Hedgeové fondy jsou kvůli krizi v těžkých ztrátách

Letos zatím průměrná ztráta hedgeových fondů dosahuje podle výzkumné agentury Hedge Fund Research (HFR) téměř 20 procent, z toho nejvíce ztrácí fondy zaměřené na využívání cenových anomálií u firemních dluhopisů, kde to je drtivých 46 procent. Znamená to nejhorší vývoj od roku 1990, kdy HFR začala tyto údaje shromažďovat; září, kdy propukla vrcholná fáze finanční krize, bylo podle šéfů velkých fondů zdaleka nejhorším měsícem vůbec.

Hedgeové fondy se dosud pyšnily tím, že dokážou investorům vydělat v prakticky jakékoli situaci na trhu. Do ztráty odvětví nespadlo ani v roce 1998, kdy zkrachoval obří hedgeový fond Long-Term Capital Management, ani v letech 2001 a 2002, kdy splaskla bublina internetových akcií a americký akciový trh ztratil asi třetinu hodnoty. Celkový koš akcií, dluhopisů a komodit sice letos vykazuje ještě vyšší pokles o 22 procent, pro hedgeové fondy to však žádná útěcha není, protože většina z nich slibuje investorům zisky v každé situaci.

Tentokrát je situace jiná a trend expanze hedgeových fondů se prudce obrací. Mezi lety 1990 a 2007 vzrostla aktiva v odvětví skoro padesátinásobně na téměř dva biliony dolarů. Nyní však z fondů v panice ze ztrát klienti stahují peníze a šéfové fondů předpovídají pokles aktiv o 30-40 procent. Počet fondů může z loňských více než 7000 podle správců spadnout asi o polovinu.

Hedgeové fondy doplácejí zčásti na to, že, podobně jako jiní investoři, vložili hodně peněz do "toxických" aktiv spojených s americkým hypotečním trhem, které celou krizi spustily. To je nutí rozprodávat aktiva, což tlačí ceny akcií a dalších aktiv dolů, a tím zvyšuje ztráty celého odvětví. To je podle týdeníku typické pro finanční nákazu, kterou nyní finanční sektor trpí.

Mluví se také o tom, že se fondům ztěžuje přístup k úvěrům od investičních bank, s nimiž úzce spolupracují, podle Economistu to však příliš neplatí. Hedgeové fondy totiž nemají jako celek vůbec nijak vysoký poměr aktiv k vlastnímu kapitálu, jak se traduje, a většině fondů banky přístup k úvěrům neztížily.

Příčiny ztrát fondů je proto nutné hledat jinde. Fondům přitížilo například to, že regulační úřady v řadě vyspělých zemí po zářijovém bankrotu banky Lehman Brothers zakázaly prodávat nakrátko akcie finančních firem, což omezilo možnosti vydělat na poklesu akcií. Skutečně hlavní příčinu nebývalého propadu hedgeových fondů však vidí Economist v hromadném odchodu jejich vlastních klientů; to je vlastně důsledkem minulého úspěchu a expanze fondů.

S prudkou expanzí hedgeových fondů se jejich klientská základna, kde původně figurovali hlavně velmi bohatí a poměrně loajální jednotlivci, výrazně rozšířila a začala zahrnovat různé instituce, fondy fondů i "pouze zámožné" jednotlivce. Podíl těchto nových klientů na celkových aktivech fondů vzrostl na více než 40 procent z pouhých pěti procent v roce 1990.

Noví klienti však s sebou přinesli zvýšenou nervozitu z možných ztrát, což se silně projevuje právě v této krizi. Náhle velká část investorů chce své peníze zpět, a fondy musí prodávat aktiva, což žene ceny dolů. V září klienti stáhli od hedgeových fondů rekordních 40 miliard dolarů, tedy dvě procenta všech spravovaných peněz.

Jak by mohlo odvětví v nejbližší budoucnosti dopadnout, naznačuje podle Economistu krize před 40 lety, kdy hedgeové fondy zažily poslední pád. Aktiva 28 největších amerických hedgeových fondů se v letech 1968 až 1970 snížila o dvě třetiny, a i když z toho nakonec vzešly hvězdy jako George Soros nebo Michael Steinhardt, celé odvětví zažilo těžký šok.

Nyní je pravděpodobný další hromadný odchod klientů, a odvětví tak zažije ztráty, jež neunesou zejména menší fondy, které početně převládají. Bude tak zřejmě nastolen trend rozsáhlé koncentrace odvětví do velkých fondů.

Důležitý pro osud hedgeových fondů bude i přístup politiků. Vzhledem k volné regulaci a bohatství jejich klientů jsou tyto instituce snadným politickým cílem. Italský ministr financí je například označil za "absolutně šílené organizace". Podle Economistu však fondy k této krizi nijak výrazně nepřispěly a na seznamu institucí ohrožujících finanční systém stojí velmi nízko.

Pokud mají přeživší fondy dlouhodobě prosperovat, musí vyřešit strukturální nedostatky, které krize obnažila. To znamená, že by měly omezit riziko svého ohrožení finančními nákazami a zajistit si i jiné zdroje financování než krátkodobé úvěry od investičních bank. Především však musí zbavit klienty představy, že budou mít výjimečné výnosy a zároveň budou moci stahovat své peníze, kdy budou chtít, uvádí týdeník.

Termín "hedged fund" čili zajištěný fond razil finančník Alfred Winslow Jones; ten již v roce 1949 založil fond, který zároveň kupoval i nakrátko prodával akcie, čímž snižoval citlivost portfolia na celkové pohyby trhu. Od té doby vznikly fondy všech možných zaměření od globálních makrofondů, které sázely na vývoj celých zemí a jejich měn (Sorosův fond například v roce 1991 způsobil pád britské libry), až po ty, které se snaží vydělat na drobných cenových rozdílech u dluhopisů nebo derivátů. Dnes mají hedgeové fondy společné hlavně to, že nejsou vázány žádnou přísnou regulací, jejich příjmy závisejí na výsledcích a fungují ve vzájemné symbióze s investičními bankami.