Fiala: Dobré vzdělání a kvalitní výzkum jsou drahé...

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo Bílou knihu terciárního vzdělávání, která by se měla stát východiskem pro reformu českého vysokého školství. V současné době probíhá veřejná diskuse k první verzi Bílé knihy terciárního vzdělávání, která byla představena dne 12. května 2008. Kromě jiných aspektů řeší i velmi citlivou otázku zavedení školného na vysokých školách v ČR.

Vážený pane profesore, první otázka je na snadě, jaký je Váš postoj k zavedení školného na českých vysokých školách?
Již dlouho tvrdím, že zavedení školného je nezbytné. Neříkám to z žádných ideologických důvodů, ale proto, že finanční spoluúčast je jedním z průvodních jevů masového terciárního vzdělávání. Nestuduje již jen úzká elita, ale vysokoškolské vzdělání je umožněno a současně požadováno po širokých vrstvách společnosti; nyní již po většině populačního ročníku. Masové vysokoškolské vzdělávání však nelze nadále financovat jen z veřejných prostředků, ale je nezbytná určitá spoluúčast těch, kteří vzdělání získávají. Proto se diskuse a konkrétní kroky směrem k zavedení školného objevují v poslední době i v zemích se silným sociálním státem, kde by tato myšlenka byla ještě nedávno zcela nepředstavitelná. Této obecné tendenci se ani my nemůžeme vyhnout.

Současnému systému terciárního vzdělávání je mimo jiné vytýkáno podfinancování a dominantní závislost na veřejných zdrojích. Co si o tom myslíte? Je třeba více financí vysokým školám a je případně zavedení školného tou správnou cestou?
Dobré vzdělání a kvalitní výzkum jsou drahé a chceme-li je mít, musíme do nich investovat. Podíl prostředků HDP určený pro vysoké školy je stále v mezinárodním srovnání nízký a je nepochybně nutné veřejné prostředky dále navyšovat. Současně je potřeba vytvořit podmínky pro zvyšování soukromých financí. Školné může být jedním ze zdrojů, ale jistě ne nejvýznamnějším.

Někteří odborníci si myslí, že problém není ani tak ve výši financí, jako v efektivním hospodaření s nimi. Jaký je Váš názor?
Problémem je jak nedostatek financí, tak jejich špatná distribuce. Opravdu se někdo domnívá, že budeme mít špičkové, konkurenceschopné vzdělávací a výzkumné instituce, ale nebudeme do nich investovat tolik, jako v jiných zemích? Mohla by mě sice těšit důvěra, která je v nás vkládána, že budeme „světoví“ i bez odpovídajících finančních zdrojů, ale pokládám to spíše za neodpustitelnou naivitu. Na druhé straně je pravda, že se prostředky plýtvá, a to především proto, že systém terciárního vzdělávání a výzkumu není diferencován. Stát se dlouho tvářil, že všichni mají dělat všechno a že to dělají na stejné úrovni. A to je iluze, která vede k neefektivnímu využívání financí.

Hovoří se o modelu, jaký je uplatněn například v Austrálii. Jedná se o model odloženého školného, tj. student má možnost školné a další náklady se studiem spojené hradit z úvěru, který je možno splácet, jakmile dostuduje a v zaměstnání dosahuje určité hranice příjmů. Co si myslíte o tomto modelu?
Upřednostňuji přímé školné, placené příslušné vysoké škole během studia, samozřejmě doprovázené systémem půjček, stipendií a dalších opatření, aby nikomu momentální ekonomická situace nebránila ve studiu. Každý by měl pod kontrolou, za co platí a jakou mají jím vložené peníze hodnotu, jeho finanční spoluúčast by měla přímou a srozumitelnou vazbu na získávané vzdělávání a jeho kvalitu. Jednoduchá řešení bývají v politice z hlediska účinku a společenské akceptace zpravidla ta nejlepší, i když se jich často bojíme.

Nebo preferujete případně jiný způsob? Objevují se názory, které odsuzují myšlenku, že by absolvent VŠ vstupoval po studiích do života s dluhem v řádu statisíců. Nebude to pro člověka silně demotivující, pokud si nemůže dovolit financovat studium z vlastních zdrojů?
Domnívám se, že školné není dobře slučitelné s tak progresivním zdaněním, jaké stále v České republice máme. Vždyť řada lidí už fakticky odložené školné platí, jen se jejich peníze nevracejí zpátky do škol. Školné, stejně jako jiné formy spoluúčasti lidí na získání nějaké vyšší kvality, vyžadují snížení progrese daňové zátěže. Jinak je systém nemotivující a dlouhodobě neudržitelný.

Také se uvažuje, že z veřejných prostředků budou dotovány současně jak soukromé vysoké školy, tak i ty veřejné. Přitom dalším zdrojem financování bude právě školné. Jak vnímáte tuto zásadní změnu?
S touto změnou nesouhlasím, v mezinárodním kontextu by byla hodně neobvyklá. Soukromé vysoké školy v oblasti vzdělávání podnikají. Byly by několikanásobně zvýhodněny, protože by neměly omezení a povinnosti veřejných vysokých škol vůči společnosti, ale měly by všechny výhody, které systém nabízí. Podnikání bez rizika je vždy problematické.

V České republice přetrvává poměrně nízká míra úspěšného dokončování studií. Jak na Vás působí fakt, že co do počtu studentů VŠ figuruje ČR v rámci zemí OECD na předních příčkách, zatímco počtem vysokoškolských absolventů je ČR silně podprůměrná? Jak je na tom v tomto ohledu Masarykova univerzita v Brně?
Masarykova univerzita je nejžádanější českou vysokou školou, každý rok obdržíme více než 60 tisíc přihlášek a současně jsme spolu s uměleckými školami nevýběrovější univerzitou. Lidé, kteří se k nám dostanou, u nás chtějí studovat, proto zde není tento efekt tak silný. Zmíněný problém je především dán strukturou studijních příležitostí. Řada škol např. přijímá téměř všechny uchazeče a toho využívají studenti, kteří měli původně zájem o jiné obory, na nichž ale neuspěli. Je časté, že studia, k němuž nejsou motivováni, zanechají.

Myslíte si, že zavedení školného by mohlo eliminovat fakt uvedený v předchozí otázce? Přispěje případně tato změna dle Vašeho názoru ke zkvalitnění výuky?
Částečně snad, studenti by více zvažovali, zda investovat do studia oboru, který vlastně studovat nechtějí. Významnější efekt by však měla diferenciace typů škol, širší nabídka profesního vzdělávání a ještě důslednější strukturalizace studia.

Zavedení plošného školného je vize současné vlády. Opozice pracuje na takzvané Zelené knize. V jejím návrhu se hovoří o penalizačních poplatcích pro vysokoškoláky, kteří mají horší prospěch a častěji opakují zkoušky. Co si myslíte o této myšlence?
Kvalitní vysoké školy využívají elektronické podpory výuky, mají rozvinutý systém zkoušení a proto jim z opakovaných zkoušek nevznikají velké náklady. Považuji za vhodnější pozitivní motivaci. Studium stojí peníze, je správné, aby na něj přispěli všichni - a platit nebudou ti nejlepší, protože díky svým kvalitám získají prospěchové stipendium. To je přece z individuálního i společenského hlediska rozumnější systém.

Vážený pane profesore, otázka na závěr. Dá se očekávat, že případným zavedením školného bude plynout do rozpočtu vysokých škol větší objem finančních prostředků. Jaké máte Vy a potažmo MU v Brně jako taková vize budoucího rozvoje, ať už školné bude či ne?
Masarykova univerzita má pod mým vedením za cíl stát se prestižní evropskou vzdělávací a výzkumnou institucí. Ambice to není malá, ale máme k tomu dobré předpoklady a udělali jsme řadu kroků, které tímto směrem vedou. Kromě toho, co musíme udělat my, jsou zde ale systémové předpoklady, které musejí být naplněny. Vedle dostatku financí vkládaných do vzdělávání a výzkumu a vytvoření podmínek pro zvýšení podílu soukromých zdrojů, je to také odvaha státu diferencovat vysoké školy podle funkcí a kvality, a silně podporovat rozvoj výzkumné univerzity jako je naše. Bez toho nemůžeme uspět v mezinárodní soutěži, která - ať chceme nebo ne - je už globální. Bez silné systémové podpory žádné konkurenceschopné instituce mít nebudeme. A to by byla škoda. Prospěch bychom z nich měli všichni.

Děkuji za rozhovor,

Lukáš Pololáník, Finance.cz

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., (44) je od roku 2004 rektorem Masarykovy univerzity, předtím byl mj. děkanem Fakulty sociálních studií a ředitelem Mezinárodního politologického ústavu. Autor 14 monografií a více než 150 odborných studií publikovaných v řadě zemí. Působil a je činný v institucích zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí (např. místopředseda České konference rektorů, člen European University Council for the Jean Monnet Action), v orgánech jmenovaných vládou nebo volených parlamentem (Akreditační komise ČR, Rada Ústavu pro studium totalitních režimů, Rada pro výzkum a vývoj), je členem řady vědeckých a akademických rad veřejných i soukromých vysokých škol a výzkumných institucí.