Co je příčinou rostoucích cen potravin?

Kromě přetrvávající nervozity na finančních trzích, odstartované krizí amerického hypotečního trhu, v posledních měsících vyvstává další, stejně závažný problém. A tím je výrazný nárůst cen potravin. Jen za prvním osm měsíců letošního roku se světové ceny potravin zvýšily o 11 procent, přičemž nejvyšší příspěvek k cenovému růstu padl na vrub cen obilí či sóji a jiných olejnin. V případě cen obilí se podobné zvýšení dalo pozorovat pouze po skončení druhé světové války, počátkem 70. let či v letech 1989 až 1996.

Jelikož se ceny potravin staly, podobně jako „sub-prime hypotéky“, celosvětovým fenoménem, není překvapením, že poměrně rozsáhlou analýzu příčin a možných dopadů na světovou ekonomiku věnovala tomuto tématu i Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své říjnové zprávě „World Economic Outlook“ (WOE) či Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) ve zprávě „Agricultural Outlook“ (AO).

Na vině jsou biopaliva i neúroda

Za zmíněným vývojem cen potravin lze hypoteticky hledat jak krátkodobé faktory, tak i vlivy dlouhodobější povahy. Za přechodným cenovým šokem můžeme najít katastrofická sucha v jižní Evropě a na Ukrajině, povodně ve Velké Británii, Indii a Bangladéši či ztráta úrody v důsledku mimořádného výskytu pozdních mrazů, což je třeba případ úrody v Polsku.

Druhá hypotéza se opírá o předpoklad, že za dynamikou cen zemědělských produktů stojí postupně se měnící stravovací návyky v rozvojových zemích, ale především rostoucí poptávka po užívání zemědělských komodit při výrobě biopaliv v rozvinutých ekonomikách. Zatímco první hypotéza by signalizovala spíše přechodné trvání vyšší inflace cen potravin a její odvanutí v následujících letech, druhá naznačuje riziko dlouhodobějšího trendu se všemi nepříznivými dopady na vývoj světové ekonomiky. K té druhé chmurnější vizi se přiklání i FAO ve své zprávě „Agricultural Outlook“ publikované společně s OECD.

Podpora zemědělství a snížení ropné závislosti

Když se hlavní rozvinuté ekonomiky, především USA a Evropská unie, rozhodly podpořit produkci a užívání motorových paliv vyráběných na bázi zemědělských produktů, jevilo se to politikům těchto zemí jako poměrně dobrý nápad. Jak USA tak EU se již delší dobu potýkaly s rostoucími přebytky poměrně štědře dotovaného zemědělského sektoru, přičemž příznivé ceny zemědělcům zajišťovala ochranářská opatření před lacinými dovozy z třetích zemí a intervenční výkupy obilí a masa či stanovení množstevních produkčních kvót jednotlivých členských zemí EU.

A právě podpora užívání biopaliv měla pomoci řešit problémy dané dlouhodobou neudržitelností takto nastavené zemědělské politiky. Druhým, neméně důležitým faktorem byla také snaha alespoň částečně snížit závislost na dovozu ropy z permanentně rizikových oblastí Blízkého východu. Navíc bylo možné získat pro prosazování biopaliv, prezentovaných jakožto účinný nástroj snížení emisí skleníkových plynů, poměrně širokou společenskou podporu díky rostoucím obavám z důsledků globálních klimatických změn.

Inflace a ekonomický růst v nesnázích

Zrychlení růstu cen potravin v důsledku rostoucí poptávky po biopalivech v souběhu s krátkodobými nabídkovými šoky však mnohé ekonomy a politiky překvapil a vyvolal obavy z rizika zvýšení světové inflace a ohrožení ekonomického růstu. Zatímco některé země vyvážející masivně zemědělské produkty z rostoucích cen těží (což se týká především zemí Jižní Ameriky), v rozvojových zemích uspokojujících poptávku po zemědělských produktech převážně dovozem může současný vývoj světových cen potravin představovat pro obyvatelstvo vážné ohrožení.

Podle zprávy WOE růst cen potravin zasáhne bolestně především ekonomicky nejméně vyspělé země, které jsou v pozici čistých dovozců potravin, a kde navíc vzhledem k relativně nízkým příjmům obyvatel představují potraviny podstatně větší podíl na spotřebitelském koši. To se týká hlavně zemí jako jsou například Ghana, Nigérie či Bangladéš. Pro většinu vyspělých zemí, například v zemích Evropské unie, je dopad růstu cen potravin sice nepříjemný, ale vzhledem k váze potravin na celkové spotřebě nižší než 20 procent ještě snesitelný.

V rozvojových zemích, kde obyvatelé často vydávají na jídlo 40 a více procent svého skromného příjmu, představuje zachování současného rostoucího trendu zemědělských cen významné riziko pro výživu. Neméně nepříznivým efektem na ekonomický růst je i nevyhnutelný růst úrokových sazeb v zemích, kde se centrální banky budou snažit tlumit inflační tlaky spojené s růstem cen potravin.

Autor je analytikem společnosti ING Wholesale Banking.