Výroba v Evropské unii se ale ve čtvrtletí snížila o 1,3 procenta na 53,3 milionu tun. Za březen pak meziročně klesla o 2,3 procenta na 18,6 milionu tun. Největší procentní pokles zaznamenalo Bulharsko, Francie, Maďarsko, Finsko, Itálie, Rumunsko a Polsko. Prudce naopak výroba roste ve Slovinsku.
IISI data sestavuje na základě informací, které mu dodají jeho členové. Jde o největší světové ocelárny v 66 zemích světa, které reprezentují více než 98 procent výroby veškeré oceli ve světě. Během března výroba činila 119,5 milionu tun oceli, což byl ve srovnání s loňským březnem růst o 5,8 procenta.
Výrobu oceli dál rychle zvyšuje Čína, kde největší ocelárny v prvním čtvrtletí vyrobily 124,9 milionu oceli. To je o 8,6 procenta více než před rokem.
Tempo růstu výroby oceli se ale v Číně snižuje, což je patrné ze srovnání dat za březen. Výroba v ročním klouzavém úhrnu vzrostla o 11,5 procenta, zatímco loni v březnu růst činil 21 procent. Celkem se letos v březnu v Číně vyrobilo 44,9 milionu tun oceli, za celé čtvrtletí pak 124,9 milionu tun.
Asijské země v březnu zvýšily výrobu oceli o 8,8 procenta na 66,9 milionu tun, za celé čtvrtletí o 7,5 procenta na 189 milionů tun. Výroba v Severní Americe roste mnohem pomaleji, především kvůli březnovému útlumu ve Spojených státech. Ve čtvrtletním srovnání už se ale výroba oceli v USA zvýšila více než v Kanadě a Mexiku.
Z evropských zemí vykazuje nejsilnější růst výroby oceli sedm států mimo Evropskou unii. Jde především o Turecko a dále o méně významné producenty, jako je Švýcarsko, Makedonie a Srbsko. V Norsku se naopak výroba snižuje, stejně jako v Bosně a Hercegovině.
IISI reprezentuje přibližně 180 výrobců oceli, včetně 19 z 20 největších světových producentů, a také sdružení výrobců či výzkumné ústavy. Bez započtení Číny se členové IISI na světové produkci oceli podílejí zhruba ze 75 procent, členů z Číny ale rychle přibývá. Nyní reprezentují více než 20 procent výroby oceli v Číně.