Zaplaví Unii východní pracovníci?

Na počátku letošního léta se na Evropskou unii obrátili s diplomatickou nótou Rakušané, když požadovali pro východní kandidátské země přechodné období, v němž by nově příchozí neměli úplnou volnost pohybu. K nim se o něco později neoficiálně připojili Němci. Rakouští a němečtí voliči se cítí nejvíce ohroženi uvolněním trhu práce po rozšíření Unie na východ. Jsou jejich obavy oprávněné? Ano i ne.

Evropská komise si před časem nechala vypracovat u pěti prestižních západoevropských výzkumných ekonomických ústavů (v čele s berlínským DIW) studii, která měla posoudit rizika východního rozšíření pro trh práce EU. Ta migraci z agregátního pohledu neshledala jako vážný problém, který by hnul ve větším rozsahu se zaměstnaností a mzdami Unie. Na druhé straně však souhlasí s možnými potížemi drobnějšího rázu v hraničních oblastech, kam směřují zejména pendleři. Ti budou konkurovat především modrým límečkům ve výrobě oděvů, obuvi, elektroniky a stavebnictví a v sektoru služeb.

Málo podložené fámy a spekulace

Studie s názvem The Impact of Eastern Enlargement on Employment and Labour Markets in the EU Member States uvádí na pravou míru rizika dopadu východního rozšíření pro trh práce, rozdělení příjmů a zaměstnanost EU. Konstatuje známý fakt, že mezi zeměmi EU a regionem desítky východních kandidátských států je velmi zřetelný rozdíl v úrovni příjmů na hlavu a vybavenosti ekonomik vstupy. Nepředpokládá se ale, že by odstranění zbývajících bariér volnému toku zboží, služeb, práce a kapitálu skončilo po evropskou patnáctku katastroficky. Konvergence bude dlouhodobým, možná i více než třicetiletým procesem. V analýze se poukazuje na skutečnost, že v poválečném období byly dnešní státy EU také na rozdílné výchozí úrovni a během integrace se jejich příjmy na hlavu přibližovaly. Jako nezastupitelnou přitom studie hodnotí hospodářskou politiku Východu podporující růst.

Berlínská analýza odhaduje, že po předpokládaném přijetí východních zemí (2002) dojde bezprostředně do roku k čisté migraci zhruba 335 tisíc rezidentů. Podle minulých zkušeností to budou přibližně ze 35 procent zaměstnanci. Obavy, že se trh práce EU zahltí migranty, jsou hodnoceny jako nepodložené. Ale i když východní rozšíření nebude mít vliv na mzdy a zaměstnanost na agregátní úrovni, pohyb zboží a faktorů může napáchat určité škody v regionech bezprostředně hraničících s východní Evropou. Tím spíše, když západoevropské instituce sociálního zabezpečení příliš nepodporují mobilitu pracovních sil napříč sektory nebo regiony.

Odlišná výkonnost, odlišná úroveň

Mezi ekonomickou úrovní Evropské unie a východoevropských států je výrazný rozdíl, mnohem výraznější než v minulých kolech připojování chudších jižních států. Úroveň hrubého národního produktu na hlavu ve střední a východní Evropě představuje v přepočtu aktuálním kurzem jednu desetinu a v přepočtu paritou kupní síly jednu třetinu průměru EU. Také mezi jednotlivými kandidátskými zeměmi jsou propastné rozdíly: hrubý národní produkt na obyvatele se k současnému průměru EU pohybuje mezi 5 a 40 procenty (při přepočtu kurzy) a mezi 20 a 60 procenty (při přepočtu paritou).

Rozdílná ekonomická výkonnost vyplývá z různé vybavenosti fyzickým a lidským kapitálem, odlišné technologické úrovně, infrastruktury a legislativního rámce. Zatímco západní ekonomiky jsou bohatě vybaveny fyzickým kapitálem a kvalifikovanou pracovní sílou, východní mají ve srovnání se Západem pouze jednu desetinu vybavenosti fyzickým kapitálem a používají daleko většího množství lidské práce, často málo kvalifikované. I když státy EU mají větší výstup a více fyzického kapitálu, pracovní síla Východu představuje zhruba třetinu současné pracovní síly Evropské unie.

Vliv obchodu zanedbatelný

Obchod zbožím se zatím při integraci dostal nejdále. S výjimkou zemědělského sektoru již byly tarify a kvantitativní obchodní bariéry, bránící volnému toku zboží mezi EU a východoevropskými státy, překonány. Po rozšíření nové evropské státy přijmou společnou zemědělskou politiku a harmonizují kvalitativní standardy. V průběhu transformace východních ekonomik obchod mezi EU a regionem střední a východní Evropy šel nahoru, ale obchodní potenciál není úplně vyčerpaný. Hlavní rezervy jsou v zemích, které se do těchto toků zatím plně nezapojily (Portugalsko, Francie, Británie). Podmínky obchodování jsou již takřka identické, jako mají evropské státy mezi sebou, ale přesto byly exporty z EU do východoevropských států v roce 1998 jen na 50 procentech "normálních" vývozů mezi zeměmi EU a importy na 40 procentech dovozů mezi zeměmi integračního celku. Očekává se, že se obchodní přebytek EU zdvojnásobí spolu se stoupajícími investicemi EU do východoevropských států.

Dopady připojení pro vzájemný obchod budou jen velmi mírné. Teoreticky by mělo připojení zvýšit objemy dováženého zboží do EU, které je náročné na spotřebu málo kvalifikované práce (oděvy, obuv), a tím snížit poptávku po tomto druhu práce na straně EU. Mělo by také zvýšit vývozy zboží z EU vyrobeného při intenzivním využívání fyzického kapitálu a vysoce kvalifikované práce (počítače, komunikační zařízení, měřicí techniku, automobily), a tím zvýšit cenu fyzického kapitálu a vysoce kvalifikované práce v EU.

Ve skutečnosti liberalizace obchodu nebude mít tak dalekosáhlé důsledky v celé šíři ekonomiky a neovlivní relativní mzdy a zaměstnanost. Jednak kvůli tomu, že jde o otevřené ekonomiky, a také protože objem vzájemných obchodů (dovoz plus vývoz) je poměrně malý: představuje zhruba procento HDP Evropské unie. V zemích, které jsou do obchodování zapojeny intenzivněji (tj. hraniční oblasti především Rakouska, Německa, Řecka, Itálie a Finska), se mohou projevit negativní důsledky v některých sektorech, pokud by levnější dovozy vytlačovaly domácí producenty.

Často se zdůrazňuje, že vysoký obchodní přebytek EU v obchodování s východními kandidátskými zeměmi je strojem na generování pracovních míst v Unii. (V roce 1998 činil 25 miliard dolarů a analytikové mu přisuzovali, že reprezentuje práci pro několik desítek tisíc lidí.) Je třeba však vzít v úvahu, že obchodní přebytek je financován deficitem kapitálové bilance. Jižní státy Evropské unie také občas vznáší obavy, že mohou být postiženy východním rozšířením nepřímo, protože další státy Unie nahradí obchod s nimi obchodem s nově připojenou střední a východní Evropou. Ani tyto obavy neshledala zmíněná studie jako podložené.

Dopady kapitálových přesunů

Překážky pro přelévání kapitálu byly v regionu střední a východní Evropy z velké většiny odstraněny. Přesto stále přežívají nedostatky v regulaci kapitálového trhu a dohledem nad ním, které potenciální investory odrazují. Z pohledu současných zemí Evropské unie je tok kapitálu na Východ nicotný: roční čistý odliv kapitálu ve výši zhruba 15 miliard dolarů v roce 1998 odpovídal zhruba 0,15 % Evropské unie či 0,8 % jejích hrubých fixních investic. To je příliš málo na to, aby se projevil nějaký vliv na úrokové saz-by v zemích s tak otevřenými kapitálovými trhy, jaké mají členské země EU. Ale z hlediska kandidátských zemí je váha kapitálu odlišná: ve stejném období dosáhl jeho příliv 5 % jejich a více než 20 % jejich hrubých fixních investic, a tím přispěl podstatným způsobem k tvorbě kapitálu s výrazným účinkem na hospodářský růst, úrokové sazby a mzdy.

Příliv zahraničního kapitálu na Východ má ve velké většině podobu přímých zahraničních investic. Kumulativní čistý přítok představoval mezi roky 1991 a 1997 zhruba 50 miliard dolarů, zatímco kumulativní čistý příliv portfoliového kapitálu činil přibližně 16 miliard dolarů během stejného období. Zvláště přítok portfoliového kapitálu hodně zaostával ve srovnání s dalšími zeměmi obdobné ekonomické úrovně. Z toho vyplývá, že trhy cenných papírů jsou stále ještě v plenkách. Je obtížné předvídat budoucí toky kapitálu, ale zkušenosti z minulých kol rozšiřování Unie ukazují, že se po připojení značně zesílí příliv kapitálu, minimálně v přechodném období.

Na Západě se také běžně projevuje znepokojení nad tím, že přímé zahraniční investice na Východ převedou ze země domácí produkci náročnou na ruční práci. Detailní analýza to nepotvrdila. Skoro polovina přímých zahraničních investic z EU do hospodářství deseti kandidátských zemí směřovala do neobchodovatelných sektorů (komunikace, finanční zprostředkovatelství, veřejné utility). Hlavním motivem západních investorů bylo získání přístupu na trh. Je pravda, že zhruba pětina zahraničních investic jde do odvětví s vysokým podílem nekvalifikované práce, jak do výroby oděvů, obuvi, tak do produkce gumárenského a plastikového zboží. Celkově je však jen malá část přímých zahraničních investic motivována vidinou nízkých nákladů na práci s cílem přemístěním domácí produkce.