Co přinese nový zákon o spotřebitelském úvěru?

Účinnost zákona by měla přinést konec nejednoznačným informacím o tom, kolik klient zaplatí celkem za celou dobu splácení úvěrů nebo např. při koupi zboží na splátky. Pro bankovní ústavy by to nemělo být nic problematického, ale např. pro společnosti, které poskytují různé druhy „výhodných“ půjček, co na první pohled vypadají jako velice atraktivní, přinese zákon pravděpodobně určitá omezení. Tyto „atraktivní“ půjčky po bližším prozkoumání očima odborníků často svoji atraktivitu ztrácejí a nezřídka  jsou i odborníci překvapeni, za jak vysokých úrokových sazeb lze v České republice půjčky úspěšně nabízet. Je jasné, že v současné situaci, kdy různé společnosti  různými způsoby vyjadřují svá navýšení či úrokové sazby, si laická veřejnost nedovede spočítat, o kolik peněz více zaplatí za celou dobu trvání obchodu , či jak je která půjčka výhodná. Je třeba přiznat, že je to často bez detailní znalosti finanční matematiky a podmínek nabízeného produktu téměř nemožné.

Vedle povinnosti leasingových společností vrátit přiměřenou část toho, co klient zaplatí v případech, kdy klient není schopen dále splácet a musí zboží vrátit, se zákon dotkne i spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami. Klientům bank bude umožněno kdykoli splatit spotřebitelský úvěr. V současné době se banky většinou snaží různými způsoby omezit možnosti klientů splatit poskytnutý úvěr mimo termín splatnosti, resp. provést mimořádné splátky, které nebyly sjednány v předstihu. Důvodem je to, že zdroje pro poskytnutí úvěru získávají banky obdobným způsobem jako běžní klienti, tzn. také si je zpravidla půjčují s tím, že i zde existuje jakýsi splátkový plán. Pro banku předčasná splátka pak může znamenat to, že předem obdržené peníze bude obtížně na trhu umisťovat. Jak již bylo uvedeno,   v této oblasti dojde ke změně a banky budou muset předčasné splátky u spotřebitelských úvěrů akceptovat. To zda takové opatření přinese spekulativní obchody klientů pro získání výhodnějších úrokových sazeb ukáže teprve čas. Výjimkou by logicky měly zůstat hypoteční úvěry. Zdroje pro poskytování hypotečních úvěrů banky získávají emitováním hypotečních zástavních listů, které jsou oproti tomu kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů. Jelikož i toto je zákonná podmínka (zákon 530/1990 Sb. o dluhopisech) musí být banky ochráněny před předčasným splácením hypotečních úvěrů, protože v případě hromadného splácení hypotečních úvěrů by mohlo dojít k tomu, že by hypoteční zástavní listy nebyly dostatečně kryty tak, jak to vyžaduje zákon a z jednoho z nejbezpečnějších dluhopisů obecně by se stal docela „obyčejný“ cenný papír.

Co dalšího nám zákon přinese a samozřejmě jaké bude definitivní znění po projednání v obou komorách parlamentu? Na uvedenou otázku dnes neznáme odpověď a na její zodpovězení si budeme muset ještě nějaký čas počkat.