Cena ropy: spekulanti a ekonomická realita

Když nedávno ropa prolomila hranici 100 dolarů za barel a šplhala stále výš, mnoho lidí takový růst přičítalo spekulantům, jiní zas upozorňovali na fundamentální údaje, především na rychle rostoucí celosvětovou poptávku a neodpovídající růst nabídky. Při dnešním propadu ropy argumentují podobně. Kdo z nich má pravdu?

V zásadě všichni. Redukovat hodnocení vývoje cen ropy jen na spekulaci či pouze na „reálný“ vztah poptávky a nabídky by bylo chybné. Není totiž možné považovat spekulanty s ropou za odtržené od reality a investující do ropy nahodile, ale je nutné je vidět i jako racionální investory, které vývoj fundamentálních údajů zajímá a významně se podle něj řídí. Stejně tak není možné považovat realitu za ideální ekonomický model odtržený od spekulantů.

Cena roste = ropa dochází?

Základním argumentem hodnotícím vývoj cen ropy je klasický ekonomický vztah mezi nabídkou a poptávkou. Pokud je ropy dostatek, a při případném růstu poptávky není problém využít další zdroje, je logicky cena ropy nízká. Pokud však poptávka po ropě silně tlačí na limity reálného výstupu, cena ropy roste a tím znovu zpětně ovlivňuje nabídku i poptávku. Nabídku motivuje k hledání nových zdrojů, k většímu zapojení lidského i peněžního kapitálu a poptávku naopak k omezení spotřeby, jak v dopravě, tak ve výrobě. Tržní síly tedy zpětně tlačí na pokles ceny.

Tato základní ekonomická úvaha je často užívána jako protiargument teorií a myšlenek o náhlém vyschnutí zásob ropy a následující devastaci ekonomiky i lidské společnosti. A přesně v souladu s touto teorií jsme mohli ještě pár měsíců zpět slyšet, že ropa na světě dochází a proto její cena roste. Ovšem je přece jasné, že ropa dochází postupně už více jak 100 let, tak odkud se vzal tak náhlý cenový vzestup?

Není nabídka jako nabídka

Okamžitá nabídka je omezená, ale může se do jisté míry přizpůsobovat poptávce. Při růstu však logicky narazí na limit, tvořený součtem produkce všech okamžitě dostupných zdrojů. Zvýšení produkce za tuto hranici vyžaduje akumulaci kapitálu a investice do průzkumu i do těžby. Může trvat dlouhou dobu, než jsou objevena nová naleziště, vyrobena nová těžební zařízení, dokončeny těžební vrty a navazující infrastruktura. Vývoj nových technologií (např. pro těžbu z hlubokých oceánů) trvá několik let.

Vždy je na světě nějaké množství dosažitelných zdrojů, které se však nevyužívají, protože poptávka není tak velká. Ale pokud se zvýší, není problém začít těžit i z těchto snadno dostupných míst. Pokud však spotřeba dosáhne úrovně maximální potenciální těžby, může bariéra způsobená reálným množstvím využitelných zdrojů způsobit ropný šok. Dochází k situaci, kdy produkce při zapojení všech dostupných zdrojů nedokáže plně uspokojit poptávku a hrozí, že skutečně u benzínky motorista nenatankuje, protože nebude co. Pochopitelně stačí, pokud z něčeho takového panují obavy. Spekulanti se postarají o zbytek.

Co způsobilo pokles ceny?

Jak jsme již uvedli, momentální nabídka ropy je skutečně omezená a zvýšení produkce vyžaduje jistý časový horizont, během kterého se akumuluje kapitál, provádí investice atd. Snadno dostupné zdroje už nedostačovaly k uspokojení rostoucí poptávky, cena rostla a producenti tedy zamířili i do náročněji dobyvatelných oblastí. Kupříkladu kanadské ropné písky je možné neztrátově těžit jen při cenách ropy přesahujících 60 dolarů za barel. Hluboko do oceánu se vyplatí vypravit za 70 dolarů za barel. Pochopitelně jsou to jen velmi hrubé odhady a konkrétní údaje se liší oblast od oblasti, ale pro ilustraci postačují.

Cena ropy dosáhla 11. července 2008 vrcholu na hodnotě 147 dolarů za barel. Reakce nabídky byla jasná. Vysoké ceny ropy motivovali k průzkumům oceánského dna, povolení těžby při pobřeží se stalo politickým heslem v amerických volbách, těžařské společnosti vyrazili získávat ropu do zmrzlé kanadské tundry a OPEC zvýšil těžbu. To všechno z dlouhodobého hlediska slibovalo pokles cen. Ale spotřebitelé byli rychlejší.

Reakce poptávky

To, co skutečně způsobilo pokles cen, byla daleko flexibilněji reagující poptávka. Spotřebitelé zděšení z vysokých cen, jednoduše přestali nakupovat tolik benzínu. Nejmarkantnější pak zřejmě byl pokles v USA, v zemi, která je právě extrémní spotřebou ropy nechvalně proslulá. V srpnu 2008 najezdili američtí řidiči o 15 miliard mil méně než předchozí rok, což znamená největší zaznamenaný meziroční pokles (o 5,6 %). Doprava vlakem naopak výrazně vzrostla. Méně naježděných kilometrů, výměna aut s vysokou spotřebou za menší úsporné vozy, omezení cestování letadlem – to vše pomohlo k návratu spotřeby ropy na úroveň, kdy existuje poměrně velké množství volných nevyužívaných zdrojů, a spolu s obavami o nedostatek této nezbytné suroviny se vytratili i spekulanti. Nic nebránilo návratu cen ropy k úrovni 60 dolarů za barel.

Spekulanti nejsou všemocní

I když by v současné složité situaci na finančních trzích mohla být ropa považována za bezpečný přístav, není tomu tak a její cena klesá. Obchodníkům je totiž ropa k ničemu. Reálně ji nepotřebují, nemohou jít dlouhodobě proti spotřebitelům a producentům a navíc nemají důvod tak činit, protože by na tom tratili.

Nemůžeme investory (ani ty z tajemných a téměř neregulovaných hedgových fondů) považovat za všemocné a pohrávající si s cenou ropy, jak se jim zachce. Spíš se zdá, že kopírují reálný vývoj a posilují cyklické změny v cenách. Když situace na trhu naznačuje, že ropy není dostatek, spekulanti výrazně umocňují cenový růst. Při přebytku naopak prohlubují cenový pokles.

Jaký je váš názor? Odráží trh ropy reálný stav nabídky a poptávky, nebo je příliš narušen hrou spekulantů, politickými vlivy, či zájmy kartelu OPEC?