyrovnat se s požadavky trhu. Do této situace pak mají v dlouhodobém kontextu negativně zasáhnout důsledky postupného zavádění zkráceného pracovního týdne o 35 hodinách a také zvyšující se nedostatek kvalifikovaných pracovních sil.