Dobrá už je většina

Pravidelná finanční analýza podnikové sféry v průmyslu a stavebnictví, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu vydává jak v tištěné podobě, tak na internetu, poskytla další doklad o solidních základech nastupujícího oživení ekonomiky. Přestože výnosy ztrátových podniků nadále představují - jen pomalu ustupující - pětinu celkových výnosů průmyslu, výrazné zlepšení nastalo na nadějnějším konci žebříčku, kde prudce posílil podíl výnosů tvořících ekonomickou přidanou hodnotu. Ve druhém čtvrtletí letošního roku se znovu udržel nad padesáti procenty (54,48 %), kam poprvé pronikl v prvním čtvrtletí (57,10 %). Lze předpokládat, že na konci roku 2000, který bude v druhém pololetí poznamenán krachem IPB a pokračující konsolidací průmyslu, se tento podíl přiblíží k úrovni kolem 45 %.

EVA je přesnější ukazatel než pouhá ziskovost, protože počítá také s cenou finančních zdrojů, které podnik získal pro svoji činnost (podrobně Ekonom č. 23/2000). Kdyby podnik vydělával méně, než kolik vlastníkům nabízí alternativní investice se srovnatelným rizikem, je z finančního hlediska dlouhodobě neudržitelný. Od roku 1996, kdy se ekonomická přidaná hodnota EVA začala plošně sledovat také v českém prostředí, však tato situace převládala. Čísla za druhé čtvrtletí tak potvrzují zásadní obrat, který nastal na začátku letošního roku a za kterým je třeba vidět jak zlepšený výkon podniků, tak nižší úroveň tržní úrokové míry, jíž se ziskovost podniků poměřuje.

Jak rostoucí podíl nejlepších podniků (tvořících hodnotu), tak mírně klesající podíl nejhorších podniků (ztrátové podniky) tedy svědčí o lepšící se struktuře českého průmyslu z hlediska tvorby hodnoty pro majitele. To by mohlo zrychlit přísun dobrých zpráv, protože tvorba hodnoty pro majitele je rozhodující při investičních rozhodnutích zahraničních investorů.

Na MPO ČR se nejprve provádí propočet ekonomické přidané hodnoty EVA po jednotlivých podnicích, ale zveřejňují se až hodnoty EVA v souhrnech odvětví.

Analýza MPO ČR rovněž nabízí rozdělení podniků do čtyř skupin podle tvorby EVA, ale my jsme dvě skupiny "šedého pásma" sloučili a pracujeme jen se třemi skupinami:

- skupina TH - podniky tvořící hodnotu (EVA > 0),

- skupina ZT - ztrátové podniky,

- skupina Ost. - ostatní podniky (mají zisk, ale nestačí na tvorbu EVA).

Výsledky ukazují grafy, které jsou většinou výmluvné samy o sobě. V grafu č. 1 je vynesen podíl skupin na celkových výnosech v průmyslu za období od roku 1996 do 1. pololetí 2000. Vidíme, že v roce 1996 byl dominující podíl ostatních podniků, tj. podniků, které netvoří hodnotu, ani nejsou ztrátové. Podíl ztrátových podniků lehce přesahoval 20 % a byl větší než podíl podniků tvořících hodnotu, který přesahoval jen 15 %. Do roku 1997 nenastaly v uvedených podílech výrazné změny. Až na začátku roku 1998 nastal rychlý nárůst podílu podniků tvořících hodnotu. V druhém pololetí - po úderu ruské krize - sice tento podíl oslabil, ale na konci roku 1998 už zůstal na vyšší úrovni než v předchozích letech. Podobný vývoj se opakoval v roce 1999 a naznačuje ho i letošní průběh.

Podívejme se, která odvětví tvoří hodnotu (graf č. 4, v miliardách korun). Dvacet procent z celkových výnosů tvořících EVA zaujímá odvětví výroby motorových vozidel (Škoda Auto). Výroba a rozvod elektřiny a plynu je se 17 % na druhém místě (rozvodné závody, především plynárenské). S 12 % na třetím místě je potravinářský průmysl (i zde je velký podíl zahraničních investic). Další v pořadí jsou výroba elektrických strojů (Siemens a další zahraniční investice), chemický a farmaceutický průmysl (tradičně dobré odvětví), zpracování ropy (nepřekvapuje) a výroba skla a stavebních hmot (prakticky většina výroby je pod zahraniční kontrolou). Jen o něco málo menší podíl však zaujímá výroba strojů (i ve strojírenství jsou vynikající podniky, bohužel se o nich nemluví tolik jako o těch nejhorších), zpracování kovů (překvapivé, ale logické, i ve výrobě kovů jsou fajnovosti) a gumárenský a plastikářský průmysl (Barum Continental).

Jednoznačně začínají být tahouny v průmyslu podniky pod zahraniční kontrolou. Příčina není jen v tom, že mají dostatek kapitálu, ale mají především své místo na globálním trhu (české podniky o místo na globálním trhu musejí tvrdě bojovat) a manažerské know-how (i když se to nerado u nás slyší).