Dočkáme se důchodové reformy?

Růst populace v ČR se v posledních letech zrychluje. Roste porodnost a snižuje se úmrtnost. Dokonce v roce  2006 dosáhl přirozený přírůstek počtu obyvatel kladné hodnoty, což znamená,  že se narodilo více lidí než jich v daný rok zemřelo. Stalo se tak poprvé od roku  1993.

I tak je jen málo důvodů k optimismu, neboť Česká republika je na počátku procesu stárnutí obyvatelstva. Díky výraznému poklesu míry porodnosti v devadesátých letech bude docházet ke snižování podílu mladých věkových kategorií. A to i přesto, že se nepatrně zvýšil počet dětí narozených na jednu ženu a to z 1,13 v roce 1999 na 1,33 v roce 2004. Ale tato hodnota, je stále velmi vzdálena od hodnoty 2,04, která  pro Českou republiku zajišťuje dlouhodobou stabilitu populace.  Spíše se dá očekávat, že se nadále díky prodlužování střední délky života bude zvyšovat podíl seniorů v populaci.

Tedy i když nyní vykazuje důchodový účet vyrovnaný stav, v budoucnu díky průběžnému systému financování a zvyšujícímu se podílu lidí v důchodovém věku, bude stále více vystavován deficitním tendencím. Tedy i když v krátkodobém horizontu se vše zdá být v pořádku, pokud se důchodová reforma, o které se již řadu let mluví nepohne dopředu, čekají nás v budoucnu problémy s tím jak důchody financovat.

První etapa - parametrické změny

Důchodová reforma je tedy stále na pořadu dne, bohužel se však spíše pořád diskutuje a konečné řešení je v nedohlednu. Současná reforma předpokládá tři etapy. Zatím však ani uskutečnění první etapy, která řeší pouze parametrické změny, tj. mění pouze některé parametry jako je věk odchodu do důchodu či potřebnou dobu pojištění, není připravena pro zavedení do praxe. Neboť strany se nemohou na konečné verzi dohodnout. A i když tyto kroky proběhnou je třeba přistoupit k dalším změnám, které by měly změnit celý systém financování důchodů.

Produkty na stáří

Další dvě etapy již hodlají s důchodovým systém dělat více. Teprve druhá etapa předpokládá změnu struktury financování základního důchodového systému a změny podmínek penzijního připojištění a životního pojištění jako druhého pilíře důchodového systému. I když penzijní připojištění je v současné době oblíbeným produktem, díky relativně nízkým úložkám účastníků, stále ještě neplní funkci, kterou by mělo. Tou je zajistit další zdroj příjmů v podobě penze po odchodu do důchodu. Aby mohlo penzijní připojištění plnit funkci zabezpečení na stáří je třeba pozitivně lidi motivovat, aby si spořili více. Většina z nás sice předpokládá, že v budoucnu se státní důchody, alespoň pokud neproběhne radikální reforma, budou snižovat, přesto motivace více si přispívat na tento pilíř chybí. Uplynulá desetiletí v nás stále zanechávají pocit, že se o nás někdo postará a důchodový věk není výjimkou. Proč si spořit, když dostanu důchod. Bohužel nikdo z nás neví, jak tento důchod bude v době, kdy půjdeme do penze vysoký.

Poslední – třetí etapa by konečně měla umožnit lidem více samostatně volit, jak naloží s prostředky určenými na důchod. Lidé by se tak mohli rozhodnout, zda část prostředků vyváží ze základního důchodového pojištění do soukromého systému.

I když informace o důchodové reformě uveřejněné na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí počítají, že by k realizaci těchto kroků mělo dojít již průběhu následujících let, obávám se, že situace bude jiná, a konečného zrealizovaného řešení se tak brzy nedočkáme.

Ať již reforma důchodového systému proběhne dříve nebo později, je na nás, abychom na finanční zajištění v důchodovém věku mysleli již ve svém produktivním věku a nespoléhali pouze na stát. Již nyní se nůžky mezi průměrným příjmem a důchodem stále více rozvírají a v budoucnu bude tento trend pokračovat.