Zlepšení penzijního připojištění jde špatnou cestou

Hlavním obsahem vládního návrhu novely zákona o penzijním připojištění je zprůhlednění hospodaření penzijních fondů a umožnění efektivního státního dozoru nad jejich činností. Tuto část novely považuji za nepochybnou. Předmětem mé pozornosti jsou současné snahy podpořit rozvoj tohoto soukromého důchodového pojištění zásadní dodatečnou státní finanční injekcí. Směřují totiž bohužel nikoliv k efektivní státní podpoře soukromého důchodového pojištění, ale pouze k dalšímu plýtvání státními prostředky, což je zvláště v dnešních podmínkách zcela chybné. Hlavním konstrukčním problémem penzijního připojištění není nízký státní příspěvek, ale to, že tento příspěvek v rozhodující míře pouze stimuluje krátkodobé spoření, aniž jakkoliv přispívá ke zvýšení zabezpečení ve stáří. To je všeobecně známo, nicméně si zřejmě nikdo netroufá podstoupit jisté riziko spojené s každou významnou novelou zákona tohoto druhu. Zdůrazňuji přitom, že i já zde akceptuji, že smyslem novely není zásadní reforma tohoto "pilíře". Proč se však navrhuje omezit krátkodobost spoření stanovením minimální pojištěné doby v délce pouhých 3 let- když nezbytným minimem je 10 let? Cítím zde samozřejmě obavu, že by klesl počet zájemců o toto spoření s případným dopadem i na hospodaření penzijních fondů. To bychom však měli dělat tuto dílčí reformu ve 3-4 krocích? Tak se k cíli reformy nikdy nedostaneme. To chceme dál plýtvat státními penězi? Analýza provedená na katedře pojišťovnictví Hospodářské fakulty TU Liberec prokázala, že poskytovaný státní příspěvek je relativně velmi vysoký, a to při současně absolutně nízkých příspěvcích účastníků. Dnešní základní sazby příspěvku se snižují od 40 procent (k příspěvku účastníka 100 Kč měsíčně) do 24 procent (k vlastnímu příspěvku 500 Kč měsíčně); jde o několikanásobek míry státní podpory soukromého důchodového pojištění v západních zemích. Opakovaně předložený návrh, aby se tyto sazby zvedly o 25 procent jde opačnou cestou, než by odpovídalo potřebám efektivního zabezpečení ve stáří. Státní podpora soukromého důchodového pojištění by se měla rozšířit i na příspěvky účastníků nad 500 Kč měsíčně, a to nejen z důvodu zohlednění inflace od roku 1994, kdy nabyl účinnosti zákon o penzijním připojištění. Šetřit 500 Kč měsíčně na stará kolena je prostě málo. Čili částku 500 Kč je nutno podstatně zvýšit a sazby státního příspěvku je naopak potřebné snížit. Při dílčí novele zákona o penzijním připojištění se lze inspirovat konstrukcí státní podpory stavebního spoření. Sazba státního příspěvku může být jednotných 25 procent k měsíčnímu příspěvku až do výše 1500 Kč. Předpokládám, že při současném zavedení minima 10 pojištěných let pro vznik nároku na starobní penzi by nedošlo k významné změně celkového objemu státních výdajů na státní příspěvek. Ze stavebního spoření si lze vzít vzor i v dalších směrech a zjednodušit či zefektivnit i celou agendu státního příspěvku. Státní podporu stačí vyplácet jednou do roka. Při nedodržení podmínky doby trvání pojištění by měl být státní příspěvek vracen do státního rozpočtu, neměl by zůstávat penzijnímu fondu. Dále také není důvod usnadňovat přebíhání klientů mezi penzijními fondy. Uvedenými způsoby lze snadno a rychle dosáhnout zásadního obratu v penzijním připojištění se státním příspěvkem, bez dodatečných požadavků na státní rozpočet a bez sáhodlouhých vyjednávání. Usnadnila by se tím i budoucí potřebná zásadní reforma tohoto segmentu soukromého pojištění. JAROSLAV VOSTATEK Autor působí na Technické univerzitě Liberec

Zdroj: MF Dnes 8.3. 1999