Ke dni 7. 9. 2001 začala platit novela zákona o bankách. Její hlavní novinkou je zvýšení maximálního limitu, který je vyplacen klientovi v případě krachu banky. Ve všech bankách je totiž pojištěno 90 % všech vkladů klienta. Dosud však klientovi mohlo být vyplaceno maximálně 400.000 Kč, i když devadesát procent jeho vkladu tvořila větší částka.
Nyní je tomu od začátku září jinak. Platí, že vklady jsou stále pojištěny 90 %, ale maximální částka, která může být klientovi vyplacena je 25.000 EUR čili asi 850.000 korun. Přesný přepočet je zajištěn podle kurzu ČNB v den, kdy je Fondu pojištění vkladů podáno hlášení od ČNB, že příslušná banka není schopna vyplatit všechny vklady. Klient tedy dostane až dvakrát více ze svých vkladů, když banka zkrachuje, než tomu tak bylo v minulých letech.
Méně známá je věc, že se banky mohou vzájemně informovat o bankovním spojení, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není bankou.
Majetkový podíl na této právnické osobě však mohou mít pouze banky, které jsou povinny zajistit, že tato právnická osoba bude zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím. Banka též musí k získaným údajům o klientech jiné banky přistupovat tak, jako by šlo o údaje o jejich vlastních klientech.
Tento bod je velice důležitý, protože bez něho stále nemohl začít platit úvěrový registr pro fyzické osoby, který již několik bank připravuje. A také úvěrový registr pro právnické osoby, který má již Česká národní banka připravený a začátkem roku chystá jeho spuštění.