Rozpočet neřeší riziko příštích dluhů

Souhlas parlamentu se státním rozpočtem, podle kterého bude vláda příští rok utrácet, je podle Miloše Zemana dobrou zprávou pro českou ekonomiku, podle opozice je naopak krokem k dalšímu hromadění problémů. Kdo má pravdu? Své tvrzení si tradičně dokáže obhájit každý. Sám státní rozpočet, o kterém se vášnivě debatovalo na třech schůzích parlamentu, vláda sestavila na hranici dnešních možností. Posílila výdaje na školství a na investice, šetří na provozu státního aparátu a dluh rozpočtu roste jen kvůli novým početním metodám, zatímco za normálních okolností by klesl.

Ale problém, o kterém mluví nejen opozice, ale i Evropská komise, Mezinárodní měnový fond, centrální banka či mnozí domácí ekonomové, se skrývá stranou státního rozpočtu. Tedy v těch položkách, o kterých se v parlamentu nehlasuje. Státní rozpočet je jen jedním z účtů, po kterých putují státní peníze. V něm samém vznikne příští rok deficit 49 miliard korun. Pokud se však připočítají i ztrátové položky nezahrnuté do rozpočtu, deficit vystoupá na dvojnásobek a bez peněz z privatizace Telecomu či Komerční banky dokonce na trojnásobek. Na každého občana tak příští rok připadne dluh 15 tisíc korun. Státu tak vznikne za jediný rok závazek přesahující sedm procent hrubého domácího produktu, zatímco v EU jsou za únosnou mez považována tři procenta.

Ministerstvo financí přiznává, že bez zásadních změn deficity zůstanou na úrovni kolem sedmi procent i v dalších letech. Dluh roste hlavně kvůli ztrátám těch institucí, do nichž se přesouvají potíže bank či podniků, tedy hlavně Konsolidační banky, peníze však chybějí také na důchodovém účtě. K současným odhadům je navíc nutné připočítat i nemalé záruky za ztráty v Investiční a Poštovní bance, jež dosud nebyly vyčísleny, ale podle dosavadních odhadů mohou být i vyšší než sto miliard korun, tedy pět procent HDP.