České daně rychle klesají

Misery tax index nám poskytuje zajímavé porovnání o daňové zátěži v jednotlivých zemích. Porovnává sice pouze horní sazby nejdůležitějších daní a povinných odvodů (ale zase sociální pojištění, zdravotní pojištění, DPH a daň z příjmu právnických osob má ve většině zemích pouze jednu sazbu…). V některých zemích platí nejvyšší sazba daně z příjmu  až pro velmi nadprůměrné příjmy, jinde už u mzdy dosahující dvojnásobku průměrné mzdy v zemi. Přesto jednoznačně platí, že zdanění v Evropě je vyšší u všech příjmů než v ostatních zemích světa. Misery tax index sice nezaznamenává, jakou výši daní platí občané s podprůměrnými příjmy nebo  jaká je skutečná daňová povinnost (je ovlivněna odpočitatelnými položkami či slevami na dani). Neuvádí ani jakou protihodnotu za odvedené daně a pojistné občané od státu dostanou (jak vysoký je důchod, nemocniční péče…), přesto poměrně přesně vystihuje daňové zatížení v zemi.

Zdanění v Česku

Časopis Forbes každoročně sestavuje Misery tax index, který je součtem horních sazeb u nejdůležitějších daní a povinných odvodů: daně z příjmu fyzických osob, právnických osob, DPH, sociálního pojištění hrazeného zaměstnavatelem a sociálního pojištění hrazeného zaměstnancem (pokud je zavedeno zvlášť zdravotní pojištění jsou tyto sazby sečteny po sociální pojištění). Dle Misery tax indexu můžeme  říci, že bohatí Francouzi odvedou na daních nejvíce, nejméně v Kataru, kde  se neplatí nejenom DPH ale ani daň z příjmu... Index daňové „mizérie“ je v Česku roven 100, což řadí Česko někde doprostřed pomyslné tabulky:

• sociální pojištění 35 % (zaměstnavatel za svého zaměstnance odvádí 26 % a 9 % ze své mzdy odvádí zaměstnanec)
• daň z příjmu právnických osob 21 %
• základní sazba DPH 19 %
• daň z příjmu fyzických osob 12,5 % (v letošním roce je zavedena 15 % rovná daň, ale pro rok 2009 se v současné době počítá se sazbou 12,5 % - tato sazba je již zohledněna pro letošní rok)
• zdravotní pojištění 12,5 % (zaměstnavatel za svého zaměstnance odvádí 8 % a zaměstnanec 4,5 % ze svého příjmu)

Mít vysoké příjmy v Česku? Nevadí!

V současné době patří Česko mezi země s nejpříznivějšími daňovými podmínkami pro občany pobírající nadprůměrné mzdy – zavedením rovné daně ve výši 15 %.  Snížení daně přineslo nejvyšší úsporu občanům s nadprůměrnými příjmy. Jejich  daňová povinnost tak v Česku nyní  patří v rámci Evropské unie k nejnižším… Z členských zemí Evropské unie je míra zdanění u dvojnásobku průměrné mzdy  nižší než v Česku pouze na Slovensku  a Irsku.

Daňové sazby se zvyšují jen výjimečně

Ze 62 zemí (USA je zastoupeno více státy) došlo ke zvýšení horních sazeb daní a povinných odvodů pouze v deseti zemích (Ukrajina, Argentina, Nizozemí, Indie, Indonésie, Kanada, Austrálie, Švýcarsko, Švédsko a Hong Kong). Ve třech zemích nedošlo k žádné změně a v ostatních 49 zemích došlo od roku 2000 ke snížení horních sazeb daně. Nejdále v tomto směru šly tyto země: Rusko (o 43,5 %), Malta (42 %), Německo (36,7 %), Česko (32,5 %)  a Slovensko (31,2 %).

Francie: vysoké daně, ale krátký pracovní týden

Ve Francii je nejkratší pracovní týden v Evropě, pouze 35 hodin týdně. Ženy dále často využívají zkrácené pracovní úvazky, které rádi nabízejí i zaměstnavatelé (jsou pro ně výhodné pro  jednodušší administrativu). Nižší zákonnou pracovní dobu si může Francie dovolit, protože má po Lucembursku druhou nejvyšší produktivitu práce. Přesčasová práce ve Francii  je dražší (zákonný příplatek 25 %) a omezená (maximálně lze odpracovat 180 přesčasových hodin za rok, což je i na evropské poměry velmi málo). V zemi jsou poměrně vysoké regionální rozdíly v nezaměstnanosti a výši dosahovaného příjmu. Přestože jsou ve Francii poměrně vysoké daně, musí  Francouzi platit  spoluúčast: za lékařské ošetření 30 % nákladů, laboratorní testy 40 % nákladů, za léky 35 % až 65 %, nemocniční péče 20 % nákladů nebo 12 euro za den. 

Nejnižší a nejjednodušší daně na světě? Maledivy!

V uvedené tabulce nejsou zahrnuty malinké daňové oázy světa. Při hodnocení celkové daňové zátěže a složitosti daňového systému by první místo patřilo Maledivám, kde se nevybírají žádné daně. V Evropě jsou daňovými oázami: Andorra, Lichtenštejnsko, Monaco a San Marino. Všechny tyto  malinké vyspělé západoevropské státy  mají mnoho podobného: rostoucí turistický ruch, vysokou životní úroveň místních obyvatel a hlavně tyto státy nevybírají  téměř žádné (případně velmi nízké)  daně. Díky dostatečnému bohatství těchto zemí, nejsou příjmy z vybraných daní zásadním finančním zdrojem státního rozpočtu.

Tabulka: Misery Index 2008

Pramen: Forbes Global Tax Misery Index 2008