Stavební spoření: zrušit či zanechat podporu?

Minulý týden proběhla médii zpráva, že premiér Topolánek je připraven zrušit státní podporu stavebního spoření. Důvod? Spoření neplní svou funkci, jelikož lidé naspořené prostředky nevyužívají na bydlení. S tímto tvrzením nezbývá než souhlasit, lidé spíše než na zlepšení bytové situace využívají stavební spoření na jiné účely.

Stavební spoření je poměrně zvláštní produkt. Přestože jeho primárním cílem je pomoc při financování bytových potřeb, hlavním motivem lidí k uzavírání je efektivní zhodnocení naspořených prostředků v podobě státní podpory. Poměrně štědrá dotace od státu však není jedinou výhodou, kterou stát nabízí. Úroky z vkladů jsou navíc osvobozeny od daně z příjmů a o úroky z případného úvěru je možné snížit základ daně.

Omezení podpory bydlení neovlivní

A co by přineslo zrušení státní podpory? Tuzemskou bytovou výstavbu by to jistě neohrozilo a nemělo by mít bezprostřední dopad na bydlení v Čechách. Přesto by znamenal důležitý zásah do systému stavebního spoření, který by mohl vyústit až v jeho zánik. Lidé využívající tento produkt ke spoření, nalévají do celého systému miliardy korun, které stavební spořitelny využívají k financování poskytnutých úvěrů.

Od tohoto kroku si vláda slibuje omezení státních výdajů. Ovšem z krátkodobého hlediska by zrušení státní podpory mělo zcela opačný efekt. Jak ukazují zkušenosti z minulých let, lidé by chtěli využít poslední možnosti, jak získat efektivní nástroj k zhodnocování finančních prostředků, což by vedlo k jednorázovému nárůstu počtu uzavřených smluv. Stejně tomu tak bylo i v roce 2003, kdy lidé na poslední chvíli masově uzavírali smlouvy se státní dotací 4500 korun. Ten, kdo tak učinil v roce 2004 či později, musí si vystačit se třemi tisícovkami ročně.

Prokaž účel dostaneš podporu

Jak přesně si předseda vlády zrušení podpory představuje, to zatím není známo. Je jasné, že stavební spoření by ze své podstaty nemělo být konkurentem pro investiční nástroje, jak tomu je v současnosti. Jen málokterému investorovi se poštěstí najít bezpečný a zcela bezrizikový nástroj, který by mu přinesl takové zhodnocení, jaké klientům nabízí právě stavební spoření. A to za každých okolností. I v případě nepříznivého vývoje na finančních trzích či období recese ekonomiky má každý klient nárok na 3000, resp. 4500 korun, což vzhledem ke dvacetitisícovému resp. osmnáctitisícovému vkladu není zrovna málo.

Přesto by podpora nemusela být zrušena úplně, stačí poupravit podmínky pro její získání. Stačí ji například přiznat pouze lidem, kteří využijí stavební spoření k jeho primárnímu účelu, tj. k financování bytových potřeb. Ti, co chtějí za naspořené peníze koupit auto, zaplatit dovolenou či využít spoření k jiným nebytovým účelům, by měli prostě smůlu.