... než na dani z příjmu fyzických osob. Povinné odvody na pojištění jsou svým způsobem ale taky daní.
Proč musíme odvádět pojištění?
Ze sociálního a zdravotního pojištění jsou ve všech vyspělých zemích hrazeny především sociální situace: např. výše podpory v nezaměstnanosti, nemocenské pojištění, lékařské ošetření a základní lékařská péče a hlavně státní penze. Pod pojmem pojištění, které je uvedeno v tabulce, rozumíme všechny zákonné odvody. Protože počet sazeb pojistného se v jednotlivých zemích liší, je uvedena jedna sazba, která je součtem všech sazeb, a to jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance. Jedno však má většina zemí společné, odvody na sociálním pojištění jsou vyšší na straně zaměstnavatele než zaměstnance. Např. v Česku zaměstnavatel odvede na zdravotním pojištění 9 % a na sociálním pojištění 26 %. Zaměstnanec navíc odvádí na sociálním pojištění 8 % a na zdravotním pojištění 4,5 %. V souhrnu je to dokonce 47,5 %!
Ukázka výpočtu v Česku
Za první čtvrtletí letošního roku činila průměrná hrubá měsíční mzda 22.531 Kč. Právě u této mzdy si spočítáme celkové odvody na sociálním a zdravotním pojištění. Pro zjednodušení budeme počítat, že se jedná o svobodného a bezdětného občana.
- Hrubá mzda 22 531 Kč
- Sociální pojištění placené zaměstnavatelem (26 %) 5 859 Kč
- Zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem (9 %) 2 028 Kč
- Super hrubá mzda 30 500 Kč
- Sociální pojištění placené zaměstnancem (8 %) 1 803 Kč
- Zdravotní pojištění placené zaměstnancem (4,5 %) 1 014 Kč
- Záloha na daň 2 505 Kč
- Čistá mzda 17 209 Kč
Jak vidíme na tomto příkladě, činí celkové mzdové náklady zaměstnavatele 30 500 Kč, ale na bankovním účtu zaměstnance se k dobru připíše 17 209 Kč. Celkové odvody na pojistném činí 10 704 Kč.
Vyhnout se odvodu na pojištění nejde
Celková daňová povinnost se dá v jednotlivých zemích snížit. Např. v Česku jsou umožněny následující nezdanitelné části základu daně (při splnění zákonných podmínek):
- dary
- úroky z úvěru
- příspěvky na penzijní pojištění
- příspěvky na životní pojištění
- členské příspěvky zaplacené odborové organizaci
U sociálního a zdravotního pojištění žádná taková možnost neexistuje. Velkou výhodou je, že odvod či kontrola je jednoduchá a úniky jsou tedy minimální – na rozdíl od DPH či spotřební daně. Odvod pojištění leží z větší míry na zaměstnavateli, který musí pojištění srazit a odvést za svého zaměstnance, čímž se výrazně zvyšují jeho mzdové náklady. Sociální, nemocenské či zdravotní pojištění je tak nenápadnou skrytou daní ve všech zemích. Příjem z pojistného je tak jistotou pro státní rozpočet (nebo oddělený fond nebo pověřenou veřejnou instituce pověřenou zákonem).
Evropa versus svět
Sociální pojištění je v Evropě oproti ostatním vyspělým zemím OECD vysoké. Jednotlivé členské země Evropské unie poskytují svým občanům propracovanou sociální síť. Mnoho Evropanů si to ovšem vůbec nepřipouští. Všechny členské mimoevropské země OECD (Austrálie, Japonsko, Kanada, USA, Korea a Nový Zéland) mají podstatně nižší výdaje sociální povahy. Spousta státních dávek není vůbec zavedena a celý sociální systém je jednodušší, současně je celkové daňové zatížení v zemi nižší.
Ze své mzdy odvedou občané těchto zemích na pojištění méně, avšak státní penze či podpora v nezaměstnanosti je nízká. Z tohoto důvodu si většina občanů musí uzavírat soukromé zdravotní, penzijní, nemocenské pojištění. Pouze na jejich pravidelných příspěvcích potom závisí, kolik finančních prostředků budou v době nemoci či penze čerpat ke státním nízkým dávkám. Pro občany pobírající podprůměrnou mzdu to však např. v době nemoci není rozhodně jednoduché. Při tomto systému platí systém zásluhovosti – více odkládám – více dostanu v případě potřeby. Aplikovat tento systém zcela ve zdravotnictví není korektní.
Celková sazba odváděného pojistného je v tabulce uvedena u průměrné mzdy. Ve většině zemích jsou jednotlivé sazby pojistného stejné pro jakkoliv vysokou mzdu (stejně jako v Česku). V některých zemích jsou různé sazby pojištění stejně jako sazby daně. Ve většině zemích jsou zavedeny i stropy pro platbu pojištění, tj. hranice příjmů, od které se již pojištění neplatí. Správné nastavení stropů je velmi problematické a jsou zde opět značné rozdíly (někde např. 1,5 násobek průměrné mzdy, jinde 3 násobek…).
Tabulka: Souhrnná výše pojistného v jednotlivých zemích (v %)
(údaje za rok 2007)
Země | Sociální pojištění celkem |
---|---|
Fracie | 55,90 |
Česko | 47,50 |
Polsko | 46,00 |
Maďarsko | 45,50 |
Belgie | 44,40 |
Řecko | 44,10 |
Německo | 41,35 |
Itálie | 41,30 |
Rakousko | 39,70 |
Slovensko | 39,60 |
Švédsko | 39,30 |
Španělsko | 36,95 |
Turecko | 36,50 |
Nizozemí | 36,40 |
Portugalsko | 34,80 |
Finsko | 30,50 |
Lucembursko | 27,50 |
Švýcarsko | 25,50 |
Japonsko | 24,95 |
Norsko | 21,10 |
Velká Británie | 19,90 |
Kanada | 19,25 |
Korea | 16,30 |
Irsko | 15,90 |
USA | 15,45 |
Mexiko | 11,90 |
Dánsko | 11,80 |
Island | 10,00 |
Austrálie | 6,00 |
Nový Zéland | 1,20 |
Zdroj: OECD, Statistics 2007, Income Tax Tables, Table 2.