"Žádný podnikatelský subjekt tedy nemůže užívání tohoto pojmu, aniž by byl doplněn o dostatečně rozlišující prvky, vyhradit prostřednictvím známkoprávní ochrany výlučně pro sebe," uvedl soudce správního soudu Zdeněk Kühn.
Přihlašovaná ochranná známka by musela kromě označení druhu výrobku, tedy pražské šunky, obsahovat ještě další zřetelné a dominantní prvky, které by produkt odlišily od uzenin jiných výrobců.
Nejvyšší správní soud zkoumal spor Masny Studená a jistého podnikatele, který si chtěl na Úřadě průmyslového vlastnictví přihlásit ochrannou známku PS pražská šunka. Žádal také o zápis stejné značky v italštině, angličtině a němčině. Masna Studená proti zápisu známek protestovala, ale úřad její námitky neuznal.
Do případu pak vstoupil Městský soud v Praze, který zrušil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví. Nejvyšší správní soud sice nyní nařídil městskému soudu, aby kauzu zkoumal znovu, ale důvodem je nedostatečné a nesrozumitelné odůvodnění.
Pražská šunka se podle různých internetových stránek o gastronomii vyrábí od 19. století. Jedním z tajemství její přípravy je to, že se lehká vepřová kýta nechává uležet vcelku. Po několikatýdenním zrání v láku se kýta udí a zlehka vaří. Nejznámějším výrobcem pražské šunky býval Antonín Chmel, který měl v 19. století firmu v Praze nad Nuselskými schody.