EU: nemocný zaměstnanec rovná se drahý zaměstnanec

Po zavedení nulové nemocenské po dobu prvních tří dní nemocnost v mnoha firmách klesla (pohybuje se pod 6 %), přesto pořád výrazně zaostává za hodnotami vykazovanými v západní Evropě – cca. 3 %. Příští rok se ovšem očekávají nižší hodnoty…

Nemocenskou pobírá ve všech evropských zemích zaměstnanec, kterého uznal lékař dočasně neschopným k výkonu své práce pro nemoc či úraz. Poskytuje se za kalendářní dny. Pro její vznik není předepsána žádná čekací doba a proto ve všech zemích má zaměstnanec nárok na nemocenskou ihned po vzniku pracovního poměru.

Nejvyšší nemocenská je v Lucembursku, Dánsku a Norsku

Nejvyšší nemocenská (ve výši 100 % průměrného příjmu občana) je v Lucembursku, Dánsku a Norsku. Nemocenskou v plné výši dostávají občané v těchto zemích při všech druzích nemocí či úrazů. Ve většině evropských zemích jsou do systému nemocenské zapojeni i zaměstnavatelé – tento systém bude v Česku platit příští rok, kdy vstoupí v platnost zákon 187/2006 Sb. v platném znění. Prvních 14 dní budou nemocenské dávky vyplácet zaměstnavatelé. V Česku činí nemocenská (od července):

• 60 % - od 1. do 30. kalendářního dne neschopnosti
• 66 % - od 31. do 60. kalendářního dne pracovní neschopnosti
• 72 % - od 61. kalendářního dne pracovní neschopnosti

Částka denního vyměřovacího základu zjištěná z rozhodného období se redukuje tak, že do částky 550 Kč se počítá 90 %, z částky nad 550 Kč do 790 Kč se počítá 60 % a k částce nad 790 Kč se nepřihlíží.  Vyměřovací základ je úhrn příjmů zaměstnance (je totožný s vyměřovacím základem na pojistné na sociální zabezpečení) za předchozích 12 kalendářních měsíců před měsícem, v němž vznikl nárok na nemocenskou. Nemocenská se poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku (jsou možné výjimky). Maximální výše nemocenské v Česku tedy je 11 520 Kč. Maximální hranice nemocenské jsou nastaveny ve všech evropských zemích.

Být nemocný? Zvýšení platu v nedohlednu…

Zapojení zaměstnavatelů na výplatě nemocenské funguje v některých  evropských zemích řadu let. V   době pracovní neschopnosti  po vymezenou dobu platí zaměstnanci mzdu  či doplatek do výše plné mzdy nebo její části. Tento systém ještě zvyšuje firmám náklady. Zaměstnavatelé tak  nemají zájem zaměstnávat občany, kteří jsou pravidelně  nemocní, protože jednak v daném období nepracují a ještě jim musí vyplácet nemocenské dávky. Tímto opatřením zaměstnavatelé snižují nemocnost různými motivačními opatřeními a zvýhodňováním zaměstnanců s nízkou mírou nemocnosti. Např. v Dánsku a Španělsku zaměstnavatelé dokonce vyplácejí a poskytují celé nemocenské dávky. Např. v Portugalsku a Irsku naopak neposkytují zaměstnavatelé mzdu ani nemocenské. Délka výplaty mzdy nebo nemocenského zaměstnavatelem se pohybuje od několika dní až po rok (např. Německo 6 týdnů, Rakousko 6-12 týdnů, Nizozemí dokonce celý rok). V Řecku a Švédsku pobírají zaměstnanci rozdíl mezi nemocenským a mzdou od svého zaměstnavatele.

Podléhá nemocenská dani z příjmů?

Ve většině evropských zemích podléhá nemocenská dani z příjmů fyzických osob stejně jako mzda či plat. Výjimku tvoří pouze několik málo zemí (Česko, Německo, Slovensko, Portugalsko a Kypr), kde jsou nemocenské dávky vypláceny již  „čisté“ a nepodléhají tedy zdanění. Z tohoto důvodu jsou nemocenské dávky v těchto zemích o něco vyšší (při stejné procentní sazbě).

Vybrané evropské země:

• Belgie
  Zaměstnavatelé platí zaměstnanci mzdu po dobu prvních  30 dní jeho nemoci. Její výše  závisí na pracovním zařazení  zaměstnance.  Manuální zaměstnanci mají právo na mzdu 1-7 den ve výši 100 %, 8-14 den ve výši 60 %, 15-30 den již dostávají pouze doplňkový příspěvek (pořád je vyšší než nemocenské dávky vyplácené sociální institucí). Nemanuální zaměstnanci mají právo na plat ve výši 100 % po celých 30 dní pracovní neschopnosti. Při nemoci delší než 30 dní dostává zaměstnanec již pouze nemocenské dávky od příslušné sociální instituce ve výši  55 % jeho průměrného příjmu. Nemocenská je pobírána maximálně po dobu jednoho roku, potom již má občan nárok na invalidní důchod.
• Dánsko
  První dva týdny platí zaměstnanci nemocenské zaměstnavatel bez náhrady této mzdy od sociálního úřadu.  Zaměstnanec musí ovšem pracovat před nemocí pro zaměstnavatele minimálně 8 týdnů a musí včas nahlásit pracovní neschopnost z důvodu nemoci. Při nemoci delší než 2 týdny dostává zaměstnavatel refundaci  nemocenského od  příslušného sociálního úřadu. Jestliže občan řádně platil příspěvky do fondu, pobírá po dobu nemocenské 100 % svého průměrného příjmu za uplynulé čtvrtletí. Nemocenská je pobírána maximálně po dobu 52 týdnů během posledních 18 měsíců, potom již má občan nárok na invalidní důchod.
• Finsko
  Výše nemocenské závisí na výši dosahovaného příjmu občana (jsou stanovena pásma). Je zavedena klouzavá sazba od 25 % do 70 % z průměrného příjmu za posledních 43 týdnů. Nemocenská je pobírána maximálně po dobu jednoho roku, potom již má občan nárok na invalidní důchod. Nemocenskou dostává zaměstnanec od prvního dne nemoci od instituce sociálního pojištění. Zaměstnavatelé však musí ve Finsku platit při nemoci zaměstnanci mzdu, kterou platí minimálně po dobu 9 dní  ve výši 50 %. V mnoha případech je to však více, neboť ve Finsku hrají významnou úlohu kolektivní smlouvy.
• Francie
  Nemocenská činí 50 % průměrného příjmu za uplynulý rok. Od 31. dne činí nemocenská již 66,66 %.  Nemocenská je pobírána maximálně po dobu jednoho roku, potom již má občan nárok na invalidní důchod. Při nemoci dostává zaměstnanec nemocenské od sociální instituce. Zaměstnavatelé po dobu nemoci vyplácí zaměstnanci mzdu ve výši 40 % jeho průměrné mzdy.
• Lucembursko
  Po dobu nemoci dostává občan dávky nemocenské ve výši 100 % svého průměrného příjmu za poslední 3 měsíce. Nemocenská je však poskytována nejdéle po dobu 52 týdnů, potom již má občan nárok na invalidní důchod. Zaměstnanci dostávají nemocenské od sociální instituce. Zaměstnavatelé platí mzdu jen pro nemanuální zaměstnance v soukromém sektoru. Mzda jim náleží ve výši 100 % v měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla, a další tři následující měsíce.
• Německo
  Na zajištění zaměstnanců pro případ nemoci se podílejí zaměstnavatelé a příslušné sociální instituce. Po dobu prvních 6 týdnů platí  zaměstnavatel  mzdu  výši 100 %, potom dostává zaměstnanec již pouze nemocenské od sociální instituce. Výše nemocenské činí 70 % z průměrného příjmu občana za uplynulých 52 týdnů. Nejdéle je však nemocenská poskytována po dobu 78 týdnů během 3 let.
• Rakousko
  Zaměstnavatel platí zaměstnanci mzdu ve výši 100 % po dobu 6 – 12 týdnů (dle délky zaměstnání).  Poté vyplácí 50 % mzdy po dobu 4 týdnů, během těchto čtyř týdnů  má zaměstnanec nárok rovněž na nemocenskou v poloviční výši (tj. 25 %), celkem tedy dostává 75 % příjmu. Při  delší nemoci  dostává zaměstnanec již pouze nemocenské dávky od příslušné sociální instituce. Výše nemocenské vyplácené příslušnou sociální institucí činí 50%  průměrné mzdy občana za uplynulých 12 měsíců. Nemocenská je poskytována maximálně po dobu jednoho roku, potom již má občan nárok na invalidní důchod. 
• Španělsko
  Nemocenské od 4. do  15. dne nemoci dostává zaměstnanec od svého zaměstnavatele ve výši 60 % jeho průměrné mzdy, zaměstnavatel neobdrží refundaci od příslušné sociální instituce.  Při  delší nemoci  je zaměstnavateli mzda refundována příslušnou sociální institucí. Prvních 20 dní je nemocenská vyplácena ve výši 60 % (posledních 5 dní je vyplácená příslušnou sociální institucí), potom ve výši 75 % z průměrného příjmu za posledních 6 měsíců. Nemocenská je poskytována nejdéle po dobu 52 týdnů, potom již má občan nárok na invalidní důchod.  

Prameny:

• Zákon č. 54/1956 o nemocenském pojištění  v platném znění ve pozdějších předpisů souvisejících a prováděcích
• Zákon č. 187/2006
• „Sozial Kompass Europa“, Herausgeber: Bundesministerium fur Gesundheit und soziale Sicherung – Bundesrepublik Deutschland