V letech 1999 až 2007 poklesla odsouhlasená průměrná normální týdenní pracovní doba v 15 původních zemích EU a v Norsku pouze slabě z 38,6 na 37,8 hodiny. K výraznějšímu snížení došlo v Lucembursku (jedna hodina), Velké Británii (1,1 hodiny), Portugalsku (1,2 hodiny), Švédsku (2,5 hodiny) a nejvíce díky legislativě ve Francii (čtyři hodiny).
Od roku 2003, kdy jsou k dispozici údaje v nových členských státech, zůstal 40hodinový pracovní týden ve většině těchto států standardem. Výjimkou jsou Kypr, Česká republika a Slovensko, kde se odsouhlasené hodiny více přibližují průměru původní "patnáctky". Slovensko je jedinou zemí mezi novými členskými státy EU, kde se v posledních několika letech výrazně snížila pracovní doba.
V celé EU je nejvyšší počet hodin za týden skutečně odpracovaných zaměstnanci na plný pracovní úvazek v hlavním zaměstnání v Bulharsku, Rumunsku a ve Velké Británii. Naopak nejnižší je ve Francii, Itálii a v Dánsku. Celkem deset z 12 nových členských států hlásí skutečně odpracované hodiny na vyšší úrovni, než je průměr celé EU 27, ve srovnání s pouhými třemi státy z původní patnáctky.
Zpráva potvrdila, že průměrný počet plně placených svátků v Evropě činí 25,2 dne ročně. Průměr v EU15 a v Norsku je 26,7 dne s velkým rozdílem mezi Švédskem se 33 dny a Řeckem, kde je to 23 dnů. Čísla z nových členských států jsou k dispozici pouze za Bulharsko, Kypr, ČR, Estonsko, Rumunsko a Slovensko, kde je roční průměr 21,9 dne placeného volna.