Proč došlo ke krachu záložen ?

Bezpečnost vkladů v úvěrních družstvech byla diskutována ji od samotného schválení zákona. Nyní se vedou diskuse zda je příčinou krachu záložen nedokonalá legislativa nebo selhání lidského faktoru. Pravdou je, že některé záložny zkrachovaly z důvodů riskantních operací, které se nepovedly, některé z důvodů úvěrových podvodů a jiné díky ztrátě důvěry členů v úvěrové družstevnictví.
Zákon, který byl vytvořen totiž počítal s úvěrovými družstvy, tak jak fungovala v dřívějších dobách. Měly to být malé instituce, kde by se členové znaly a hospodařili společně se svými penězi. Vznikat měli především na vesnicích a menších městech, kde by částečně nahradili banky, které jsou tam méně dostupné. Avšak místo malých družstevních záložen vznikali velké kolosy s velkým počtem členů a nepřehledným hospodařením.
Dalším faktorem jsou podezřele vysoké úroky, které se pohybovaly i přes 15 % na jeden rok. Což je příliš i na záložny, které mohou ze svého zisku přispívat svým členům prostřednictví úrokové dotace a jejich provoz je levnější než provoz bank. Navíc nemají zase tolik možností, jak investovat, dokonce jich mají méně než banky. Můžou poskytovat úvěry svým členům, ukládat vklady u bank, nakupovat státní dluhopisy, komunální obligace a hypoteční zástavní listy. Z výčtu možností investic je zřejmé, že záložny nemůžou dosahovat obrovských výnosů, které slibovaly. Avšak jejich hlavním lákadlem na členy byly právě ty vysoké úroky.
Určitý čas sice mohly dosahovat docela vysokých výnosů, ale časem, aby splnily, co slíbily, musely sáhnout k riskantním operacím, u nichž pochopitelně hrozí nebezpečí ztráty kapitálu. Mezi tyto činnosti patřilo právě založení nějakého podniku za účelem podnikání, kam záložna vložila svůj podíl. Sama totiž podnikat nesměla. Zde se také projevil právě lidský faktor, neboť založené společnosti mnohdy zkrachovaly nebo se dostali do velkých peněžních potíží.
Dalším důvodem je nedostatečná kontrola Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, kterých se na trhu vyrojila spousta a úřad nestačil pravidelně a důsledně kontrolovat jejich hospodaření. Úřad totiž nedosahoval potřebného množství zaměstnanců, a tak kontroloval spíše ty největší záložny a ty menší jen občas.
Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech byl sice několikrát novelizován, ale stále je poměrně jednoduché založit kampeličku. Stačí 30 osob a minimální základní jmění 500.000 korun. Můžeme jen doufat, že se lidé již poučili a neskočí jen na vysoké úroky.