Euro: máme se bát vyšší inflace?

Téma týdne: Přijetí Eura v ČR

Mírná inflace je obecně vnímána jako záležitost pro ekonomiku prospěšná. Nicméně zejména spotřebitelé jsou vůči růstu cen velmi citliví, neboť nárůst cen zboží a služeb (při neodpovídajícím růstu mezd) snižuje jejich reálných příjem. Neochota obyvatel, respektive negativní postoje vůči euru nejčastěji pramení právě z tohoto důvodu – ze strachu o pokles reálných příjmů a zhoršení životní úrovně.

Psychologická záležitost?

V souvislosti s obavou obyvatel se hovoří o tzv. vnímané inflaci, což je subjektivní dojem spotřebitelů o růstu cenové hladiny. Růst cen každodenně nakupovaných položek vnímá spotřebitel jako potvrzení jeho očekávání o růstu cen a utvoří si celkový obraz o nárůstu celkové inflace, a to i v případě, že vzrostly ceny položek, které netvoří větší část výdajů spotřebitele a tudíž vliv na jeho koupěschopnost nebyl veliký. Navíc pokud dojde k růstu ceny každodenně nakupované položky je citlivost spotřebitele na tuto změnu poměrně dost vysoká. Jak však potvrzuje zkušenost vnímaná inflace převyšuje skutečnou inflaci a v zemích, které euro přijaly se dle Evropské centrální banky celkový index spotřebitelských cen příliš nezměnil.

Zdražování: ano či ne?

Jak se tedy může samotné přijetí eura projevit na pohybu cenové hladiny? Mezi Českou republikou a členskými zeměmi Evropské unie (a tudíž i členskými zeměmi eurozóny) v současné době probíhá tzv. konvergenční proces, čili proces sbližování naší ekonomiky k EU. Tato konvergence probíhá i v oblasti cen, a to dvojím způsobem. Jednak skrze samotný nárůst cen u nás, ale taktéž díky posilování nominálního kurzu koruny. Během uplynulých let posilovala česká koruna přibližně o tři procenta za rok. Od loňského roku tempo posilování měnového kurzu zrychlilo a koruna se stala dokonce nejrychleji posilující měnou světa. Posilující koruna například částečně kompenzuje nárůst cen pohonných hmot. V okamžiku našeho vstupu do eurozóny se cenová hladina nebude moci sbližovat prostřednictvím tohoto kanálu. Z tohoto hlediska přijetí eura v České republice znamená ztrátu tohoto polštáře tlumícího inflaci a tato skutečnost by se do růstu cenové hladiny projevila nicméně nikoliv skokově, ale v delším časovém horizontu.

Další potenciální hrozba spočívá v růstu maloobchodních cen při přepočtu na novou měnu. K této skutečnosti došlo zejména v Itálii a Německu, kde řada maloobchodníků využila přechod na euro k zdražení cen, které nebylo opodstatněno rostoucími náklady. Je třeba si uvědomit, že tato skutečnost de facto nesouvisí s eurem, ale s chováním maloobchodních prodejců, kteří díky tomuto kroku dostanou příležitost ke zdražení své produkce. Jak se ukázalo během přechodu Slovinska s tolaru na euro, tomuto zdražování v důsledku přeceňování se dá zabránit. Jednak prostřednictvím poměrně masivní informační kampaně a dále díky organizacím pro ochranu spotřebitele, které informovaly spotřebitele (skrze internet) o případném nárůstu cen určitého zboží včetně vysvětlení prodejce proč ke zdražení došlo. Takto byl na prodejce vytvořen “veřejný tlak“,  jehož cílem bylo zabránit zdražování.

Co říkají zkušenosti?

Mezi země vstupující do eurozóny, kde došlo k nejvýraznějšímu zdražování ze strany maloobchodníků při konverzi měny na euro patří Německo, Španělsko a Itálie. Přesto však v těchto zemích nedošlo k žádnému dramatickému nárůstu indexu spotřebitelských cen, jakožto hlavního indikátoru vývoje celkové cenové hladiny. Naopak například ve Finsku došlo dokonce k poklesu míry inflace, která v zemi neustále klesala od roku 2000 do roku 2004. Pro Českou republiku je důležité poučit se zejména ze zkušeností Slovinska, které zvládlo zamezit této formě zdražování a i díky tomu nedošlo po vstupu do eurozóny k výraznějšímu růstu cen. To jakým způsobem bude mít na cenovou hladinu vliv proces sbližování naší ekonomiky k eurozóně (potažmo celé Evropské unii), bude možno sledovat na vývoji cenové hladiny od příštího roku na Slovensku.