Economist: Svět je na tom v prosperitě a bezpečí lépe, než se zdá

Čeho svět v posledních letech dosáhl, si stojí za to připomínat právě nyní, kdy světu hrozí ekonomický útlum a recese a kdy se vždy vyrojí spousta těch, kdo mluví o krizi kapitalismu, nebo dokonce celé moderní civilizace. Nálada ve světě se v nynější době finančních otřesů a nejistot zhoršila, jak o tom svědčila například pesimistická atmosféra posledního zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu.

Politici v poslední době často mluví o tom, jak je svět stále nebezpečnější, a tato stísněnost se přenáší i veřejnost, která je stále více zahleděna do sebe. Podpora volnému obchodu ve veřejnosti klesá, globalizace se často hodnotí negativně a vnější svět se chápe jako zdroj potíží. Existují samozřejmě země jako Barma, Zimbabwe nebo Keňa, kde jdou věci k horšímu, celkově se však rozhodně nedá tvrdit, že se situace ve světě zhoršila, právě naopak, uvádí Economist.

V Číně například ještě před 25 lety žilo v absolutní chudobě, tedy pod hranicí jednoho dolaru denně, 600 milionů lidí, celé dvě třetiny obyvatelstva, Nyní se jejich počet snížil na 180 milionů. V celém světě se mezi lety 1999 a 2004 vymanilo z extrémní bídy 135 milionů lidí - to byl nejrychlejší pokrok v potlačování chudoby v celé historii.

Současně s tím se zlepšoval přístup většiny chudých k čisté vodě jakožto základní životní potřebě; to mělo kladný vliv na zdraví lidí, omezilo infekce a dětskou úmrtnost, která se ve světě proti roku 1990 snížila o čtvrtinu. Dále se zvyšovala střední délka dožití a téměř byl završen dlouhý pochod ke všeobecné gramotnosti - gramotných je nyní ve světě devět z deseti lidí ve věku 15-25 proti třem čtvrtinám v roce 1975.

Nejdalekosáhlejší změna se odehrála v demografii. V 60. a 70. letech byla hlavním strašákem, srovnatelným s dnešní panikou kolem globálního oteplování, takzvaná populační exploze. Knihy jako "Populační bomba" nebo "Meze růstu" prorokovaly populační katastrofy a brzké vyčerpání zdrojů, nic z toho se ovšem nestalo. Od té doby, díky růstu životní úrovně a doprovodné změně kulturních vzorců, prudce klesla porodnost v zemích s nízkými a středně vysokými příjmy - například ve východní Asii z více než pěti dětí na ženu na zhruba dvě a v celém světě za poslední čtvrtstoletí ze 4,8 na 2,6 dítěte. Nejpatrnější byl tento trend právě v zemích, které se globalizaci otevřely nejvíce a výjimkou zůstává pouze chudá Afrika.

Tyto úspěchy nepřišly jen tak náhodou nebo usnesením OSN - z valné části jsou důsledkem ekonomického růstu. Studie Světové banky zjistila, že každé jedno procento růstu příjmů na hlavu znamená pokles podílu lidí v extrémní chudobě o 1,3 procentního bodu. Globální ekonomika loni zažívala pátý rok silného růstu nad hranicí čtyř procent ročně, což bylo nejdelší období silného růstu od počátku 70. let.

Růst byl přitom v posledních letech nezvykle rovnoměrný. Evropská unie expandovala loni poprvé za desetiletí o něco rychleji než USA, východní Asie vykazovala růst o deset procent, jižní Asie o osm procent, východní Evropa o téměř sedm procent a chytila se i Afrika, kde růst díky vzestupu cen komodit přesáhl šest procent. Již tak neplatí, že vysoký růst bývá omezen na několik ekonomických zázraků, jako například v minulosti východoasijských tygrů.

Loni téměř polovina lidstva žila v zemích, které rostly o sedm procent a více, což je tempo, jímž se zdvojnásobuje velikost ekonomiky za pouhé desetiletí. Proti období 1980-2000 zasahoval silný růst dvojnásobný počet světového obyvatelstva. K těmto zemím se připojila i Česká republika, která v posledních třech letech rostla vždy o 6,1 procenta.

V posledním desetiletí je navíc patrné, že tempo růstu v rozvojovém světě jako celku výrazně předčilo průměrné tempo v rozvinutém světě. Zatímco v 90. letech rozvojové země tempo vyspělého světa překonávaly jen mírně, zhruba od roku 2000 zde byl růst dvojnásobný až trojnásobný než u bohatých.

Z toho je podle Economistu zřejmé, že miska vah se v globální ekonomice stále více převažuje od bohatých průmyslových zemí k rozvojovým trhům. Jejich podíl na světové produkci byl v roce 2006 téměř poloviční a dále roste. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že letos se Čína a Indie stanou poprvé nejvýznamnějšími přispěvateli ke světovému růstu. Neznamená to sice, že rozvojové země nebudou nynějšími problémy v Americe a Evropě zasaženy, dosud však byly krizí úvěrového trhu postiženy výrazně méně než bohaté země.

Kritici globalizace ovšem poukazují na to, že růst není tak prospěšný jako například v poválečném období, protože jej provází vzestup nerovnosti. Je pravda, že v posledním desetiletí příjmová nerovnost vzrostla v bohatých i rozvojových zemích; spíše než globalizace ve smyslu uvolnění obchodu a investic za to však podle Economistu může technologický pokrok. Zejména v chudších zemích jsou totiž nových technologií schopni využít hlavně vzdělaní, tedy již bohatší lidé.

Snažit se omezovat šíření technologií, aby se potlačila nerovnost, by samozřejmě byl nesmysl; technologie ve svém nejširším smyslu jakožto šíření inovací a nových myšlenek je jediná možnost, jak dostat tempa růstu na 5-10 procent ročně, při nichž budou chudé země schopny dohánět Západ. Alternativou, která by zabránila vzestupu nerovnosti, by tak bylo odsoudit chudé k tomu, aby zůstali v bídě, provázené všemi negativními důsledky v čele s nemocemi a předčasnou úmrtností.

Ve skutečnosti nejchudší nechudli, jak kritici globalizace naznačují; od poloviny 90. let se příjmy nejchudší pětiny lidí naopak zvyšovaly všude kromě Latinské Ameriky, která ještě pociťovala dopady předchozí dlužnické krize. V Asii příjmy nejchudších rostly o čtyři procenta ročně a v Africe o dvě procenta, rychleji než u ostatních příjmových skupin. Díky tomu také počet velmi chudých lidí ve světě rychle klesá. Zatímco v roce 1990 se počet lidí pod jedním dolarem na den podílel na populaci rozvojových zemí více než čtvrtinou, do roku 2015 by měl při současném tempu vývoje klesnout k deseti procentům.

Do čistě peněžního vyjádření přitom nejsou započítány přínosy potlačování chudoby v podobě poklesu dětské úmrtnosti, lepšího přístupu k čisté vodě, gramotnosti a dalších, pro Evropany samozřejmých vymožeností. Zatímco člověk v bohatém světě pozná zlepšení v poněkud vyšším peněžním příjmu, pro chudé to bývá často existenční otázka - zvýšení příjmů chudé rodiny může znamenat, že jejich dítě přežije a naučí se číst a psát.

Všeobecný pokles počtu nejchudších a prudký růst v rozvojovém světě, kdy se Čína a Indie dotahují na Západ, tak oslabuje statisticky zjištěnou souvislost mezi globalizací a růstem nerovnosti v jednotlivých zemích. Z celosvětového hlediska je tak podle Economistu zřejmé, že globalizace přináší více, nikoli méně rovnosti.

Zatímco ekonomický růst zlepšuje životní úroveň většinou nenápadně, mnohem výraznější vliv na ni má existence válečných konfliktů, genocidy a násilností. Většina lidí si sice asi pod dojmem každodenních zpráv myslí, že po skončení studené války se počet konfliktů po světě zvýšil a že konflikty jsou krvavější, údaje však podle Economistu ukazují opak.

Podle projektu Human Security Report univerzit v Uppsale a Britské Kolumbii se počet mezinárodních i vnitrostátních násilných konfliktů snížil z více než 50 na počátku 90. let na něco přes 30 v roce 2005; počet mezistátních válek přitom postupně klesá od 70. let a občanských válek ubývá zhruba od roku 1990. Počet obětí těchto konfliktů se tak snížil z více než 200.000 ročně v polovině 80. let pod 20.000 v polovině tohoto desetiletí. Toto desetiletí také zaznamenalo dramatický vzestup počtu ukončených konfliktů od Angoly a Ačehu po Sierra Leone. Výrazně sice po světě narostly teroristické útoky, ve většině částí světa však zůstávají stále poměrně vzácné.

Problémy se nyní nejvíce koncentrují ve skupině, kterou Světová banka nazývá "slabé státy", kde vlády nemají kontrolu nad celým územím (Súdán), nedokážou zajistit základní služby (Zimbabwe) nebo které trpí vleklými politickými konflikty (Nigérie). Tyto země, jichž se přitom globalizace příliš nedotkla, se na celosvětovém počtu dětské úmrtnosti podílejí asi polovinou, velká část obyvatel trpí podvýživou a nemá přístup k čisté pitné vodě. Porodnost zde bývá extrémně vysoká a hrozí zde s velkou pravděpodobností války a politické krize. "Ať jsou problémy spojené s globalizací jakékoli, jsou mizivé ve srovnání s údělem těch, jichž se nedotkla," poznamenává Economist.