Češi by mohli brzy snadněji dosáhnout na úvěr v zahraničí

Změny, které nová legislativa přináší, jsou z velké části zcela zásadní. Zjednodušeně mají obyvatelům EU umožnit, aby si v případě, že nakupují pračku, ledničku, nábytek či auto, nemuseli vybírat jen z nabídek tuzemských bank. Češi by si tak například mohli bez problémů koupit nový či ojetý vůz za spotřebitelský úvěr, který jim poskytne německá banka.

Směrnice v podstatě v rámci unie sjednocuje podobu smluv mezi bankou a zákazníkem a vyjmenovává, které informace v ní musí být uvedeny. To však není všechno. Banky by si měly navzájem zpřístupnit registry dlužníků. Pokud by tak Čech žádal o spotřebitelský úvěr v Německu, tamní banka by měla mít přístup k českým bankovním registrům. Mělo by se tak zabránit "předlužení" jednotlivých klientů.

Pokud by banka svému zákazníkovi odmítla úvěr poskytnout, klient by měl plné právo nahlédnout do registrů dlužníků, z nichž finanční ústav vycházel. To však není jediná pravomoc žadatele o úvěr. Každý spotřebitelský úvěr v unii by mělo být možné předčasně splatit. Evropská legislativa má rovněž stanovit mechanismus, z nějž by se vypočítávaly poplatky za předčasné splacení půjčky.

Zde se ovšem rozcházejí stanoviska parlamentu a členských států. Státy tvrdí, že poplatky za předčasné splacení by neměly překročit jedno procento roční splátky v případě, že do konce smlouvy zbývá více než rok, a půl procenta v případě, že smlouva o úvěru končí za méně než rok. Europoslanci bankám naopak nabízejí více volnosti a přišli s formulací, že banka by měla právo požadovat vyšší poplatky v případě, že by jí z předčasného úvěru plynula vyšší ztráta. Výši "penále" by však musela řádně zdokladovat.

Není to ovšem jediný rozpor mezi EP a Radou EU. Není příliš jasné, na které úvěry by se legislativa přesně vztahovala. Státy chtějí, aby to byly všechny spotřebitelské půjčky od 200 eur (5200 korun) do 100.000 eur (2,6 milionu korun), ale poslanci trvají na spotřebitelských úvěrech v rozsahu od 200 eur (5200 korun) do 75.000 eur (1,95 milionu korun).

Osud směrnice tak závisí na současných jednáních mezi parlamentem, komisí a státy. Podle britského europoslance a člena parlamentního výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Malcolma Harboura existují poměrně dobré šance na dohodu, byť řada poslanců není z nové směrnice příliš nadšena. Podobně jako zpravodaj návrhu německý europoslanec Kurt Lechner. Ten by podle svých slov nejraději směrnici "potopil", ale zatím k tomu nepřesvědčil dostatečný počet kolegů. Podle něj si dokážou členské státy oblast spotřebitelských úvěrů dostatečně ohlídat a ošetřit samy a společná legislativa EU není potřeba.

Parlament bude o směrnici rozhodovat ve druhém čtení příští týden (16. ledna). Pokud se do té doby podaří dosáhnout dohody v klíčových oblastech a poslanci směrnici schválí, bude již stačit jen souhlas členských států a pravidla zanedlouho vstoupí v platnost. Pokud by státy podobu směrnice, kterou by schválil parlament, odmítly, rozhodovalo by se ve třetím čtení. Pokud by poslanci směrnici ve druhém čtení zamítli, znamenalo by to s největší pravděpodobností její konec.