Rais: Neexistuje lepší investice, než do vzdělání

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo Bílou knihu terciárního vzdělávání, která by se měla stát východiskem pro reformu českého vysokého školství. V současné době probíhá veřejná diskuse k první verzi Bílé knihy terciárního vzdělávání, která byla představena dne 12. května 2008. Kromě jiných aspektů řeší i velmi citlivou otázku zavedení školného na vysokých školách v ČR.

Vážený pane profesore, první otázka je na snadě, jaký je Váš postoj k zavedení školného na českých vysokých školách?
Stručně řečeno - souhlasím se školným, které nebude diskriminační pro sociálně slabší studenty. Pokud bude školné, pak studenti mohou vyžadovat také podstatně kvalitnější výkony učitelů než doposud. Srovnejte úroveň placených zahraničních studií typu MBA (popř. LLM, MPA, BaHons, atd.), které jsou převzaty od zahraničních univerzit a z kterých naše školy odvádí licenční poplatky, s obdobnými českými magisterskými nebo bakalářskými studii. Okamžitě vidíte ten rozdíl ve výuce - menší skupiny posluchačů, individuální přístup učitele, týmové projekty v praxi, atd.

Současnému systému terciárního vzdělávání je mimo jiné vytýkáno podfinancování a dominantní závislost na veřejných zdrojích. Co si o tom myslíte? Je třeba více financí vysokým školám a je případně zavedení školného tou správnou cestou?
Zavedení školného a trvalé podfinancování univerzit jsou dvě relativně samostatné oblasti. Prakticky téměř nikde ve světě nejsou veřejné vysoké školy financovány pouze ze školného. Jednoznačně je třeba více financí vysokým školám, samozřejmě je potřeba provést audit popř. určitou kontrolu jak je s finančními prostředky zacházeno. Každý ústav na univerzitě si může rozhodnout zda sníží počet učitelů a ušetřené finance si rozdělí mezi pedagogy nebo zda nabere velký počet učitelů, kteří budou pracovat za tarifní platy, které jsou často pod úrovní průměrného platu v republice. Od toho jsou zejména akademické senáty, které by měly kontrolovat vytížení jednotlivců na univerzitách, protože senáty fakticky rozhodují o dělení finančních prostředků na univerzitě.

Podívejme se jak probíhalo rozdělování neinvestičních finančních prostředků vloni nebo letošní rok. Na univerzity byl přijat určitý počet posluchačů a pak nám bylo sděleno, že na ně nejsou dostatečné finanční prostředky*). Tyto pak byly hledány dodatečně panem předsedou vlády v rámci finančního rozpočtu vlády. U našich sousedů (např. v Rakousku) má každá univerzita dlouholetou smlouvu se státem, která ji zaručuje financování předem vyjednaného počtu posluchačů.

S rozdělováním finančních prostředků státního rozpočtu z úrovně MŠMT je spojen typicky český problém, a tím je rovnostářství. Každá univerzita (resp. fakulta), ať špičková nebo podprůměrná, dostává stejné finanční prostředky na studenta určitého studijního programu. Domnívám se, že je potřeba nejprve definovat systém hodnocení univerzit (resp. fakult), rozdělit posuzované instituce do několika kategorií podle zcela konkrétních výsledků (výzkumných, pedagogických, mezinárodních, uplatnění absolventů a dalších) za posledních několik let a teprve na základě tohoto rozdělení následně přidělovat finanční prostředky.

*) Představte si absurdní situaci v podniku, který na základě objednávky nakoupí materiál na výrobu, přijme nové zaměstnance, instaluje nové stroje, vyrobí výrobek a pak mu odběratel oznámí, že část jeho výrobků zaplatí a část odebere zadarmo, protože nemá další finanční prostředky. A žádný další odběratel vašich výrobků na trhu není.

Někteří odborníci si myslí, že problém není ani tak ve výši financí, jako v efektivním hospodaření s nimi. Jaký je Váš názor?
Jak jsem již dříve uvedl, domnívám se, že je potřeba mít dlouhodobé smlouvy mezi univerzitou a státem ohledně financování studentů univerzity. Každá z účastněných stran musí vědět dopředu co za příslušný výkon a za konkrétní finance dostane. Otázka efektivního hospodaření univerzit (a jejich jednotlivých součástí) je samozřejmě správná. Univerzita je – z hlediska finančních toků – obyčejný podnik a lze na ni uplatnit řadu známých manažerských přístupů (zejména procesní přístupy). V podniku generální ředitel nese zodpovědnost za chod celého podniku a má tomu odpovídající pravomoc. Rektor každé univerzity má 100% zodpovědnost ze zákona za chod univerzity a rozhodovací pravomoc má minimální. V případě VUT rektor nese zodpovědnost za cca 2 miliardy korun a přímou rozhodovací pravomoc má za několik desítek milionů. Samozřejmě, že mohu dělat změny na rektorátě, zásahy rektora do hospodaření a do provozu fakult jsou již značně problematické.

Chcete li zefektivnit hospodaření univerzit, je nutné mít profesionální tým manažerů na celé univerzitě (lze jej samozřejmě vychovat z vlastních zdrojů), musí být v souladu rozhodovací pravomoci a zodpovědnost na každém stupni řízení, řízení univerzity musí být nezávislé na zájmech nejrůznějších zájmových skupin, kteří se často rekrutují z fakultní úrovně, atd. Bylo by vhodné změnit obsah některých paragrafů vysokoškolského zákona (např. par. 23, par.24, atd.).

Hypotéza o neefektivním hospodaření univerzit může být zneužita proti univerzitám – ve smyslu, že je zbytečné finančně podporovat univerzity. Za poslední tři roky nám stát nejenom nenavýšil finanční příspěvek na studenta, ale reálně jej dokonce snížil. A to vůbec nehovořím o každoroční inflaci, která je letos mezi 6-7 procenty.

Hovoří se o modelu, jaký je uplatněn například v Austrálii. Jedná se o model odloženého školného, tj. student má možnost školné a další náklady se studiem spojené hradit z úvěru, který je možno splácet, jakmile dostuduje a v zaměstnání dosahuje určité hranice příjmů. Co si myslíte o tomto modelu?
Neznám tento model detailně, myslím si, že se lze poučit i z evropských zemí. Často studentům říkám, že investice do vzdělání jsme vždy považoval za nejlepší investice, které jsem v životě udělal. Z tohoto pohledu nemám problém s tím, že mladý člověk po nástupu do zaměstnání bude splácet úvěr. Spíše jde o konkrétní podmínky úvěru, o možnosti odložení splátek, atd.

Školné považuji za mediálně zajímavé téma (viz i vaše otázky).

Kdyby však politici věnovali tolik pozornosti a energie problematice financování univerzit, kvalitě univerzit, změně stávajícího vysokoškolského zákona, který má evidentně řadu nedostatků, tak, jako dnes se věnují problematice školného, myslím, že by to bylo daleko užitečnější. Ale to by většina z nich musela problematiku univerzitního života znát do podstatně větší hloubky, proto je lepší se hádat o školném - tomu „rozumí“ každý.

Nebo preferujete případně jiný způsob? Objevují se názory, které odsuzují myšlenku, že by absolvent VŠ vstupoval po studiích do života s dluhem v řádu statisíců. Nebude to pro člověka silně demotivující, pokud si nemůže dovolit financovat studium z vlastních zdrojů?
Podívejte se kolem sebe a do historie, kolik velikánů, které vyšli ze sociálně slabých rodin se stalo vůdčími osobnostmi v průmyslu, v kultuře, ve společnosti.

Máte problémy s dluhy absolventů VŠ, ale jejich leasingové nákupy, nákupy na dluh, jejich hypotéky, atd. - to vám nevadí? Obecně nelze říci, že dluhy jsou špatné, naopak také nelze říci, že se má každý zadlužit. Záleží na zcela konkrétních smlouvách s bankou, záleží na výši úvěru, na podmínkách splátek, atd. a je na každém jedinci, aby se rozhodl zda se chce zadlužit, kolik a jakou investici si za ni pořídí. Znovu opakuji, neexistuje lepší investice než investice do vzdělání (či do vlastního zdraví).

Také se uvažuje, že z veřejných prostředků budou dotovány současně jak soukromé vysoké školy, tak i ty veřejné. Přitom dalším zdrojem financování bude právě školné. Jak vnímáte tuto zásadní změnu?
Soukromé vysoké školy vstupovaly na trh za definovaných podmínek, kde o jejich financování z veřejných prostředků nebyla řeč. Řada těchto škol je dnes akciovou společností či společností s ručením omezeným, jsou to podnikatelské subjekty zřízené za účelem tvorby zisku. Nevím, proč by měl stát těmto podnikatelským subjektům finančně pomáhat. Samozřejmě existují soukromé školy, které nebyly zřízeny za účelem tvorby zisku, tam je situace jiná.

V situaci, kdy vládní garnitura není schopna financovat univerzity a stát se stává fiktivním „dlužníkem“ vůči univerzitám, se domnívám, že diskutovat o financování soukromých škol je předčasné. Jestli je stát chce financovat, tak by měl v prvé řadě splnit finanční závazky vůči univerzitám, které (ze zákona) zřídil.

V České republice přetrvává poměrně nízká míra úspěšného dokončování studií. Jak na Vás působí fakt, že co do počtu studentů VŠ figuruje ČR v rámci zemí OECD na předních příčkách, zatímco počtem vysokoškolských absolventů je ČR silně podprůměrná? Jak je na tom v tomto ohledu Vysoké učení technické v Brně?
Zejména při přechodu mezi prvním a druhým ročníkem bakalářského studia v průměru „odpadne“ asi 20%-25% posluchačů (v závislosti na konkrétní fakultě). Snažíme se s těmito posluchači pracovat, protože řada z nich nezvládla přechod ze středoškolského způsobu výuky na vysokoškolský. Část těchto neúspěšných posluchačů však doplácí i na úroveň výuky středních škol.

Na Vámi uvedený názor se dá samozřejmě pohlížet nejrůznější optikou - nízký počet absolventů je dán kvalitou a vysokými nároky studia na českých univerzitách, atd.

Myslíte si, že zavedení školného by mohlo eliminovat fakt uvedený v předchozí otázce? Přispěje případně tato změna dle Vašeho názoru ke zkvalitnění výuky?
Jak jsem již dříve řekl, školné musí přispět ke zkvalitnění výuky - podívejte se na úroveň anglických škol, podívejte se na zahraniční placená studia, která jsou uskutečňována na českých univerzitách a vysokých školách. A jak se umísťují v prestižních mezinárodních hodnocení české a anglické školy? Ale to je spojeno s financováním univerzit jako celku, to není spojeno jenom se školným.

Zavedení plošného školného je vize současné vlády. Opozice pracuje na takzvané Zelené knize. V jejím návrhu se hovoří o penalizačních poplatcích pro vysokoškoláky, kteří mají horší prospěch a častěji opakují zkoušky. Co si myslíte o této myšlence?
Nemyslím si , že by penalizační poplatky přispěly ke kvalitě výuky, spíše povedou ke zvýšení administrativy, o kterou na univerzitách nestojíme.

Vážený pane profesore, otázka na závěr. Dá se očekávat, že případným zavedením školného bude plynout do rozpočtu vysokých škol větší objem finančních prostředků. Jaké máte Vy a potažmo VUT v Brně jako takové vize budoucího rozvoje, ať už školné bude či ne?
Nemyslím si, že by případné školné zachránilo deficit ve financování univerzit. Pokud politici a manažeři, kteří rozhodují o finančních tocích, se budou dívat na finanční přerozdělování z pohledu svých osobních či stranických krátkodobých zájmů, tak jak to často vidíme, školné opět více či méně „sublimuje“ v rozpočtu státu, popř. ministerstva. Je nutné, aby byla shoda o rozvoji univerzitního školství mezi většinou politiků na několik desítek let dopředu a samozřejmě aby současně byl vyvolán tlak na efektivní hospodaření univerzit, což mimo jiné znamená profesionalizaci managementu univerzit, posílení role správních rad, podnikatelské chování univerzit, vznik spin off firem, těsnější spolupráci technických univerzit s podniky, atd. Ale to si můžete přečíst v řadě knih o managementu podniků (a z podstatné části též i ve Vámi zmiňované Bílé knize terciárního vzdělávání).

Děkuji za rozhovor,

Lukáš Pololáník, Finance.cz

prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, rektor Vysokého učení technického v Brně. Působil 6 let jako děkan Fakulty podnikatelské VUT a zastával i jiné akademické funkce. V létech 1992-1995 byl vyškolen lektorem MBA studií na Nottingham Trent University ve Velké Britanii a od té doby nepřetržitě organizuje a přednáší MBA na VUT v Brně. Prof. Karel Rais dlouhodobě poskytuje konzultační činnost pro řadu strojírenských a elektrotechnických podniků. Je autorem či spoluautorem 21 skript a je spoluautorem 9 monografií. Je spoluautorem monografie Řízení rizik, která byla v roce 2003 vyhlášena jako nejlepší ekonomické dílo vydavatelství GRADA Publishing. Celkový počet jeho publikačních aktivit se pohybuje kolem 150 nejrůznějších vědeckých a odborných titulů. Ve funkci rektora VUT v Brně působí od 1. 2. 2006, je v pořadí 51. rektorem VUT v Brně.