Rakouská vláda podpořila neomezené garance za bankovní vklady

Návrh byl projednán v urychleném řízení v reakci na aktuální vývoj světové finanční krize. Lidovecký ministr financí Wilhelm Molterer sice navrhoval zvýšení hranice záruk na 100.000 eur, nakonec se ale prosadil šéf sociálních demokratů (SPÖ) Werner Faymann, který trval na neomezených zárukách. Faymann byl krátce předtím pověřen prezidentem Heinzem Fischerem sestavením nové vlády.

Odstupující rakouská vláda dnešním rozhodnutím reaguje jednak na úterní doporučení Evropské komise zvýšit garance vkladů ve všech členských zemích EU na minimálně 50.000 eur, ale především na nedělní rozhodnutí Německa garantovat ve snaze o stabilizaci ekonomiky všechny soukromé vklady v bankách bez omezení jejich výše.

Molterer už několik hodin po sdělení německé kancléřky Angely Merkelové, že žádný německý občan se nemusí obávat o bezpečnost svých vkladů, oznámil, že rakouské vládě nezbývá nic jiného, než následovat Německo v ochraně úspor soukromých vkladatelů v bankách. Zopakoval sice své výhrady vůči tomuto kroku, které sdílejí i rakouští ekonomičtí odborníci, ale konstatoval, že Rakousko se musí bránit možnému odlivu peněz do Německa.

Dnešní rozhodnutí vlády, které bylo přijato po konzultacích s guvernérem národní banky Ewaldem Nowotnym a dalšími finančními experty, by mohlo mít za následek i zcela kuriózní situaci v parlamentu. Protože vláda má zájem na tom, aby zvýšení bankovních záruk vstoupilo v platnost v podobě zákona co nejdříve, nevylučuje ani opětné svolání "starého", již rozpuštěného parlamentu. V novém složení se totiž Národní rada sejde k ustavujícímu zasedání až 28. října.

Rakouští analytici označují zvýšené garance vkladů, stejně jako různé balíčky na záchranu hroutících se finančních institucí, z ekonomického hlediska za nesprávné. Poukazují například na to, že v případě skutečného krachu jsou všechny záruky bezcenné. Kritizují Německo za jednostranný postup pouhý den poté, co se Merkelová na summitu v Paříži zavázala ke koordinací opatření s ostatními účastníky.

A konečně vyjadřují obavy, že hekticky přijímaná opatření zatíží na dlouhá léta ekonomiky jednotlivých zemí a navíc povedou ke zhroucení kritérií paktu stability, která byla alespoň minimální zárukou rozpočtové discipliny. Většina expertů ale zároveň připouští, že z psychologického hlediska jde v současné situaci zřejmě o nezbytný krok.