Vlastní nebo cizí zdroje?

Peníze na rozjezd i rozvoj firmy lze získat celou řadou různých způsobů. Všech je však v zásadě můžeme rozlišit na zdroje vlastní a zdroje cizí. Ekonomické poučky říkají, že hlavním prostředkem financování firemních investic (zejména těch dlouhodobých) by měly být zdroje vlastní. Nicméně určitě ne zdrojem jediným, naopak, využití vhodného externího zdroje financování ve správnou chvíli, ve správné míře a na správném místě může celkové náklady na investici efektivním způsobem snížit.

Vlastní finanční prostředky

Většina firem a podnikatelů má na začátku své činnosti problém právě s výší vlastních zdrojů. Ty zpravidla veškeré náklady na rozjezd podnikání nepokryjí, nicméně vždy by měly tvořit základ financování. Na druhou stranu právě rozjezd firmy je tou správnou dobou, kdy větší podíl externích zdrojů není pro finanční zdraví firmy škodlivý a nevýhodný, ale naopak prospěšný.

Pro firmy jsou vlastní zdroje bezpečným zdrojem, za nějž platí jen v závislosti na dosažení hospodářského výsledku, a to ještě podle rozhodnutí valné hromady nebo podle společenské smlouvy. Zatímco u zdrojů cizích bere většina lidí automaticky, že něco stojí, že se za ně platí úrok, u zdrojů vlastních si tuto skutečnost řada z nás neuvědomuje. Nákladem vlastních zdrojů je pro firmy podle právní formy podnikání buď podíl na hospodářském výsledku (společnost s ručením omezeným., komanditní společnost , dužstvo, tichý společník) nebo dividenda (akciová společnost). Dalším nákladem za vlastní zdroje financování (zisk) je daň z příjmu, kterou musí firma zaplatit. Náklady na vlastní zdroje financování tak často bývají vyšší než u externích zdrojů. V tomto případě bývá efektivnější a levnější využití zdrojů cizích.

Externí zdroje financování

Vnější zdroje financování umožňují každé firmě či podnikateli rozsáhlejší a dynamičtější rozvoj , čímž přispívají k tvorbě zisku, který je pak požíván jako vnitřní zdroj financování a pomáhá tak rychleji měnit poměr ve prospěch zdrojů vlastních. Na druhou stranu větší využívání vnějších zdrojů vede jednak k růstu nákladů na ně (firmy s vysokým podílem externích zdrojů financování jsou více rizikové) a často také k růstu závislosti na jiných ať už fyzických či právnických osobách a tím i k omezení možností vlastního rozhodování o firmě. Výčet externích zdrojů financování je opravdu široký, přičemž další moderní formy externího financování dále vznikají. Mezi nejvíce využívané formy externích zdrojů používaných k rozjezdu firmy patří bankovní úvěry a obchodní úvěry, finanční či operativní leasing, různé druhy dotací a v poslední době stále častěji i franchizing či rizikový kapitál.

Se zvyšující se zadlužeností firmy stoupá i její rizikovost, což se negativně promítá do růstu nákladů různých externích zdrojů, například úvěrů. Cenou (nákladem) za cizí zdroje je úrok, který musí firma zaplatit svým věřitelům. Úrokové sazby výše uvedených zdrojů bývají značně rozdílné a bývají závislé na celé řadě faktorů, jako je už výše zmíněná rizikovost firmy, zajištění či návratnost dané investice. Jednou z výhod tohoto způsobu financování je fakt, že úroky za něj zaplacené jsou daňově uznatelnou položkou a snižují tak daňový základ. Tomuto efektu se říká úrokový daňový štít a významným způsobem snižuje náklady na cizí zdroje financování podniku.