Společná zpráva obou institucí konstatovala, že ceny potravin zůstanou v nadcházejícím desetiletí vysoké, i když z dnešních maxim klesnou. Pro situaci výživy ve světě to bude znamenat rozšíření počtu hladovějících a strádajících o další miliony lidí, uvádí zpráva, zveřejněná týden před světovým summitem o potravinách v Římě.
Ceny pšenice a kukuřice budou podle výhledu v období 2008-2017 proti desetiletí do roku 2007 v průměru vyšší o 40-60 procent. Rostlinné oleje zdraží až o 80 procent, rýže a cukr budou dražší o 30 procent a ceny vepřového a hovězího masa vzrostou o 20 procent.
Ceny mnoha základních potravinářských komodit se mezi lety 2005 a 2007 zdvojnásobily a letos dále rostou. To zasahuje zejména nejchudší země, kde obyvatelstvo vynakládá větší příjmy právě na potraviny, a projevilo se sociálními nepokoji a hladovými bouřemi v řadě zemí světa. Vzestup cen potravin spolu s růstem cen energií tak ve světě výrazně zvyšuje inflaci, což vede ke zpomalování ekonomického růstu.
Za nynějším cenovým růstem zpráva vidí několik faktorů. Vedle špatné sklizně v některých zemích je to především produkce biopaliv, protože ta je největším zdrojem dodatečné poptávky po obilninách, které by jinak byly využity k výrobě potravin a krmiv. "Poptávka po biopalivech je největším zdrojem nové poptávky za poslední desetiletí a silným faktorem, který podporuje výstup cen zemědělských komodit," uvádí se ve zprávě.
Vedle biopaliv působí zvýšená poptávka a přechod k plnohodnotné výživě v rychle rostoucích rozvojových zemích jako Čína a Indie. Potraviny zdražují také vysoké ceny ropy, které zvyšují náklady výroby a přepravy. A konečně k cenovým skokům přispívá i příliv spekulujících finančních investorů z finančních na komoditní trhy, konstatuje zpráva.
OECD a FAO považují za potřebné zasáhnout proti nynější potravinové krizi v chudých zemích v krátkodobém horizontu humanitárními akcemi. V dlouhodobějším pohledu by však bylo vhodné posílit produkci vyšším využíváním GMO, které slibuje zvýšené výnosy. Nutné je podle zprávy také přehodnotit politiku, která podporuje biopaliva první generace, tedy paliva vyráběná z potravinářských plodin.
Vedle toho je nutné vést otevřenou obchodní politiku, která se bude vyhýbat omezení dovozu a vývozu. V chudých zemích pak otázka potravinové politiky s celým zaměřením ekonomické politiky, píše zpráva.