Kurzů dalšího odborného vzdělávání se v roce 2005 zúčastnilo 60 procent ze všech zaměstnanců sledovaných podniků; v roce 1999 to bylo 40,8 procenta. Odborné vzdělávání poskytovalo svým pracovníkům 74 procent domácích podniků, zatímco o šest let dříve to bylo 67 procent.
"Vzdělávání poskytují více firmy, které působí v nevýrobních odvětvích," uvedl Josef Kotýnek z ČSÚ. Největší podíl peněz na vzdělávání zaměstnanců nyní vynakládají finanční zprostředkovatelé, na konci 90. let to byly energetické firmy. Nejméně naopak zpracovatelé dřeva a firmy z textilního průmyslu a maloobchodu.
Náklady na jednoho účastníka kurzů odborného vzdělávání klesly v roce 2005 na 4506 korun z 5312 korun v roce 1999. Jeden pracovník strávil v zaměstnavatelem placených kurzech v průměru 23,3 hodiny, zatímco na konci 90. let to bylo o 1,8 hodiny více.
"Při porovnání se šest let starou statistikou již některé obory ustupují, například účetnictví, finance či počítačové vzdělávání, naopak je třeba více vzdělávat v jazycích," řekl Jaroslav Novák z ČSÚ.
Rovněž platí, že čím větší podnik, tím spíše vzdělává své zaměstnance. "U větších podniků se prakticky nenajde žádný, který by další odborné vzdělávání neposkytoval," řekl Kotýnek. U firem s deseti až 19 zaměstnanci se naopak učí jen zhruba 65 procent lidí.
V roce 2005 - aktuálnější data zatím statistici nemají - vynaložily tuzemské firmy na odborné kurzy pro zaměstnance celkem 6,7 miliardy korun. Podíl nákladů na celkových výdajích na jednoho pracovníka však mírně poklesl na 0,9 procenta v roce 2005 z 1,1 procenta v roce 1999.
Při srovnání s dalšími evropskými zeměmi vychází Česká republika podle statistiků mírně nadprůměrně. Například podíl podniků poskytujících další vzdělávání je podle údajů Eurostatu v celoevropském průměru 60 procent.