Dosud podle ní panují mezi jednotlivými členskými státy značné rozdíly. Zatímco v Dánsku či Belgii má možnost širokopásmového připojení k internetu 100 procent obyvatel, v Rumunsku ji přes 60 procent obyvatel nemá. Ve venkovských oblastech jihovýchodoevropské země se pak k širokopásmovému internetu nemůže připojit 75 procent lidí.
Zcela dobře na tom ale podle komise nejsou ani venkovské oblasti vyspělých ekonomik, například Itálie a Německa. Na Apeninském poloostrově jde o 18 procent venkovanů, v Německu o 12 procent. V Česku se pokrytí širokopásmovým internetem podle komise pohybuje kolem 85 procent, na venkově kolem 75 procent. Celkem v Evropě nemá přístup k širokopásmovému připojení k internetu sedm procent lidí, na venkově pak dokonce 30 procent. Podíl lidí, kteří širokopásmové připojení doopravdy využívají, se pak v unii v letech 2003 až 2007 ztrojnásobil na 36 procent.
"Pozitivní je to, že širokopásmové služby jsou v osmi nejvyspělejších státech EU využívány ve vyšší míře než ve Spojených státech. Má-li však mít přístup k internetu ještě více lidí, musí možnost připojení existovat," řekla eurokomisařka pro telekomunikace Viviane Redingová.
Komise proto chce, aby širokopásmový přístup k internetu patřil mezi minimální objem služeb dostupný zákazníkům. Podle ní by tak měly být uspokojeny základní potřeby, které trh nedokáže zabezpečit. V současnosti unijní směrnice o takzvané univerzální službě z roku 2002 stanoví, že občané musejí mít možnost pevného připojení k veřejné telefonní síti a přístup k hlasovým a datovým službám této sítě, včetně připojení k internetu.
Komise, která směrnici přezkoumává každé tři roky, nyní chce, aby se univerzální služba rozšířila i na širokopásmové připojení. Vyzve proto Evropský parlament, členské státy či národní regulátory, aby o takovou úroveň základních služeb usilovali.
Podobné kroky naopak podle komise nejsou potřeba v případě mobilních telefonních sítí. Zde se o dostupnost služby všem uživatelům postaral trh, uvedla komise. Podíl lidí, kteří v unii využívají mobilní sítě, tak podle komise činí 112 procent, když řada obyvatel evropské sedmadvacítky má více než jeden mobilní telefon.