Studie: Skladování CO2 pod zemí bude komerčně využitelné od 2030

EU počítá s tím, že do roku 2015 by v Evropě mělo vzniknout celkem 12 ukázkových a testovacích projektů. V roce 2030 by mělo být podle některých odhadů v provozu zhruba stovka elektráren, které zachytávání a ukládání skleníkového plynu umožní. "Počítáme s tím, že vybudování takové elektrárny, která umožní zachytávání emisí CO2 pod zemí, bude zhruba dvakrát až třikrát dražší, než klasická elektrárna," řekl novinářům britský europoslanec Chris Davies, který má v parlamentu na starosti právě tuto problematiku.

Studie McKinsey&Company počítá s tím, že v první fázi se náklady na zachycení tuny emisí budou pohybovat mezi 60 až 90 eury na tunu (asi 1440 až 2200 korun). V případě, že půjde o elektrárnu o výkonu 300 megawatt (MW), náklady mohou vyrůst až na 1,1 miliardy eur, tedy o něco více než 24 miliard korun. Pro srovnání elektrárna Prunéřov má výkon 1000 MW.

ČEZ plánuje výstavbu technologií na zachytávání a ukládání oxidu uhličitého pod zem ve dvou lokalitách, v Hodoníně a v severních Čechách. V severních Čechách připadá v úvahu lokalita Ledvice, kde se plánuje výstavba nových hnědouhelných bloků. "Je jasné, že to nemůže být komerční projekt," řekl obchodní ředitel ČEZ Alan Svoboda s tím, že původně se uvažovalo o tom, že celý projekt by se zaplatil z prodeje volných emisních jednotek, které zbudou České republice.

Podle Svobody se však v Evropské unii uvažovalo, že by vybudování testovacích "jednotek" zaplatili sami zřizovatelé, v českém případě tedy ČEZ. Svoboda ani další šéfové evropských energetických firem však tento postup nepovažují za možný. V současnosti je tak ve hře několik variant, z nichž jedinou konkrétní zatím představil Evropský parlament.

Europoslanci za nejlepší způsob považují využití strategických rezerv emisních povolenek. Takto by prý bylo možné shromáždit více než deset miliard eur (240 miliard Kč). Otázkou zůstává jak na tento návrh budou reagovat Evropská komise a členské státy. Jediným krokem komise je zatím oznámení, že bude tolerantnější k poskytování státní pomoci právě na takové projekty.

"Já osobně bych byl pro to, aby se projekty zaplatily z unijního rozpočtu," dodal eurokomisař pro energetiku Andris Piebalgs. Sám však pro tuto myšlenku nevidí žádnou podporu.

Studie McKinsey&Company počítá s tím, že v roce 2030 by měly náklady na zachycení jedné tuny emisí činit 30 až 45 eur (720 až 1080 korun), což prý činí celý projekt komerčně zajímavým a náklady jsou srovnatelné s nákupem emisních povolenek.

Další neznámou je postoj ekologických aktivistů. Ti zatím skladování emisí oxidu uhličitého pod zem kritizují.