Biopaliva: Příležitost pro ekonomiky mnoha zemí

Výrazný nárůst cen potravin, který pravděpodobně letos dosáhne nejvyššího růstu za posledních třicet let, se může podepsat na ekonomikách mnoha zemí.Tato skutečnost přinutila světové organizace v čele s OECD analyzovat nejen příčiny (o nichž jste si mohli přečíst ve včerejším článku s názvem „Co je příčinou rostoucích cen potravin?“, ale i možné dopady na světovou ekonomiku.

Důvodů pro růst je více. Z krátkodobého hlediska stojí za přechodným cenovým šokem nepřízeň počasí a neúroda, z dlouhodobého pak měnící se stravovací návyky v rozvojových zemích a zvýšená poptávka po užívání zemědělských komodit při výrobě biopaliv v rozvinutých ekonomikách.

Biopaliva jako ropná náhražka

Na pozadí nepříliš světlého scénáře ekonomického vývoje se čím dál více vynořuje otázka o perspektivách využívání biopaliv jakožto náhražky za ropu, respektive jakým způsobem jevy spojené s rostoucí poptávkou po biopalivech utlumit. Odhlédneme-li od morálního aspektu „spalování potravin“, které se současně citelně nedostávají lidem v řadě rozvojových zemí, zaznívá kritika i vůči efektivitě a smysluplnosti jejich dlouhodobého užívání jakožto nástroje k zmírnění globálních klimatických změn.

Prioritu v současné době má výroba biopaliv tzv. první generace, kterou představuje hlavně bioethanol a biodiesel získávaný přímo ze zemědělských produktů, například z obilí, cukrové třtiny, řepky. Výroba těchto produktů je však v mnoha případech ekonomicky nerentabilní bez štědrých státních dotací. Jak uvádějí autoři zprávy WEO, čisté environmentální přínosy navíc nejsou jednoduše kvantifikovatelné a liší se podle místa produkce, cen surovin a efektivity jejich využití, produktivity pracovní síly či dopravních nákladů.

Například v Evropě produkovaný bioethanol na bázi pšenice snižuje v porovnání s klasickým motorovým benzínem jednotkové emise skleníkových plynů o 47 procent. Naproti tomu nejvyšší efektivity při snížení jednotkových emisí v porovnání s klasickými motorovými palivy (kolem 91 procent) dosahuje brazilský ethanol produkovaný z cukrové třtiny. Evropský řepkový biodiesel snižuje emise na kilometr o 21 až 38 procent, ovšem například v Indii vyráběný produkt z biomasy Jatrophy dosahuje snížení o více než 100 procent.

Prostor pro další generaci

Hlavním omezujícím faktorem větší produkce biopaliv však nadále zůstává dostupnost zemědělské půdy. Pokračující rozvoj pěstování biomasy by nepochybně spolykal významnou část již tak dosti intensivně využívané zemědělské půdy nehledě na vyšší spotřebu vody nutné k zavlažování. Podle loňské studie LMC International by si pěstování plodin pro zvýšení podílu biopaliv na celkové světové spotřebě pohonných hmot ze současného necelého jednoho procenta na požadovaných 5 procent v roce 2015 vyžádalo zábor téměř 15 procent celkové světové rozlohy zemědělsky využitelné půdy a nemalé náklady by byly spojeny s vybudováním infrastruktury a zpracovatelských zařízení.

Budoucnost tak mohou spíše představovat biopaliva tzv. druhé generace vyráběná z potravinářsky nevyužitelných biologických odpadů, například z ovoce. Jejich výroba je však zatím poměrně nákladná a širší průmyslové využití vyžaduje další výzkum a vývoj.

Nová příležitost pro zemědělce

Je zjevné, že výše uvedená rizika spojená s rostoucí produkcí biopaliv, stejně tak i výrobní limity, neumožňují, aby v nich svět hledal hlavní nástroj požadované dlouhodobé redukce skleníkových plynů. Jejich role v případném boji s klimatickými změnami, ať již reálnými či domnělými, bude nadále spíše okrajová.

Ovšem bráno z druhého konce může mít jejich rozumné užití příznivé vedlejší hospodářské přínosy. Ekonomiky s vysokou mírou efektivity při výrobě biopaliv mohou využít své komparativní výhody k podpoře rozvoje sofistikovaných průmyslových odvětí s příznivými dopady na rozvoj zaměstnanosti a růstu důchodu. Státům dovážejícím biopaliva mohou v budoucnu přinést částečné snížení energetické závislosti na dovozu ropy, a tudíž i menší zranitelnost vůči budoucím ropným šokům.

Podmínkou, aby to dobře fungovalo, je však odstranění veškerých překážek mezinárodního obchodu, a to především na straně rozvinutých zemí, jako jsou státy Evropské unie či USA. Státy EU potvrdí své poctivé „environmentální“ úmysly především tím, že usnadní přístup na evropský trh producentům zemědělských produktů či přímo biopaliv z nečlenských zemí. Jedině tak se nejlépe prokáže, zda příklon k většímu užití biopaliv je motivován hlavně obavou o „budoucnost zelené planety“ či více pragmatickými a méně ušlechtilými záměry protekcionismu domácích zemědělských výrobců.

Autor je analytikem společnosti ING Wholesale Banking.