Co Unie může a co nemůže ?

Evropské společenství tak od počátku odpovídalo za společné politiky všech svých členských států. Tak je tomu např. v zemědělství, rybolovu či v zahraničním obchodu mezi Unií a ostatním světem. Tyto politiky usilují o vytvoření společného trhu, který umožňuje volný pohyb zboží , osob, služeb a kapitálu v celém Evropském společenství.

Během let se členské státy rozhodly, že se budou na evropské úrovni zabývat novými oblastmi: dnes má např. Evropské společenství své politiky v oblasti ochrany životního prostředí, výzkum a vědeckotechnického rozvoje, ochrany spotřebitele a veřejného zdraví, dopravy, podpory hospodářské a sociální soudržnosti mezi zeměmi a regiony Unie a spolupráce s rozvojovými zeměmi.

Úloha Evropského společenství je v různých oblastech různá. Smlouvy ji však jasně vymezují:

• buď ES příslušný sektor přímo spravuje - tak tomu bylo např. v mezinárodních jednáních GATT
• nebo se jeho činnost omezuje na pouhé koordinování národních politik či na povzbuzování členských států ke spolupráci, např. ve vzdělání nebo odborné přípravě.

K zajištění náležitého fungování jednotného trhu může rovněž přijímat právní předpisy k harmonizaci dosud platného vnitrostátního práva.

Konečně v určitých zvláště důležitých oblastech Společenství iniciuje zkušební časově omezené projekty, a tak umožňuje, aby se zkušenosti získané v jednotlivých členských státech vyměňovaly na evropské úrovni: jde o začleňování invalidů do běžné školské soustavy, o výměny studentů (program Erasmus), o výměny úředníků (program Karolus), atd.