Boj proti praní špinavých peněz sílí

Ne celém světě je organizovanými skupinami či jednotlivci každoročně "vypráno" více než 1000 miliard dolarů. Do této kategorie jsou zahrnuty příjmy získané prodejem drog, obchodem se zbraněmi či jinou kriminální činností. Důležitý článek v pracím cyklu představují banky, přes které jsou nelegální transakce vyřizovány. A právě tématem praní špinavých peněz, resp. boji bankovních institucí proti tomuto nešvaru, se zabývala auditorská a poradenská společnost KPMG, která zmapovala aktivity a opatření předních světových bank.

Za vším stojí americké prádelny

Počátky a masivní rozvoj praní špinavých peněz spadají do 20. – 30. let minulého století, kdy na severoamerickém kontinentu vládla prohibice a otěže nad chodem celé americké ekonomiky držela v rukou mafie. Její zisky, které pramenily především z vydírání, pašování alkoholu a organizování hazardu v té době dosahovaly astronomických výšin.

Takto získané prostředky bylo třeba zlegalizovat. Vyčistit výnosy z nekalých činností pomáhala nejprve síť veřejných prádelen (proto příznačný termín „praní peněz“), která umožňovala promíchat podloudně nabyté finanční prostředky s tržbami. Vzhledem k objemu špinavých peněz nebylo jednoduché najít podniky, které by pomohly hotovost vyčistit. Proto se musely najít jiné cesty, které by umožnily předstírat poctivý původ hotovostních peněz. Jeden z nich představovaly anonymní bankovní účty u švýcarských bank.

Proces praní bez předpírky

Přestože uplynuly desítky let, bankovní instituce stále hrají v systému legalizace výnosů z trestné činnosti velice důležitou roli. Praní peněz se v nemalé míře odehrává za bankovními přepážkami a svou povahou se nijak zásadně neliší od běžných finančních operací. A jak vlastně samotný prací cyklus probíhá? První a nejdůležitější etapou je tzv. namáčení, tj. vklady hotovosti či bezhotovostní transakce. Na ni navazuje etapa mydlení, ve které se špinavé peníze očišťují a zametávají se stopy. Děje se tak na základě různých neutrálních operací, které svým počtem, složitostí a nepřehledností mají za úkol znemožnit účetní kontrole zjistit původní zdroj. Pak už stačí peníze pouze „vyždímat“, tj. navrátit vyprané výnosy zpět do finančního systému a očištěné peníze investovat legálně.

Jak tyto případy identifikovat a efektivně proti nim bojovat? Metody praní se neustále zdokonalují, stejně jako nástroje, které proti nekalým praktikám bojují. Důležitou roli v boji s praním špinavých peněz hrají finanční ústavy, které čelí stále silnějším regulatorním požadavkům a rostoucímu tlaku na jejich plnění. Řada bank proto posunula boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti do popředí svých zájmů. Nejinak je tomu v případě tuzemských bankovních subjektů.

Základem úspěchu je bankovní prevence a kontrola

Mezi základní funkce bankovních institucí patří nejen přijímání vkladů a poskytování úvěrů, ale provádí celou řadu dalších činností. Kromě klientských služeb mají bankovní subjekty za úkol plnit roli ochránce finančního sektoru. Jedním z důležitých bankovních cílů je tak i zabránění různým skupinám či jednotlivcům zastírat skutečné zdroje jeho příjmů, což nutí bankovní subjekty vynakládat nemalé výdaje na boj s organizovaným zločinem.

Stejně jako evropské a světové banky, i ty tuzemské uvádějí, že největší výdaje v minulých 3 letech vynaložené na boj s tímto druhem kriminality směřovaly do implementace systémů na monitorování podezřelých transakcí, dále pak do školení zaměstnanců a na doplnění údajů o současných zákaznících. Podobné rozdělení investic banky předpokládají i v následujících 3 letech. „Opatření proti praní špinavých peněz tedy nejen pomáhají dobré reputaci bank, ale pomáhají také chránit občany před zločinem,“ zdůrazňuje Adam Bates ze společnosti KPMG International.

Intenzivnější ochrana bank vyžaduje stále větší náklady, které v celosvětovém měřítku vzrostly za sledovanou dobu o 58 procent. Hlavní nákladové položky tvoří monitorování transakcí, nejúčinnější kontrolou pro banky zůstávají dobře proškolení zaměstnanci. Podle Jimmyho Helma, vedoucího oddělení Forenzního šetření v KPMG ve střední a východní Evropě, více než tři čtvrtiny bank proškolilo v posledních dvou letech alespoň 60 procent svých pracovníků. Evropa však podle něj v tomto případě trochu pokulhává za Spojenými státy.

Politici, mějte se na pozoru

Zrušení anonymních vkladních knížek či zákaz hotovostních plateb vyšších než 15.000 eur. To jsou jen některé z legislativních opatření, jejichž úkolem je potírat existenci bezejmenných peněz. Další pak představují opatření bank v podobě ověřování a identifikace osob při zakládání účtů a monitoring podezřelých transakcí, popř. rizikových osob, mezi které můžeme zahrnout politicky exponované osoby, tj. osoby, kterým jsou svěřeny významné veřejné funkce. „Dohled nad těmito osobami v praxi představuje pro finanční instituce opravdu velkou výzvu. Je potřeba centralizovat databáze vytvořené z různých seznamů, průběžně zjišťovat, zda se klient stal politicky exponovanou osobou a zejména získávat o klientech natolik kvalitní informace, aby bylo možné kvalifikovaně rozhodnout, zda takového zákazníka přijmout či odmítnout,“ vysvětluje Jimmy Helm.

Podle zkušeností KPMG International dosud malé bankovní instituce v České republice přísnější hloubkové kontroly těchto osob neprováděly. „Nicméně po začlenění Třetí Směrnice EU do českého právního řádu budou nuceny tyto specifické postupy uplatňovat,“ říká Helm. Pro českého voliče, ať už parlamentního nebo komunálního, je to bezesporu příznivá zpráva.