V Armandu Diegu Maradonovi našel fotbal svého Fausta. Tenhle podsaditý chlapík jako by skutečně uzavřel smlouvu s ďáblem: výměnou za geniální fotbalový talent mu zaprodal duši, s níž může dojít do pekel. Jestli tam opravdu skončí, nejde zatím odhadnout. Ale ať dopadne jeho příběh jakkoliv, jisté je, že nikdy nepřestane fanoušky vzrušovat.
Nyní čtyřicetiletý Argentinec rozdával za celou svou kariéru na potkání tak rozporuplná prohlášení, až byla občas k smíchu. Srovnává se například s Che Guevarou, levicovým revolucionářem, jehož portrét má vytetovaný na rameni. "Jsem poslední rebel, který bojuje proti mafii světové fotbalové federace FIFA," kasá se. Jestli ovšem byl Maradona někdy směšný, pak nikdy ne s míčem u nohy. To si spíš utahoval z protihráčů, z nichž byl schopen udělat bezmocné panáky. Je snadné pochopit, proč ho fanoušci milují: ve fotbale nikdy neviděli nic úžasnějšího. Snad kromě Pelého. Už několik let nehraje, ničí ho drogová závislost, ale pro mnohé je stále modlou. V týmu Neapole, kde prožil svá nejlepší léta, už nikdo nemůže obléct dres s "jeho" číslem deset. Příznivci tam o něm složili 24 písní a dvojnásobný počet básní. A když byl letos na jaře obviněn italskou justicí z daňových úniků, okamžitě se přihlásilo sto právníků - jeho fanoušků - s přáním fotbalistu obhajovat. "Nejde nám o publicitu a za své služby nechceme od Maradony ani liru. Budeme od něho žádat pouze jediné: aby nastoupil v Neapoli k přátelskému zápasu," uvedl pro agentury daňový expert a Maradonův obdivovatel Giuseppe Pedersoli. Maradona byl fotbalový umělec, míč ho poslouchal jako oddaný otrok. Podle ankety fotbalových osobností je autorem nejkrásnějšího gólu všech dob: na světovém šampionátu 1986, kdy se Argentina pod jeho vedením stala mistrem světa, protančil s balonem u nohy od půlky hřiště přes pět soupeřů, kličkou si vystřelil i z gólmana a do prázdné brány skóroval. Jenže ve stejném zápase dal ještě jeden gól: rukou. Nepřiznal se, navíc drze namítl: "Jestli to byla ruka, pak boží." Teprve po mnoha letech připustil, že si počínal nefér. V jediném utkání se tehdy symbolicky ukázaly obě Maradonovy tváře: fotbalově geniální i ta se sklony k ostudným skandálům. Argentinec se dvakrát neúspěšně soudil o otcovství nemanželského dítěte. Za zkorumpovaného šaška označil mimo jiné Brazilce Pelého, s nímž byl vyhlášen nejlepším fotbalistou historie. Ze vzduchovky střílel po novinářích. To je jen stručný výtažek ze seznamu jeho hříchů. Stále to však není to nejhorší. Co Maradonu devastuje, je kokain. Nebýt náklonnosti k němu, mohla být jeho kariéra ještě hvězdnější. Závislost ho zahanbila na šampionátu 1994, z něhož byl za doping vyloučen. Vloni kvůli ní totálně zkolaboval, lékaři přiznali, že byl blízko smrti. Odvykat drogám pak fotbalista odjel na Kubu, kam jej pozval přítel Fidel Castro. "Musel jsem se rozhodnout mezi životem a smrtí a vybral jsem si to první," řekl Maradona. Zároveň však přiznal, že nemůže slíbit, že se kokainu už nikdy nedotkne. Spekuluje se, že by v rámci léčby měl na podzim zavítat do slovenských Piešťan, nebo dokonce do některých lázní v Česku. Jako věřící na Ježíšův příchod, čekají mnozí fanoušci na zjevení nového Maradony. Kdo by jím mohl být? Možná nyní třináctiletý Ital Francesco. Pár týdnů před chlapcovým narozením totiž Maradona přistoupil k jeho těhotné matce, položil jí ruku na břicho a popřál potomkovi hodně štěstí. Francesco je považován za velký fotbalový talent, už se o něho začínají zajímat přední kluby. A hádejte, kterou rukou se Maradona matky tenkrát dotýkal? Samozřejmě: stejnou, jakou dal tehdy Anglii nečestný gól. Tedy "rukou boží"...: stejnou, jakou dal tehdy Anglii neèestný gól. Tedy \"rukou boží\"...