Monopoly trh stejně neochrání

Po letech příprav a dohadů, jak a zda vůbec prodat elektroenergetiku a plynárenství, je po posledním rozhodnutí vlády definitivně jasno. Energetika se prodá jako dva obří monopolní celky - ČEZ spolu s regionálními distributory elektřiny do rukou jednoho soukromého vlastníka a Transgas spolu s regionálními distributory plynu do rukou druhého privátního majitele. Společný prodej "velké elektroenergetiky" a "velkého plynárenství", který mimo jiné znamená návrat k modelu ze začátku devadesátých let, odůvodňuje vláda nutností zachovat v těchto odvětvích stabilitu a jejich konkurenceschopnost v Evropě. "Soutěžní prostor není české hřišťátko, ale celá Evropa," vysvětluje strůjce obou návrhů, ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr.

Jaký vliv bude mít vytvoření dvou supermonopolů na české spotřebitele, kteří za elektřinu a plyn s ohledem na tržby ČEZ a Transgasu zaplatí ročně kolem sta miliard korun? "Vytvoření supermonopolu povede k vyšším cenám pro konečné zákazníky a sníží konkurenceschopnost celého hospodářství," tvrdí Středisko pro efektivní využívání energie známé pod zkratkou SEVEn. Spotřebitelé totiž vlastně budou nuceni nakupovat elektřinu od jedné velké firmy a stejná situace bude i u plynu. Možnost podniků či domácností vybrat si jako dodavatele někoho jiného a tím tlačit na nižší cenu, bude nevelká, v podstatě půjde jen o nabídky ze zahraničí.

Zahraniční firmy však mají mít podle nového energetického zákona na domácí trh s plynem přístup jen velmi omezený, a navíc nejdříve v roce 2005. Také zahraniční plynárenské firmy, které s konkurencí mají ze svých domovských zemí zkušenost, nejsou zvoleným modelem v tuzemsku nadšeny. "Jen těžko si lze představit, že jeden investor, který získá celé tuzemské plynárenství, bude konkurovat například německému nebo španělskému trhu. Naopak konkurenci mohli rozehrát právě ti zahraniční velcí hráči, kteří by vstoupili do jednotlivých českých firem," domnívá se ředitel české pobočky německé plynárenské společnosti Wintershall Arnošt Thon.

Profit z konkurence pro spotřebitele v Německu, kde proti sobě stojí minimálně pět velkých soupeřů typu Ruhrgas, VNG či E.ON, je podle něj samozřejmě značný. "Zákazník si vždy vybere toho, kdo mu plyn dodá nejvýhodněji, a je úplně jedno, kdo ho vlastní. Z tohoto pohledu tedy Transgasu nepomůže jiná vlastnická struktura, prostě musí mít prodejný plyn," dodal Thon. Zahraniční firmy také tvrdí, že překážkou fungujícího trhu nejsou ani kontrakty na dovoz plynu typu "odeber nebo zaplať", jež má Transgas uzavřeny do roku 2015. Ministr Grégr řekl, že vláda rozhodovala o způsobu prodeje plynárenství mimo jiné také s ohledem na tyto smlouvy.

Ty znamenají, že Transgas musí nasmlouvané množství plynu s Ruskem a Norskem - na dalších 15 let - stejně zaplatit, i kdyby ho nechtěl, protože by například o část tuzemského trhu přišel. "V Německu je již otevření trhu s plynem realitou. Dlouhodobé dodavatelské smlouvy s podmínkou "odeber, nebo zaplať" však neznamenají žádný rozpor," říká Ulrich Schöller z Ruhrgasu. Většina zemí Evropy totiž stojí ve stejné situaci jako tuzemsko - jeho hlavními dodavateli plynu jsou právě Rusko či Norsko. Žádná z nich však kvůli tomu nevytvořila absolutní monopol.