Kauza Česká národní banka: Havel proti všem?

Spor o nové vedení centrální banky by se měl rozhodnout v průběhu dneška, kdy vláda rozhodne o žalobě k Ústavnímu soudu. Dosavadní jednání nevedla k žádným konkrétním závěrům. Pro stabilitu a budoucnost České národní banky byla nejdůležitější páteční podvečerní schůzka prezidenta Václava Havla s místopředsedou vlády Pavlem Rychetským. Výsledky nejsou známé. Podle prvních neoficiálních informací mělo jít o výměnný obchod: na jedné straně vláda uzná legitimitu všech dosud jmenovaných guvernérů včetně současného Zdeňka Tůmy. Na straně druhé se Havel sám případně spolu s kabinetem poté obrátí na Ústavní soud, aby rozhodl o správnosti způsobu jmenování. "Informace o tom, že by se měl prezident obracet k Ústavnímu soudu se nezakládá na pravdě, protože nemá proč. Žádné principy jmenování prezident nenapadá. Pokud je někdo přesvědčen, že je způsob jmenování špatný, ať se na soud obrátí sám." uvedl pro HN Ladislav Špaček, tiskový mluvčí prezidenta.

Tošovský tahá za nitky

Kontrasignace vládou se poprvé jako problém vyskytla v roce 1993, kdy tehdejší premiér Václav Klaus špatným postupem hradní kanceláře podepsal jmenování všech členů bankovní rady a sklidil kritiku, že napadá nezávislost ČNB. Od té doby se nikde v politických kruzích podobná spekulace nevyskytla. Naproti tomu byl způsob jmenování včetně nutnosti podpisu vlády často na programu bankovní rady. "Pamatuji si, že se to projednávalo každou chvíli," uvedl pro HN jeden z účastníků jednání rady. Nejen on z toho usuzuje, že myšlenku kontrasignace nasadil členům kabinetu do hlavy osobně bývalý guvernér Tošovský. Ten se podle stejného zdroje nemůže smířit se jmenováním Tůmy a možná ještě více Luďka Niedermayera do nejvyššího vedení národní banky.

O co jde? V podstatě existují dva výklady Ústavy. Podle jednoho je v moci prezidenta jmenovat bez podpisu vlády celou bankovní radu, mezi jejíž členy patří i viceguvernér a guvernér. Podle druhého výkladu jsou viceguvernér a guvernér dáni zákonem, nikoliv Ústavou a jejich jmenovací dekret musí kontrasignovat vláda. Samotný Rychetský, který měl na vládu přijít s návrhem o nutnosti spolupodpisu si však ještě v létě tím jistý nebyl. Dokazuje to i stenografický záznam ze schůze Senátu z 3. srpna , kde tvrdí, že jmenování celého vedení ČNB je v moci prezidenta.

Spor o odbornost?

Pohnutky, které nakonec vyústily ve spor o jmenování vedení však dosud nejsou odhalené. V případě politických špiček je to vcelku jasné: Za slovy o jiném či nesprávném ekonomickém zaměření bankovní rady se skrývá obava z toho, že nebudou moci zasahovat do rozhodování ČNB. Vyplývá to i z útoků Miloše Zemana na slova Tůmy o zvýšení úrokových sazeb v případě, že to ekonomický vývoj bude vyžadovat. Na nutnost zdražit peníze však již před Tůmou upozorňovaly mezinárodní instituce. "Kdyby sledovala politiku mírných sazeb, tak se (nerovnováha) bude projevovat spíše po volbách než před nimi," glosoval Miroslav Singer z Expandie.

Snaha prezidenta, který se na poslední chvíli vzepřel proti ovlivňování politiků i bývalého spojence Josefa Tošovského o to, udržet si poslední kousek moci, který jmenováním vedení národní banky má, je vcelku pochopitelná. Záměry muže v pozadí - bývalého guvernéra Josefa Tošovského - jsou méně čitelné. Zřejmě nejvíce pravdivý bude názor jeho bývalých spolupracovníků, podle něhož se Tošovský výrazně změnil po návratu z vysoké politiky a chtěl by se do ní dostat zpět. Dopomoci by mu k tomu nyní mohli i Miloš Zeman a Václav Klaus, na jejichž stranu po roztržce s Václavem Havlem přešel. Po abdikaci počátkem listopadu v rozhovoru pro HN to sice popřel slovy: "Moje profesní kariéra se ubírá jiným směrem." V posledním vyjádření pro tisk z minulého týdne však vzal svá slova zpět.