Zemědělství hrozí rozdělit WTO na několik táborů

Mezi jisté, ale i sporné body agendy nynějšího kola vyjednávání v rámci Světové obchodní organizace patří liberalizace agrárního sektoru. Očekává se střet zejména mezi USA a Evropskou unií. Ale vliv to bude mít i na Českou republiku.

Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), ze které vzešla k 1. lednu roku 1995 Světová obchodní organizace, byla první základnou, jež určila pravidla zemědělských politik. Jejich cílem bylo překonání vzájemných překážek v obchodu mezi členskými zeměmi se zemědělskými produkty. Nové kolo jednání, jež včera začalo misterskou konferencí WTO v americkém Seattlu, navaz

* Přístup na trhy: Došlo ke konverzi netarifních opatření na cla a tato cla se snižují v období let 1995 - 2000 celkově v průměru o 36 procent. Všechny členské země (v případě GATT "smluvní partneři") se zavázaly umožnit přístup na domácí trhy formou kvót se sníženým clem na dovoz zemědělské produkce ve výši tří až pěti procent domácí spotřeby.

* Vývozní subvence: Bylo dohodnuto jejich snížení o 36 procent ve finanční částce a o 21 procent v objemu produkce, která je předmětem těchto subvencí, a to opět v průběhu let 1995 až 2000.

* Velikost domácích podpor: Podpory zemědělcům se ve sledovaném období musí, jak bylo stanoveno, snížit o 20 procent . Ze snižování byly trvale vyjmuty ty podpory, které nenarušují vzájemný obchod (například podpory směřující do výzkumu, ochrany životního prostředí apod.) a dočasně byly vyjmuty podpory, které si vynutila EU. Spadají do kategorie "minimálně narušující obchod". Toto vyjmutí -

To, že přijatá opatření nevedla k liberalizaci obchodu zemědělskými produkty, má hned několik příčin. Především základní hladina cel, ze které se mělo vycházet, byla vypočtena na vysoké úrovni. V praxi docházelo často k tomu, že skutečně uplatňovaná cla byla nižší než určená. Jednotlivým zemím zbyl - i přes závazek snížení cel o 36 procent - dostatek manévrovacího prostor

Tato situace zasáhla většinu reformních zemí v době, kdy začínaly s transformací. Referenční období pro stanovení výchozí hladiny cel nemohlo odrazit tržní podmínky, ve kterých se náhle ocitly. Teprve koncem první poloviny 90. let se plně projevilo otevření trhů na změně obchodní bilance se zemědělskými produkty. Na změnu závazků však už bylo pozdě. Za této

Například Maďarsko si v některých případech vyjednalo vysokou úroveň stropních cel, z nichž pak vypočítávalo snížení. Polsko si vzalo za základ aktuální hodnoty sazeb EU, na jejichž výši si nasadilo stropní cla u většiny položek. Navíc si cla stanovilo v zahraniční měně (ECU), čímž se ochránilo před vlivem inflačních tlaků. V praxi to dopadlo tak, že uplatňovaná dovozní cla zdaleka nedosahují limitních hodnot stanovených závazky WTO. Tím má

Maďarsko v průběhu devadesátých let poměrně značně využilo možnosti navyšování celní ochrany domácího trhu. Letos se dostalo téměř na úroveň stropních cel, zatímco Polsko se pohybovalo na úrovni kolem 45 procent.

Česká republika spolu se Slovenskem uplatňují v praxi výši cel prakticky na úrovni stropních hodnot stanovených WTO. Z toho vyplývá, že prostor pro navyšování cel je prakticky nulový. Také závazky v oblasti exportních subvencí jsou stanoveny v domácí měně a podléhají tedy jak vlivu znehodnocení inflací

V zásadě platí, že okamžikem vstupu do EU budou muset nové členské země přizpůsobit svou zemědělskou politiku politice unie. Rozšiřování EU lze z právního hlediska považovat za rozšiřování celní unie, kdy se nesmí navýšit celková úroveň celní ochrany dosavadních členských zemí. V dohodě WTO ale není řešena problematika přístupu na trh, domácích podpor a exportních subvencí. V tomto ohledu se bude zřejmě postupovat podle příkladu z posledního rozšíření EU (Švédsko, Rakousko,

Jednou z možných forem řešení by bylo, kdyby Brusel s WTO vyjednal formy kompenzace za rozšíření unie o nové členské země, resp. za ztráty trhů pro třetí země, a to obdobně, jako to udělal při posledním rozšíření v roce 1995. Například, pokud ČR dováží prakticky bezcelně rýži z Thajsk

Druhou, ale spíše teoretickou možností, je snížení celkových závazků EU ve WTO. To je dáno tím, že unie si na své zemědělské politice neobyčejně zakládá, a jakékoli, jen trochu výraznější reformy jsou těžko prosaditelné.

Oč půjde v rámci WTO?

Z toho je patrná složitost tematiky liberalizace trhů s agrárními produkty, která je jedním z "povinných" témat nadcházejícího kola vyjednávání v rámci WTO. V jeho pozadí je možné vidět tři lobbistické skupiny. Ta první, ochranářská, bude usilovat o zachování současné situace. Reprezentují ji Evropská unie, Norsko, Švýcarsko, Japonsko a některé jiné asijské země. Jejich snahou bude

Druhou skupinu tvoří zejména USA, Kanada a jejich spojenci. Ti budou bojovat za hlubší liberalizaci a také budou útočit na zemědělskou politiku EU. Třetí skupinu představují zejména Austrálie a Nový Zéland. Ty jsou pověstné téměř naprosto liberálním příst

Postavení ČR

Vzhledem ke kýženému vstupu České republiky do Evropské unie lze očekávat příklon k pozicím EU. Z hlediska členství v unii by bylo optimální vyjednat závazky v rámci WTO na úrovni unie nebo se alespoň těmto hodnotám přiblížit tak, jako se to už podařilo do značné míry Polsku. To by i odpovídalo naší budoucí povinnosti převzít okamžikem vstupu plné nástroje zemědělské politiky unie.

Pro tuto pozici však bude obtížné nalézt vhodné argumenty, neboť odůvodnění budoucím členstvím kandidátských zemí by mohlo vyvolat jednak precedens pro ostatní přidružené země a jednak konflikt mezi unií a USA. Nabízí se totiž otázka, proč by měly některé země doplácet na rozšiřování EU.

Někteří američtí vládní představitelé se už nechali slyšet, že plně chápou potřeby udržení stability ve střední Evropě, ale tato stabilita nesmí být v žádném případě na úkor obchodních zájmů USA. Tím se Česká republika dostává do jakéhosi začarovaného kruhu. Pokud totiž bude výsledkem jednání další sniž

Zdroj: HN z 1. 12. 1999