Omezení peněz na zemědělský výzkum přispělo k potravinové krizi

Vlády vyspělých zemí a mezinárodní instituce, v domnění, že problém hladu byl již ve světě v jádru vyřešen, omezují od 80. a 90. let výdaje na vývoj plodin odolných vůči adaptujícím se škůdcům, na distribuci umělých hnojiv, zavlažování a další výdobytky. Dalšímu zavádění moderního zemědělství do chudých zemí brání i tlak ekologických organizací. Proto se zelená revoluce neuchytila ve většině zemí Afriky, která je tak stále ohrožena hladomory.

Po prudkém zlepšování od 60. do 80. let, kdy zelená revoluce zajistila dostatek potravin v Asii a Latinské Americe, kleslo v 90. letech tempo růstu světové potravinové produkce zpět pod tempo populačního růstu. To postupně ztenčilo zásoby a v posledních letech přispělo k prudkému nárůstu cen a nynější potravinové krizi.

Celkově se výdaje bohatých zemí na zemědělský výzkum v chudých zemích za poslední čtvrtstoletí snížily po inflačním a kurzovém přepočtu téměř na polovinu - ze zhruba šesti miliard dolarů ročně v roce 1980 na 2,8 miliardy dolarů v roce 2006, uvádějí Keith Bradsher a Andrew Martin. Spojené státy svou podporu omezily v tomto období na 624 milionů ze 2,3 miliardy USD. Světová banka snížila úvěry pro zemědělství v roce 2004 na dvě miliardy dolarů ze 7,7 miliardy USD v roce 1980.

"Zemědělství bylo tak produktivní a vedlo si tak dobře, že se vytratilo vědomí, jak křehké vlastně je. Je to, jako bychom si přestali uvědomovat, že potraviny jsou produktem zemědělství, které tudíž těsně souvisí s lidským přežitím," řekl výzkumník plodin na Coloradské státní univerzitě Jan E. Leach.

V 60. letech se růst světové populace za tehdejší populační exploze dostal výrazně nad tempo růstu světové potravinové produkce. To vedlo k hrozbám hladomorů v řadě chudých a lidnatých zemí a k tomu, že řada "expertů" doporučovala ponechat svému osudu celé země jako Indii.

Bohaté země a nadace však tehdy poskytly silnou podporu výzkumníkům a zemědělským organizátorům v čele s Normanem Borlaugem, kteří nastartovali proces modernizace proti odporu byrokratů i místních zvyklostí často ještě z feudální kultury. Na jeho konci si země jako Indie a Pákistán osvojily pěstování nově vyvinutých plodin s vysokými výnosy, zavedly závlahové systémy a programy umělých hnojiv. Výnosy zde během několika let prudce vzrostly a tyto země se vesměs v základních potravinách staly soběstačnými.

Vyspělý svět, který vyřešil potravinovou otázku již dříve, měl již tehdy trvalý přebytek potravin; zlepšení v hlavních oblastech rozvojového světa tak vedlo k poklesu cen a ochabnutí zájmu o zemědělské investice. Zbylé chudé země, které své zemědělství na moderní úroveň dostat nestačily, se mohly místo toho obrátit na světové trhy, kde byl až donedávna dostatek levné rýže a pšenice.

Významným důvodem odklonu od zemědělského výzkumu byl i vzrůstající vliv ekologických aktivistů na vlády bohatých zemí, bohaté nadace a mezinárodní instituce jako Světovou banku, které většinu zemědělského výzkumu financují. Aktivisté zelených organizací kritizovali výdobytky zelené revoluce, odmítali intenzivní zemědělství a prosazovali představy, podle nichž si mají Afričané zachovat primitivní výrobní postupy, tradiční plodiny a model drobného farmaření pro holou obživu a nepouštět se do moderní produkce s umělými hnojivy, zavlažováním a výnosnějšími plodinami.

Iniciátor zelené revoluce, agronom Norman Borlaug, který za záchranu milionů lidí před hladem dostal v roce 1970 Nobelovu cenu míru, neskrývá své rozhořčení nad postoji těch, kdo brání nejchudším lidem světa ve zlepšení potravinové produkce. "Kdyby žili jen měsíc uprostřed bídy rozvojového světa, tak jako já celých 50 let, dožadovali by se traktorů, hnojiv a zavlažovacích kanálů a byli by pobouřeni, že nějací módní elitáři u nich doma se jim snaží tyto věci upírat," uvedl.

Zelená revoluce vedla k vytvoření globální sítě neziskových výzkumných center zaměřených na zemědělství a potravinovou produkci. Tyto ústavy, jako například Borlaugův mexický institut CIMMYT, vedly výzkum nových odolných plodin pro Asii, Latinskou Ameriku a Afriku, postupně však byly jejich rozpočty omezovány a dárci se začali orientovat na vedlejší projekty jako ekologický výzkum. Mezinárodní institut pro výzkum rýže na Filipínách například ví, jak vytvořit odrůdy rýže odolné vůči největšímu škůdci, kvůli rozpočtovým škrtům však téměř nic dělat nemůže. Musel opustit i slibnou práci na vývoji rýže odolné vůči vyšším teplotám a slanější vodě, ideální odrůdy pro adaptaci na globální oteplování.

Podobné problémy tíží i další výzkumné ústavy v Asii, Africe a Latinské Americe. Zemědělští experti si na tuto situaci stěžují již léta a varují před riziky zanedbání výzkumu, "nikdo však neposlouchá", řekl ředitel mexického mezinárodního Centra pro výzkum kukuřice a pšenice Thomas Lumpkin.

Škrtání peněz na zemědělský výzkum pokračuje i letos, přestože svět je uprostřed potravinové krize a ceny základních potravin vzrostly za poslední tři roky zhruba dvojnásobně. Spojené státy hodlají snížit roční podporu asi 60 milionů dolarů pro síť neziskových výzkumných ústavů o 75 procent, sdělila mluvčí Konzultační skupiny pro mezinárodní zemědělský výzkum (CGIAR), organizace, která světové výzkumné instituty zastřešuje.

Vedle Světové banky a vlád byly největšími sponzory sítě CGIAR Fordova a Rockefellerova nadace, ty však své příspěvky těmto institutům rovněž výrazně omezily. Podle vědeckého publicisty New York Times Johna Tierneye byl hlavním důvodem tlak zelených organizací. Tito "dobře živení lidé ze Západu" podle něj odmítají přenášení moderních metod zemědělství do Afriky a brání tak, aby chudí lidé získali přístup k dostatku potravin.

Ekoaktivisté poukazují na to, že moderní zemědělské postupy neprospívají malým farmářům, zvyšují příjmovou a majetkovou nerovnost, jsou závislé na zvýšené spotřebě vody a degradují životní prostředí používáním umělých hnojiv, pesticidů a meliorací. Mezinárodní institut pro výzkum politiky výživy (IFPRI) shrnul tuto kritiku v přehledu o zelené revoluci; konstatoval přitom, že řada námitek byla vyvrácena a ostatní jsou do značné míry překonatelnými potížemi růstu, které je nutné vidět v kontextu ohromného přínosu lidstvu v podobě miliard lidí zachráněných před hladem.

Kritici navíc podle IFPRI přehlížejí zásadní ekologický přínos intenzivního zemědělství - tím, že dokázalo produkovat mnohem více potravin na zhruba stejné rozloze půdy, zabránilo dalšímu rozsáhlému odlesňování. V Asii se například produkce obilovin zvýšila za čtvrtstoletí od roku 1970 na dvojnásobek, rozloha obdělávané půdy však stoupla jen o čtyři procenta. Naopak subsistenční zemědělství v Africe je často založeno na získávání nové půdy mýcením a vypalováním, což lze jen stěží označit za ekologicky šetrné hospodaření.

"Environmentální komunita začala zběsile tlačit na dárcovské země a velké nadace, aby nepodporovaly programy typu umělá hnojiva pro Afriku," uvádí ředitel Mezinárodního ústavu pro zavlažování David Seckler. Zelení aktivisté také přesvědčili Fordovu nadaci a Světovou banku, aby opustily většinu afrických projektů a Rockefellerova nadace od těchto projektů rovněž ustoupila. "Strach Světové banky ze zeleného politického tlaku ve Washingtonu se stal největší překážkou nasycení Afriky," vzpomíná Borlaug.

Zelené strany v západní Evropě zase přesvědčily většinu tamních vlád, aby přestaly dodávat do Afriky hnojiva; v posledním desetiletí pak odmítavý přístup Evropy ke geneticky modifikovaným plodinám odrazuje Afriku od přejímání dalšího moderního nástroje ke zvýšení zemědělské produkce a možnosti odstranit hrozbu hladu. Situaci na světovém trhu potravin ještě podle expertů začala silně zhoršovat prudce rostoucí produkce biopaliv, další projekt iniciovaný z valné části zeleným hnutím.

"Dvě největší hlouposti jsou biopaliva v Americe a zákazy geneticky modifikovaných plodin v Evropě," řekl profesor ekonomie na Oxfordské univerzitě Paul Collier. "Washington a Evropa by si měly zatelefonovat a říct si - my ustoupíme od našich pitomostí a vy od vašich," řekl Collier listu Washington Post.

Pod tlakem krize se v poslední době začíná podpora zemědělství rozvojového světa pomalu obnovovat. Světová banka pod vedením nového prezidenta Roberta Zoellicka chce zdvojnásobit úvěry pro zemědělské programy v Africe na 800 milionů dolarů ročně a americký prezident George Bush požádal Kongres o uvolnění dodatečných 770 milionů dolarů na pomoc farmářům v chudých zemích. Podle expertů však léta zanedbávání půjdou těžko nahradit. Například filipínský institut vyvinul proti nejrozšířenějšímu škůdci 14 prototypů odrůd rýže, avšak vyvinout plodinu plně použitelnou na polích mu i v případě, že získá peníze, bude trvat čtyři až sedm let.

"Musíme mít náskok před rychle se vyvíjejícími škůdci a stále více i před měnícím se klimatem, pokud chceme zajistit globální potravinovou bezpečnost. Omezovat dnes zemědělský výzkum je čiré bláznovství," řekl ředitel filipínského ústavu Robert S. Zeigler.