Hospodářský růst sám o sobě nenahrazuje pocit jistot

Ekonomiky reformních zemí střední a východní Evropy jsou na cestě k ozdravení, ale na životní úrovni občanů se to zatím příliš neprojevuje. Lidé postrádají pocit sociálních jistot a zlobí je politické machinace a korupce.

Ačkoli je hospodářský vývoj v jednotlivých reformních ze mích nerovnoměrný, jsou přinejmenším podle statistických údajů na správné cestě. Národohospodářské ukazatele České republiky, Polska, Maďarska, Ruska a dokonce i Ukrajiny signalizují ozdravování ekonomik. Obyvatelstvo to však nevnímá jako rozhodující klad, protože z toho nemá přímý přínos. Naopak, proces transformace v očích velké části obyvatel stále splývá s politickými machinacemi, neprůhlednou privatizací, zhoršením životní úrovně a také s korupcí, nepotismem a ztrátou životních jistot. Vyplývá to z šetření Výzkumného ústavu pro empirickou sociální ekonomiku v Kolíně nad Rýnem, nazvaného "Transformační barometr východní Evropy" (TB).

Ozdravení ekonomik

Výzkum, jehož posláním je sledovat a vyhodnocovat přechod od plánovaného k tržnímu hospodářství a přeměnu totalitního systému na demokratický, se zaměřuje na Českou republiku, Polsko, Maďarsko a Rusko od roku 1997, letos poprvé byla zařazena také Ukrajina. Opírá se o objektivní (statistické) i subjektivní (zjišťované dotazováním) indikátory. Poprvé byl TB zveřejněn v roce 1998. V ČR s německou institucí spolupracuje firma Sofres Factum.

"České hospodářství roste, přestože se strukturální problémy odpovědné za propad posledních let nepodařilo zcela odstranit," říká TB. Ve výčtu hlavních nedostatků jsou uvedeny pomalá restrukturalizace průmyslu, neprůhledný kapitálový trh a politická nestabilita, což jsou faktory ohrožující konjunkturu. Ke kladům se počítá zesílený příliv zahraničních investic.

Někdejší "rekordman" dynamiky růstu hrubého domácího produktu - Polsko - už bylo předstiženo Maďarskem, které podle TB těží "z nejdůslednějšího prosazování reforem". Maďarsko vychází z průzkumu jako jednoznačný vítěz. Pro budoucnost však pro ně může být problematický deficit státního rozpočtu. Ale ani to nemůže ohrozit postavení Maďarska v roli primuse mezi kandidátskými zeměmi na přijetí do Evropské unie.

Rusku (ani Ukrajině) se nepodařilo ani po deseti letech dosáhnout někdejší hospodářské úrovně. Rusko však už překonalo následky krize z roku 1998, propad z doby Jelcinovy vlády se exekutivě pod Putinem daří vyrovnávat. Ruský růst ale staví téměř výhradně na exportu strategických surovin, devalvaci rublu a "šťastném přerozdělení zahraničních dluhů", shrnuje TB.

Frustrace z reforem

Pouze lidé v Rusku a na Ukrajině jsou ochotní si dále "utahovat opasek". Češi, Poláci a Maďaři jsou daleko netrpělivější a chtějí mít z reforem konečně prospěch. Občané i těchto zemí, jejichž životní úroveň je podstatně vyšší než v Rusku a na Ukrajině, jsou průběhem transformace zklamáni a roste v nich strach z budoucnosti. Sice souhlasí s diferenciací požitků podle osobního úsilí a výkonů, ale zároveň v nich "noví boháči" a okázalý způsob jejich života vyvolává spíše závist a nenávist. Převládá přesvědčení, že většina nových majetků a bohatství nebyla vytvořena prací, ale podvody v době privatizace a podobně. Nejvíce vzrostla kritika poměrů v Polsku.

"Za této situace sílí v reformních zemích volání po silném státu, který zaručí základní životní jistoty, postará se o větší spravedlnost a zajistí také pořádek a zákonnost," říká TB. Například v ČR vzrostl počet odpovědí souhlasících s tvrzením "demokracie vede v naší zemi k chaosu a anarchii" ze 43 procent v roce 1998 na 49 procent dotázaných letos (loni 40 %).

Zajímavé je, že pouze v České republice a v Rusku se snížil počet těch, kdo posuzují hospodářskou situaci letos lépe než ještě před rokem. V Česku se procentní podíl snížil ze 71 % v roce 1999 na 61 % letos, v Rusku dokonce z 85 % v roce 1999 na 44 % letos.

Autorita politiky klesá

Nepřekvapuje, že podle TB zůstávají nejdůvěryhodnějšími institucemi armáda a církev a naděje jsou spojovány s osobou prezidenta právě v Rusku. Rovněž v Polsku a Maďarsku je hlava státu považována za důvěryhodnou osobu. V Česku vládne spíše skepse.

S členstvím v Severoatlantické alianci souhlasí rok po kosovském konfliktu nejvíce lidí v Maďarsku (75 % dotázaných), v Polsku (74 %), nejnižší akceptace NATO je v ČR (55 % letos, v loňském roce 64 %, předloni 51 %), 31 % občanů ČR považuje členství v NATO dokonce za chybu.

Zatímco počet stoupenců členství v Evropské unii se v ČR udržuje na přibližně stejné úrovni od roku 1998 (55 %, stejný podíl letos, s jednoprocentním nárůstem stoupenců v roce 1999), v Polsku nyní spíše klesá. TB to vysvětluje komplikovaným průběhem vyjednávání, jež je spojeno především s otázkami transformace zemědělství. Největší počet stoupenců členství v EU je v Maďarsku (72 %).

Transformační barometr dává do souvislosti pokles důvěry v oficiální instituce a orgány s růstem významu tzv. tradičních hodnot, jakými jsou harmonická rodina, osobní bezpečnost, klid a pořádek. V Rusku a na Ukrajině se prohlubuje názorová propast mezi starší a nastupující generací, která se ve větší míře orientuje na to, čemu se říká západní hodnoty. Oproti tomu v České republice, Polsku a Maďarsku tato propast sice také existuje, ale nemá ani zdaleka takovou hloubku, jako má v Rusku a na Ukrajině.

Z hodnocení TB vychází nejlépe Maďarsko, kde byl průběh reforem až dosud nejdůslednější a volání po autoritativním režimu je nejslabší. Přestože se ani v této "příkladné zemi" nedaří přenášet dobré hospodářské výsledky do každodenního života občanů, je to reformní důslednost, která ve střednědobém horizontu vytváří prostor pro "zvýšení důvěry v tržní hospodářství a demokracii".