Produkt stavebního spoření není vhodné chápat jako účelový instrument na střádání peněz pro stavební (bytové) účely, ale jako jednu z nejvýhodnějších forem zúročování finančních prostředků, kterou lze navíc použít opakovaně. Proto je výhodné mít neustále jednu aktivní smlouvu.
Blíží se konec roku a řada lidí se dostává do situace, kdy jim bude končit pětiletý cyklus stavebního spoření. Nabízí se tak otázka, jak nadále naložit se stavebním spořením, zda ještě střádat, či už nikoliv.
Na takovou otázku je poměrně snadná odpověď. Nevyužívat neustále stavebního spoření znamená se připravovat o jistou formu velmi vysokého zhodnocení. V praxi to znamená, že je více než výhodné neustále spořit, protože takové podmínky, jaké nabízí právě stavební spoření, nejsou spojené s žádným jiným finančním instrumentem. Jestliže někomu zanedlouho vyprší pětiletý cyklus spoření a je zájem stávající smlouvu ukončit, je rozumné bezprostředně uzavřít smlouvu novou. Jediným relevantním důvodem, který by hovořil pro opačný krok, tedy nepokračování ve spoření, je pouze tak nízký příjem, kdy po odečtení všech nezbytných nákladů nezůstane žádná rezerva.
Stavební spoření lze dnes považovat za jeden z nejlepších a nejbezpečnějších způsobů, jak zhodnocovat svoje úspory, které se měsíc od měsíce zvyšují díky pravidelným vkladům. Díky omezením, které jsou spojené se státní podporou, jejíž výše je maximálně 4500 Kč ročně, je při pravidelném spoření smysluplné ukládat měsíčně nejvýše přibližně 1500 korun. Při vyšších úložkách se nadbytek vkladu oproti zmíněné pravidelné částce úročí pouze základním úrokem, který je nejčastěji ve výši 3 % p. a. Měsíční vklad do částky 1500 Kč však podléhá vedle základního úroku také státní podpoře, která je ve výši 25 % ovšem pouze z maximálního základu 18 tisíc Kč. Při pravidelném měsíčním spoření, kdy se vklad pohybuje do částky 1500 Kč, se celková efektivní úroková míra pohybuje okolo 14 procent ročně. Takto vysoký úrok je vedle státní podpory výsledkem také úrokového bonusu, který většina stavebních spořitelen nabízí pro případ, kdy účastník spoření poctivě střádá celých pět let a po ukončení tohoto cyklu se vzdá jakéhokoliv úvěru.
Pro argument, že stavební spoření by měl využívat každý, hovoří i jeho vysoká bezpečnost. Ta pramení především ze skutečnosti, že se stejně jako u mnoha dalších klasických bankovních účtů jedná o pojištěný vklad. V praxi to znamená v případě pádu finanční instituce výplatu vkladu ve výši 90 %, maximálně však částku 400 tisíc Kč. Stavební spořitelny se však i díky výrazným omezením, kam mohou investovat volné peněžní zdroje, těší dobrému finančnímu zdraví.
V zemích, kde stavební spoření funguje již řadu let, získal tento produkt takovou oblibu, jakou měly u nás dříve jen vkladní knížky. Běžnou zvyklostí je uzavření nové smlouvy bezprostředně po narození dítěte. Tento produkt by tak měl být základem každé domácnosti bez ohledu, zda bude či nebude mít zájem využít naspořené prostředky např. na úpravu bytu. Nastřádané peníze včetně připsaných státních podpor totiž nepodléhají žádnému účelovému omezení a po pěti letech je možné je použít na cokoliv.
Mnohdy opomíjenou skutečností je i možnost libovolně stavební spoření protáhnout nad hranici pěti let. To má také svůj význam, protože po uplynutí této minimální lhůty se stávají naspořené prostředky velmi likvidními a účastník může kdykoliv smlouvu vypovědět, aniž by ztratil připsané státní podpory. Své opodstatnění má tato prodlužovací varianta v případě, kdy ještě není známo, jak s naspořenými penězi po pěti letech naložit.