Spořit dál je nejlepší

Hlavně se neukvapit. To by mělo být krédo všech, kteří se po pěti letech střádání rozhodují, jak naložit s penězi našetřenými u stavební spořitelny. Že výnos v poměru k riziku je u stavebního spoření bezkonkurenční, je už všeobecně známo. Je ovlivněn nejen tím, že ho za určitých okolností provází státní příspěvek, ale také že je nedaněný. Zároveň je pojištěný, v prvních letech s vysokou efektivní úrokovou mírou. Kdo se smíří s nízkou likviditou, nemá co víc si přát. Hlavně neudělat chybu a využít toho, že staré smlouvy byly uzavřeny za výhodných podmínek. Ty se v budoucnu mohou změnit.

dál na starou smlouvu

Každý klient s jasnou finanční strategií své rodiny zpravidla ví, jak se jeho vztahy se stavební spořitelnou budou vyvíjet dál. Zda potřebuje úvěr, nebo si vybere peníze. Může však také spořit dál. Protože i to je možné a málo se o tom ví. Přikládat peníze na původní smlouvu je zřejmě to nejlepší, co se dá udělat. Určitě po několik následujících let. Po nich totiž klesá dosažitelný výnos a stavební spoření se stává o něco méně atraktivní. Při současné úrovni úrokových sazeb v ekonomice je ale třeba osmiprocentní čistý výnos (k němuž dochází v osmém roce spoření) velmi dobrý. Samozřejmě že sazby nebo výnosy u alternativních produktů mohou v průběhu času vzrůst a stavební spoření tak svůj náskok ztratí. Spoření na starou smlouvu však má jednu podstatnou výhodu. Klient si může peníze kdykoli vybrat.

Umět zvolit

Strategickým rozhodnutím je, zda chtít nebo nechtít úvěr. V obou případech pak existují ještě další jemné varianty řešení, jak naložit se svými (nebo půjčovanými) penězi tak, aby to bylo klientsky co nejvýhodnější. Stojí za to investovat čas na jejich prostudování, protože chybné rozhodnutí znamená buď ztrátu potenciálního výnosu, nebo oddálení možnosti získat výhodně úvěr.

Když nechci půjčit

Existují čtyři možnosti, jak se chovat v případě, kdy se blíží "splatnost" stavebního spoření, to znamená podle zákona pětiletý cyklus (tab. 1). Pokud mám jasno, že úvěr nechci, redukuji často své rozhodnutí na výběr peněz (maximálně zvažuji, kdy ještě "vytěžím" z cyklu státní příspěvek za další rok, a to v případě, kdy při jednorázovém vkladu na začátku cyklu v prosinci prvního roku a na konci cyklu v lednu roku následujícího po pětiletém cyklu vlastně získávám státní příspěvek za sedm let).

Většinou je klient zvyklý, že dobré je uzavřít novou smlouvu, která následuje po té, kterou zrušil výběrem peněz. Stavební spořitelny lákají různými věrnostními bonusy nebo jinými výhodami či dárky, takže se zdá, že právě tato varianta je ta pravá. Ale není tomu tak. Následnou smlouvu je dobré volit zejména v tom případě, kdy zatím naspořené peníze opravdu na něco jednorázově potřebuji a přitom vím, že mohu kapku po kapce spořit v následné smlouvě dál.

Výpověď je nevýhodná

Dát výpověď je jednoduché. Podle zákona stačí tři měsíce před skončením pětiletého cyklu stavebního spoření tuto skutečnost oznámit spořitelně. Nezáleží na tom, jak má klienta stavební spořitelna přečteného z pohledu "discipliny spoření", to znamená, s jakou pravidelností a periodicitou přikládal na svůj účet stavebního spoření v průběhu pěti let své peníze. Nemusí dosahovat předepsané úrovně tzv. ohodnocovacího čísla, které stavební spořitelna propočítává právě na základě uvedených klientských charakteristik. To je totiž důležité hlavně v případě, kdy klient má v úmyslu si od spořitelny půjčit.

Pokud klient zvolí výpověď, musí se vzdát i vyšší úrokové sazby, kterou by získal u některých spořitelen, v některých spořitelnách i bonusu v podobě vráceného poplatku za uzavření smlouvy, rovněž nemůže získat případnou bonifikaci za následnou smlouvu a pochopitelně ztrácí i nárok na úvěr. Moc výhodné to není. Jisté je jen, že má střadatel zpět své dobře zhodnocené úspory. Tip pro osamělé běžce.

Následné smlouvy se volí dost často

Uvázat se novou smlouvou je opět pro ty, co nepočítají s úvěrem. Kdyby chtěli ten "normální" šestiprocentní, velmi by si ho takovýmto postupem oddálili. Opět by totiž museli čekat na výsledné ohodnocovací číslo na naspoření alespoň poloviny cílové částky (jen Všeobecné stavební spořitelně KB a v určitém případě i v Hypo-stavební spořitelně stačí 40 procent) a podle zákona minimálně další dva roky.

Různé bonusy stavebních spořitelen pro ty, co se uváží novou smlouvou, jsou vzhledem k voleným cílovým částkám spíš jen třešničkou na dortu a jejich efekt je především marketingový (tab. 3). Ryze investorské je však rozhodnutí, zda "jít dál" a proč.

Proč lze spořit dál

"Minimální délka smlouvy o stavebním spoření je 60 měsíců," říká Prokop Holeček z Raiffeisen-stavební spořitelny. "Může to však být i víc a pokračovat je vlastně možné libovolně dlouho."

Limitem ale může být už zmíněný pokles čisté efektivní úrokové míry pod úroveň, kterou je klient ochoten akceptovat.

Pokud ukládá u stavební spořitelny více členů rodiny, je také dobré na smlouvu, která byla uzavřena jako první a jejíž "konec" je nejblíže, hrnout co nejvíc peněz. Pokud totiž rodina spořila zpočátku jen pro výhody produktu bez původního úmyslu si půjčit, a nyní potřebuje úvěr, je to dobrá cesta, jak ho získat co nejlevněji.

"Naspořenou částku je možné použít jako akontaci pro překlenovací úvěr," říká Zdeňka Blechová z ČS-Stavební spořitelny.

Obchodní podmínky spořitelen jsou různé a modifikují možnosti dané zákonem. Stavební spoření tak získává nečekanou flexibilitu. Wüstenrot například umožňuje klientům, jimž skončila smlouva, získat nikoli pouze standardní tříprocentní, ale přepočtenou 4,5% úrokovou sazbu z jejich úspor. Vrátí i poplatek za uzavření smlouvy, který musel složit na počátku spoření. Není to ale tak jednoduché. Podmínkou je, že musí počkat na přidělení cílové částky, přestože vlastně nemá zájem o úvěr. Klientům se to ale vyplatí, protože úrokové navýšení může být, zejména při spoření vyšších částek, dost podstatné. I tuto variantu je tedy možné považovat za jeden ze způsobů, jak zvýšit efekt končící smlouvy.

Úrokovou bonifikaci ve výši 50 % získávají v případě nečerpání úvěru i klienti VSS KB.

Když si půjčit chci

Čas, výše naspořené částky a způsob, jak jí bylo dosaženo, hraje hlavní úlohu v případě, kdy má klient nárok na regulérní šestiprocentní úvěr ze stavebního spoření. Opět existuje několik variant (tab. 2).

Nejjednodušší je případ, kdy klient spořil předepsaný čas, má na svém účtu objem peněz předepsaný spořitelnou a dosáhl požadované ohodnocovací cifry. Dopracoval se nekomplikovaným způsobem k úvěru, který chtěl a který využije. Jeho smlouva se spořitelnou je pak smlouvou úvěrovou.

"Je velmi mylná všeobecně rozšířená představa, že je nutné spořit pět let," vysvětluje Hana Vaněčková z VSS KB. "Když klient splní podmínky, nabídne mu spořitelna cílovou částku a klasický úvěr za 6 procent. Nejdříve ovšem po dvou letech spoření."

Pokud klient má o úvěr zájem, stavební spořitelna prověří, zda bude schopen úvěr splácet, případně jaké bude požadováno zajištění. "Menší úvěry, až do několika desítek tisíc Kč, bývají poskytovány i bez zajištění," říká Marek Mičkal z Českomoravské stavební spořitelny. "Na větší úvěry bývá zapotřebí ručitele nebo i zástavy nemovitosti."

Někdy se musí čekat

Mezi chtít a dočkat se bývá často velký časový rozdíl. Je tomu tak i u čekání na úvěr ze stavebního spoření, když klient nemá splněny podmínky pro jeho poskytnutí. Je možné ale využít dražšího úvěru překlenovacího.

Úplně opačný je příklad, kdy klient splnil podmínky dříve než za pět let. Poté, co k tomu dojde, obdrží od spořitelny dopis, v němž mu sděluje, že mu přiděluje cílovou částku. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená, že získal nárok úvěr. V případě, že pro něj není jeho přijetí aktuální, nemusí na dopis spořitelny vůbec reagovat. Ta ale přesto čeká ještě nějakou dobu (u jednotlivých spořitelen je různá), zda si to klient nerozmyslí. Pokud tato lhůta uplyne, je už to horší a klient musí o úvěr znovu požádat. Buď písemně nebo přes poradenskou linku. Na základě svého požadavku je zařazen do bodového ohodnocení. To provádí některé stavební spořitelny každý měsíc, jiné jen čtvrtletně. Měsíční hodnocení je pro klienta výhodnější.

"Když klient neříká ani ano, ani ne, jeho nárok za úvěr nezaniká," říká Hana Vaněčková. "Jen se oddálí."

Zeptat se

nic nestojí

Když poradce stavební spořitelny předestírá před klienta další možnosti, může se vkrást stín pochybností. Je to přece výhodné pro spořitelnu, když klient stále spoří. Není to tak docela pravda, protože ta v momentě, kdy nemůže počítat s ustáleným přísunem peněz a jejich "blokací" na pět let, musí brát na vědomí, že je vystavena větším nárokům na řízení rizika. Střadatel má možnost peníze kdykoli vybrat a její úvěry (ty, co poskytla jiným svým klientům) běží dál.

S pochybnostmi přijímá klient rovněž informaci, že stará smlouva s sebou nese nárok na státní příspěvek. Ale opravdu tomu tak je. Když se rozhodne ukončit svůj déle než pět let trvající vztah se spořitelnou, například po osmi a půl roce, dostane vyplacen státní příspěvek včetně posledního půlroku.

Jemnůstek může být víc, spořitelna od spořitelny nabízí modifikace a mělo by být v zájmu každého klienta vytěžit co nejvíc z informačního zázemí prodejců. Zajímavá je třeba nabídka Hypo-stavební spořitelny, která v produktu Nadstandard poskytuje až pětiprocentní úročení vkladu a "normální" úvěr už za pět procent. "Nulovou marži můžeme mít u tohoto případu proto, že ještě využíváme vysokých výnosů na finančním trhu z předešlých let," říká Lucie Badová z této stavební spořitelny.

Než se to změní

Docela dobře se může stát, že stavební spoření ztratí pro nové klienty na atraktivitě tím, že se omezí možnost použít našetřených peněz na jiné než bytové účely. Tato alternativa je u nás stále ve hře, i když role tzv. přátelských střadatelů je významná a například na Slovensku se k tomuto schématu vrátili. V Německu zase dostávají státní příspěvek jen klienti do určité výše ročních příjmů na rodinu. Dosud platná pravidla umožňují poměrně velkou variabilitu v rozhodování a je škoda jí nevyužít.